Poloz o juniorském šampionátu: Výbuch s Angolou nás připravil o sen, do budoucna se koukám pozitivně

Záměrně se o juniorském šampionátu bavíme s lehkým odstupem. Jaký ve vás převládá pocit?
Pocit, to jste řekl hezky. Dnes sedím doma a mám ho dobrý. Odvedli jsme kus dobré práce, to je bez diskuze. Víme, že při všech okolnostech jsme mohli dopadnout lépe, na druhou stranu jsme nebyli daleko od toho, abychom skončili v průšvihu. Všechny evropské týmy jsme porazili a z toho plyne obrovská perspektiva do budoucna. Porazit během jednoho týdne Litvu, Rumunsko, Německo, Slovinsko a Chorvatsko je nevídaná věc, to se opravdu často nevidí. Nebýt rozlosování a všech okolností jsme mohli slavit fantastický historický úspěch, na každé týmy a i na nás však přišly výkyvy a dílčí problémy. Bylo na týmu, jak se vypořádá se zápasem s Angolou. Je neskutečné, co holky a celý realizák dohromady za 24 hodin dokázaly. Nenaučili jsme hráčky hrát házenou, to už dávno umí, utkání s Rumunskem pro ně teď bude tím nejlepším v kariérách. Nikdy jsme je neporazili, teď rozdílem třídy. Zůstane nám to v hlavách a hlavně srdíčku.

Celé mistrovství jste odjeli trochu jako na horské dráze, děsivá prohra s Angolou, pak tři fantastické výhry v řadě a nakonec porážka v dramatu s Japonskem a skalp Chorvatska.
To je na tom týmu zajímavé, nedokázal jsem to úplně rozklíčovat. Sinusoida výkonnosti byla hrozně velká. Pokud holky hrají dobře a jsou správně nastavené, bavíme se o úrovni nejlepších mančaftů světa. Norky, které nakonec vyhrály MS, jsme vloni na mistrovství Evropy porazili. Na druhou stranu, jakmile tým sklouzne do něčeho, co jsem nerozklíčoval, dokáže prohrát s každým. To nás trápilo během celého mého dvouletého působení. Výkyvy jsou příliš velké na to, abychom hráli standardně na nejvyšší úrovni. Zápasy se Slovinskem a Chorvatskem jsme měli ve svých rukách, člověk ale nikdy úplně neví, co tým vymyslí (směje se). Jsem ohromně pyšný na to, že když do toho holky šlápnou, poráží medailové mančafty. Za námi dokonce zůstala bronzová Francie z posledního EURA. Potrápily nás mimoevropské celky, do TOP 16 ale patříme. A výkyvy se stabilitou formy leží v mentálním koučinku, o tom jsem přesvědčený. Holky na tom dál musí pracovat, ladit to a neustále se zlepšovat.

Foto + Foto TOP: Česká házená

Co se během necelých 24 hodin po Angole dělo? Proti Rumunsku naskočil úplně jiný tým.
Rychle vzpomenu na zápas s Angolou, který byl opravdu tragický. Připravovali jsme se na to, že soupeř nechce hrát rychlou házenou. Měl dobrou dynamiku na naší obranné polovině, všechny góly dává ze středního bloku – zón tři a čtyři, připravili jsme obranu. A hádejte co… Všech 36 branek jsme dostali právě z těchto zón. Nezvládli jsme situaci, nezachytávali jsme dynamiku a uvolňování, naše střelba z dálky byla také tragická.

A po zápase jste si to rozebrali?
Zjistili jsme, že jsme v průšvihu. Rychle jsme si dokázali spočítat, že nás výsledek +7 s Rumunskem dostává do hry o postup. Hned po utkání s Angolou jsme začali stříhat videa, probíhaly porady. Strávili jsme přípravou na Rumunsko opravdu spoustu hodin. S kapitánským týmem, se kterým jsme se bavili během turnaje každý den, jsme se shodli na obranném systému. Hráčky byly odhodlané, věřili jsme tomu. Nechtěli jsme zároveň vést po pár minutách o sedm, postupně jsme tempo navyšovali, kondičně jsme přidávali. Závěr byl z říše snů. Probudila se energie, která se občas probouzí. V týmu vzplály emoce, dostal se do flow, ve kterém odehrál celý druhý poločas.

Vy jste v něm byl také, že?
Tolik týmových flow jsem za svou kariéru zase nepotkal. Pár jsem jich zažil, ale je klíčové, aby tam byli hráči. Každopádně mě to strhlo také. Bavilo mě, že jsme hráčky nenaučili hrát házenou, asi jsme něco udělali dobře, stejně jako před Angolou jsme něco zase udělali špatně. Věřte, že osobně jsem sebekritický nejvíc. Následovat bude ještě hlubší analýza, budu se sebou vést vnitřní dialog. Ale na holkách bylo vidět, že ani neví, co dělají, všechno šlo automaticky. Hlava a tělo bylo spojené, při time-outu třeba ani nemělo cenu nic říkat, protože tým stejně nevnímal. Všechno bylo automatické.

Foto: Česká házená

Jste pyšný na holky i proto, že v Česku vyvolaly obrovskou vlnu zájmu o mládežnickou akci?
Myslím, že se šampionát dostal do povědomí i díky televizi. Nikdy jsem v přímých přenosech juniorský házenkářský šampionát neviděl… Psali mi hokejisté i fotbalisté, na jaký sport koukají, že je to vlastně super. Strhla se obrovská popularita. Musím se vrátit k tomu, že hlavní perspektiva zůstává v tom, že jsme porazili všechny evropské týmy. Možná jen škoda, že se nehrálo EURO (směje se). Takže ano, na tým rozhodně pyšný jsem, dokázal uhrát a kontrolovat zápasy i silou vůle a bojovností. V nadstavbové části se ukázalo, že jsme nejlépe běžecky připravený tým, chtěli jsme hrát. To, že tam bylo pár technických chyb navíc, už je druhá věc. Dřív proti nám soupeři hráli stylem, že proti Češkám stačí běhat. To už neplatí. Jako další malý interní cíl jsme si určili, že chceme, aby proti nám bylo nejméně trháků ze všech týmů, v této činnosti jsme skončili na bedně. Další věc je minutáž a zatížení hráček, hráli jsme sedm zápasů v deseti dnech, bylo důležité disponovat se silami. S Japonskem a Chorvatskem jsme soupeřky přeběhali, proti prvnímu z nich nás srazila špatná obrana v první půli. Ale žádná hráčka v průměru nepřesáhla 42 minut (35-42 max). To bylo také důležité hlídat, aby holky vydržely. Proto dostávaly větší porci odpočinku. Bylo to nastavené, promyšlené, jen výbuch s Angolou nás stál náš sen. Snili jsme o medaili, já to vím, holky snily a já také.

Jeden zápas rozhodl.
Byly to dva poločasy. Ten druhý s Angolou a první půle s Japonskem nás stály TOP level. Bohužel naše výkyvy byly příliš velké na to, abychom dotáhli věci do konce. Mentální příprava, jakékoliv podcenění, nesoustředění, byť jenom na pět minut, zkrátka stojí výsledek. Na mistrovství světa se podobné věci neodpouští. Ale jde o obrovský posun směrem dopředu v České házené, za mě velice pozitivní šampionát. To, že to mohlo být lepší víme, že to mohlo být horší víme také.

Holky končí v mládežnických kategoriích a přesouvají se o stupínek výše. Jaký má tato kategorie potenciál?
To už je spíš otázka na trenéra A-týmu, holky jdou dál a opouští program TCM. Vychovali jsme generaci, která by měla atakovat pozice v ženské reprezentaci. Měli bychom zároveň probrat, a to je úkol organizační komise, aby holky zbytečně nekončily a neztrácely se nám. To už je věc diskuze, v momentě, kdy se nám tři holky dostanou do reprezentace, je otázka, kde bude dalších 15. Tréninkový objem budou mít zákonitě menší a možná by stálo za to, je mít 2-3 nějakým způsobem pod očima. Ale strašně mě těší jedna věc…

Která?
Že za námi přijde hlavní metodik IHF, který zvolil Natálii Kuxovou v zápase proti Slovinsku jako hráčku utkání, a mluví o ní. Ptá se, kdo je a chválí její metodicky naučené individuální činnosti, pohyb... Je to obrovská pochvala pro nás všechny, pro trenéry Olomouce i kouče TCM. To, že se hlavní metodik IHF baví o české hráčce, je velká věc. Vůbec bych nezatracoval systém, jenž aktuálně ve výchově hráčů a hráček máme. Funguje, rezervy jsou samozřejmě všude, ale… Charlotte Cholevová je nejlepší střelkyní MS, Adéla Srpová druhá nejlepší brankářka, Natálie Kuxová nejčastěji faulovaná hráčka na šampionátu a Lucka Drozdová zase nejtvrdší. Mluví se o České házené, což je obrovský posun. Koukám se do budoucna opravdu pozitivně.

Foto: Česká házená