Vaš prohlížeč je zastaralý a web tak nemusí být zobrazen správně. Pro zobrazení webu si prosím stáhněte moderní prohlížeč.

Házená mě naplňuje štěstím, říká Zdeněk Čech. Pomáhá i s hendikepem

22/09/2022 | ostatní/různé
Ve čtvrtek 15. září oslavil významné jubileum. Čerstvý sedmdesátník Zdeněk Čech strávil u házené prakticky celý život, se sportem se seznámil už na základní škole. Po ukončení aktivní hráčské kariéry na sport nezanevřel, jako zapisovatel působí v Centru Haná. „Jsem neskutečně rád, že mě v klubu přijali do kolektivu a že mě berou i přes můj hendikep,“ neskrývá po víkendovém poděkování, které pro něj kolegové připravili.
Házená mě naplňuje štěstím, říká Zdeněk Čech. Pomáhá i s hendikepem

S házenou začal Zdeněk Čech už v deseti letech, jeho první kroky ale původně vedly k jinému sportu. „Na základní škole jsem hrál v první a druhé třídě fotbal. Po příchodu nového učitele Miroslava Zubka, který později vedl ženský národní tým, jsem byl donucen k házené a seznamoval jsem se s ní,“ vzpomíná s úsměvem.

Aktivně hrál házenou v Kostelci na Hané do 32 let, poté aktivní kariéru z pochopitelných důvodů ukončil. „Dodělával jsem vysokou školu,“ prozrazuje. Následovalo stěhování do Prostějova a začátek druhé životní etapy – trenéřiny. „Učil jsem se od pana Josefa Zedníčka. Později jsem se stal také funkcionářem a starostou klubu,“ pokračuje.

„Nakonec došlo také na spojení mládeže Prostějova a Kostelce na Hané, čímž vznikl klub TJ Sokol Centrum Haná,“ popisuje Čech, který si udělal také trenérskou licenci B. Jeho bohatý životopis obsahuje i jeden velký chlapecký týmový úspěch, jenž přišel na Letních olympijských hrách dětí a mládeže v Ústí nad Labem.

„Byl jsem nominován jako krajský trenér, kde jsme s Michaelou Fabíkovou (Kaczmarczykovou), skončili čtvrtí,“ vzpomíná. Až do letošního roku šlo o největší úspěch Olomouckého kraje v historii, v červnu ale skončila děvčata bronzová.

Tehdy Čech působil devět let v oblastním Olomouckém svazu jako trenér házenkářských nadějí. Během tohoto období se díky jeho zkušenostem dostala řada mladých hráčů Olomouckého kraje do tréninkových středisek mládeže v Zubří nebo v Karviné. Ani po letech na házenou nezanevřel, veškeré dění sleduje z role zapisovatele.

„Jsem neskutečně rád, že mě v klubu přijali do kolektivu a že mě berou i přes můj hendikep,“ říká. Kvůli diabetu přišel o nohu. „Díky zapisování má můj život ještě smysl,“ přiznává.

Čech vidí, že v Centru Haná a v Házenkářské akademii Olomouckého kraje se dělají věci velmi dobře. „Je to hlavně tím, že se spojily Kostelec s Prostějovem. Řada lidí spolupráci bránila a házela nám klacky pod nohy, pak přišel pan Radek Flajsar s návrhem spojení a vznikla tato perfektní věc,“ dodává bývalý hráč, trenér i funkcionář, který je nadšený, že se okolo milovaného sportu stále pohybuje. „Naplňuje mě to štěstím,“ uzavírá.