5+1 otázek pro Libora Malinka

Pane trenére, test před prvním zápasem po koronavirové pauze byl u vás pozitivní. Jak se zdravotně cítíte a jak jste prožíval zápas u online přenosu, byl jste s týmem ve spojení?

Ano, bohužel po čtvrtečním testování se ukázalo, že jsem pozitivní. Žádné příznaky jsem ale neměl a ani nemám, i proto jsem byl dost překvapen. Celou dobu se cítím velmi dobře. Zápas jsem samozřejmě sledoval z domova a mohu říci, že je to daleko horší než být přímo v dění zápasu. Spojen jsem byl telefonicky s masérem Michalem Korytářem, který moje poznatky předával dál a o přestávce jsem měl k týmu delší telefonický proslov, snad prospěšný.

Jak jste s týmem prožili předchozí – hodně komplikovaný měsíc?

Předchozí měsíc nebyl vůbec jednoduchý! Byli jsme nuceni trénovat venku a bohužel nám častokrát ani počasí nepřálo. Každopádně jsme se s tím museli vyrovnat  a někdy až vojenské podmínky tým nakonec ještě více semkly. Hodně jsme zapracovali na kondici, s míčem jsme toho ale odtrénovali strašně málo. I proto jsme velmi rádi přivítali povolení, abychom se mohli zase vrátit do haly.

Všichni jsme si v posledním roce uvědomili, jak důležitou kulturní a společenskou součástí sport je. Jste rád, že jsou soutěžní utkání zpět, i když jen bez diváků?

Nejen já, ale myslím, že všichni ti, kteří mají házenou rádi, jsme vděční, že se soutěž zase rozběhla a můžeme znovu trénovat a začít hrát soutěžní zápasy. Zatím bohužel  jen bez diváků, ale i za těchto podmínek je to pořád lepší než nehrát vůbec. Máme za sebou vítězný víkendový zápas s Plzní a já jsem velmi rád, že body zůstaly doma, protože za aktuálních okolností dnešní doby nebude žádné utkání jednoduché.

Zápasy často vyhrává kabina a ta vaše v poslední době vypadá hodně týmově, jaké si kladete cíle pro nadcházející měsíce?

Ano, v kabině to opravdu klape. Nemusím řešit žádné prohřešky, to bývá vždy nepříjemné. Ze šatny je často slyšet smích a to je známka pohody a dobré nálady. A je důležité, že o zábavu se stejným dílem starají všechny hráčky. Už před sezonou jsme si určili jasný cíl, a to postup do play-off a zisk medaile! Jsem přesvědčen, že tento tým na to má. Cesta bude ale ještě dlouhá a letos bude vše o to složitější, že do hry vstupuje ještě další - neviditelný soupeř.

Trénovat ženský kolektiv nemusí být vždy jednoduché, člověk musí  být kolikrát více psychologem než trenérem. Co Vás na této profesi baví nejvíce?

Někdy opravdu psychologem být musíte. Ale zrovna já se za psychologa nepovažuji a raději jsem trenérem. Každá hráčka je jiná povaha. Pak musíte důkladně rozlišit, jak se chovat k té či oné hráčce a ještě v různých formách interakce. Měl jsem možnost trénovat i mužskou složku a musím říci, že ten rozdíl je opravdu velký. Ale právě v té pestrosti je házená krásná. Trenér může a musí pořád něco vymýšlet a vylepšovat. Každý zápas je jiný a na každý se musíte připravovat zvlášť. To mě baví a to je jeden z důvodů, proč mám házenou tak rád. 

+1. Co byste nám na sebe prozradil z osobního života?

Téměř celý život pracuji jako OSVČ v oboru elektro a jsem za to velmi rád. Každý den jsem v kontaktu s novými lidmi, ale hlavně jsem svým vlastním pánem. Jsem ženatý, mám tři děti a tři malá vnoučátka, která mi teď dělají největší radost. Děti, zahrádka, a hlavně házená tak vyplňují můj veškerý volný čas.