Vaš prohlížeč je zastaralý a web tak nemusí být zobrazen správně. Pro zobrazení webu si prosím stáhněte moderní prohlížeč.

 Galia o zranění, národním týmu i své roli: Za pár let budeme moct pomýšlet na evropskou špičku. Proč ho klub nechtěl pustit?

14/01/2022 | ME 2022, reprezentace
Vážné zranění kolene si vyžádalo operaci a připravilo ho o jeho osmé mistrovství Evropy. Legendární Martin Galia ale přesto na šampionátu, který hostí od 13. ledna Slovensko a Maďarsko, nechybí. Po boku hlavního trenéra Rastislava Trtíka stojí ve funkci brankářského specialisty a úkol má jasný: Připravit gólmanskou trojici na zápasy proti evropským gigantům.
 Galia o zranění, národním týmu i své roli: Za pár let budeme moct pomýšlet na evropskou špičku. Proč ho klub nechtěl pustit?

O hráčskou účast na mistrovství Evropy vás připravilo zranění. Co přesně se stalo?
Přišlo to po rutinním zákroku proti pivotu, kdy jsem vybíhal čelem k protihráči. Střílející hráč mě trefil do nohy a při doteku s palubovkou se mi protočilo koleno. Okamžitě jsem věděl, že jde o vážné zranění. Polil mě studený pot, spadl jsem na zem a věděl jsem, že pro mě sezóna skončila.

Jak jste na tom nyní? Blíží se fáze uzdravení, nebo stále probíhá rekonvalescence?
Jsem zhruba dva a půl měsíce po operaci, zatím se to vyvíjí hodně dobře. Mám úžasnou rehabilitaci v podobě polských i karvinských fyzioterapeutů v nemocnici Ráj, novém rehabilitačním centru. Má příprava je zaměřená na novou sezónu. Jak už jsem ale kdysi říkal, rozhodne u mě duben s květnem, zda budu pokračovat v hráčské kariéře, nebo už si vyzkouším novou roli.

Co vám proběhlo hlavou po bolesti?
Že mi zranění může ukončit kariéru. Postupem času jsem věděl, že pro mě sezóna skončila. Samozřejmě mě to hodně mrzelo, ale okamžitě jsem byl v kontaktu jak s vedením svazu, tak s trenérem Trtíkem a odezva byla taková, že chtějí, abych odjel alespoň v jiné než hráčské roli. Tedy v pozici brankářského specialisty a jsem velmi rád, že se to podařilo.

Od roku 2000 jde o třetí turnaj, kterého jste se v roli hráče nezúčastnil.
Přišel jsem už o jedno EURO, o mistrovství světa v Egyptě a teď se na palubovce neobjevím potřetí. Jsem tu ale v jiné roli, moc si tu roli užívám, je to pro mě něco nového, ale nároďák znám dokonale, kluky, prostředí… Myslím si, že to je moje obrovská výhoda.

Příjezd k týmu, ale nebyl úplně jednoduchý… Klub vás nechtěl uvolnit.
Jednání byla doopravdy dlouhá a tvrdá. Rozhodnutí, že se připojím k národnímu týmu, padlo vlastně až v průběhu soustředění, které český tým absolvoval. Původní podmínka byla daná: na celý měsíc si vezmu neplacené volno. Poté jsme s klubem došli k jakémusi kompromisu, že mi udělá ústupek a neproplatí pouze dny, které budu absolvovat s národním týmem. Na nabídku jsem okamžitě kývl, chtěl jsem být součástí reprezentace, když už jsem s ní absolvoval kvalifikaci. Jsem velmi rád, že můžu být specialista brankářů.

Kvůli zranění nemůžete naplno trénovat. Jaký by byl váš program v klubu, kdybyste nemohl přijet do Bratislavy?
Bylo by to něco podobného, jako dělám teď u nároďáku. I v Zabrze jsem vedený také jako trenér brankářů, takže bych se s nimi věnoval kondiční přípravě. Právě probíhá příprava na druhou část sezóny a role by byla obdobná. Pro mě osobně je ale národní tým větší výzva.

Řekněme, že láska ke sportu a k partě zvítězila nad vším ostatním. Je to tak?
Je. Jsem s týmem už jednadvacet let, nároďák mi toho dal strašně moc. I díky němu jsem udělal takovou kariéru, jakou jsem udělal a tohle bylo asi to nejmenší, jak mu to můžu vrátit.. Jsem moc rád, že kluci, svaz i trenér Trtík stáli o to, abych tu byl. Pro mě to byl impulz, řekl jsem si, že všechno půjde stranou a pomůžu českému týmu.

Kluky dobře znáte, co si o týmu myslíte? Jaké má šance na úspěch a jak ho charakterizovat?
Myslím, že vrchol tohoto týmu ještě není aktuální mistrovství. Tým zraje, za mě zraje dobře a jde vidět obrovský potenciál. Kádr máme složený z doopravdy mladých hráčů, stejně tak jsou tu kluci ze střední generace a i borci, kteří už mají něco za sebou. Toto mistrovství by pro nás měl být odrazový můstek do budoucna. Samozřejmě se nikdy neříká, že jedeme prohrát, vždycky jdete do zápasu s tím, že ho chcete vyhrát. Můžeme si dávat velké cíle, to je vždycky krásná věc. Ale dívám se také do budoucna a myslím, že budoucnost tohoto týmu je veliká. Když vidím, kolik talentu nám běhá po českých palubovkách, jsem přesvědčený, že za pár let budeme moct pomýšlet opravdu na evropskou špičku.

Co obnáší role brankářského specialisty? Jak s gólmany pracujete?
Každý z kluků je trochu jiný.. Vím, jak se chová Tomáš Mrkva, co můžu čekat od Šimona Mizery a Karla Šmída. Ke každému si hledám trochu jinou cestu , ale základ zůstává stejný. Chci je připravit na to, aby na šampionátu odvedli co nejlepší výkon a práci. Rady ode mě čekají, je to sice moje první mistrovství v roli trenéra, ale sedm jich mám za sebou jako hráč. Zkušenosti tedy mám, snažím se je předávat a na každý zápas se speciálně připravujeme.

Zkušeností jste během kariéry nasbíral spoustu, pokračujete v praktikách, které jste sám znal z role hráče, nebo se pouštíte třeba do novějších metod?
Ne, prodávám jenom to, čemu pevně věřím, že funguje. Za kariéru jsem se naučil spoustu věcí, jak přistupovat k videopřípravě, ke čtení hráčů… Absolutně nejzákladnější je pro mě to, aby kluci byli úplně psychické pohodě. A aby potlačili nervozitu, přemotivovanost. To je u brankářů strašně důležité, to se je snažím korigovat a učit.

Každý sraz je speciální zážitek?
Jsem doopravdy šťastný, že mohu být součástí týmu, že klukům můžu pomoci, i když v jiné roli. Samozřejmě to pro mě ale není jednoduché, byl jsem s nimi na hřišti a dá se říct, že teď už jsem přešel na druhou stranu, byť je stále možnost hráčského návratu do reprezentace otevřená. V brankářské trojici, kterou na Slovensku máme, bude velmi těžké se probojovat zpět. Sraz si ale užívám a myslím, že i kluci jsou rádi, že jsem tady.

Na ostravském kempu se objevily dva případy nákazy, minulý rok stejný „soupeř“ zhatil národnímu týmu účast na mistrovství světa. Jaké jste měl pocity, myšlenky, když jste se dozvěděl, že je problém zpět?
Každopádně to byl šok, v hlavě jsem se hned vrátil zpátky a věděl jsem, co se stalo před rokem. Za mě bylo perfektní rozhodnutí Ondřeje Zdráhaly a celého týmu kolem něj, že doopravdy nasadili striktní lockdown, první trénink byl až po testech, po sekvenaci se přestalo trénovat, všichni byli separovaní na svých pokojích, testovalo se každé dva dny… Karanténu jsme si asi možná prodloužili o něco déle, než bylo třeba, chtěli jsme mít ale jistotu, že covid v týmu není. Všichni jsme udělali maximum pro to, aby to tak bylo a od té doby nemáme žádný pozitivní test. To je za mě výsledkem toho, že jsme dodrželi pravidla, která se dodržovat měla a že se zakročilo velmi brzy a správně.

Souhlasíte tedy s tím, že ty nastavené podmínky byly správné, byť na úkor přípravy, díky čemuž bylo ale možné na turnaj odcestovat s nejsilnější možnou sestavou?
Nedokážu si představit, že bychom udělali jiné řešení. Beru to tak, že to bylo správně. Ano, mohli jsme nechat trénovat negativní, separovat jenom nakažené. Vždycky je tam ale otázka toho, zda se vám to nerozběhne dál. Minule se ta chyba možná takhle stala, podmínky byly tehdy ale úplně jiné. Odlétalo se na Faerské ostrovy, takže jsme k tomu celému museli přistupovat trochu jinak. V této situaci k tomu přistoupil svaz nejlépe jak mohl a na mistrovství můžeme odjet, navíc v nejsilnější možné sestavě,

Abychom to zakončili pozitivně, jak vypadá váš svět mimo hřiště. Jak se vám daří na osobní úrovni?
Můžu jen zaklepat, mám krásnou ženu, krásné dvě zdravé děti, u kterých jsme se vždy mohl spolehnout na podporu jak ve sportu, tak jiných činnostech. Teď se čeká jen na mé rozhodnutí, kam se bude moje kariéra vyvíjet dál. Jestli se vrhnu na trenérskou dráhu, nebo zda budu hrát a kde budu hrát. Vždy říkám, že se nemá člověk moc dívat nazpátek, ale dopředu. Jsem za svoji kariéru šťastný, stejně tak za to, co mám a co jsem si vybudoval. Pevně si zatím stojím a jsem na to hrdý.