Cílem je zahrát si finále, později Bundesligu a Ligu mistrů. MS v Dánsku byla neskutečná příležitost, přiznává Jonáš Josef

Sezona skončila už před pár týdny. Jak se za ní zpětně ohlížíte?
Já se za ní ohlížím jako za velice pozitivní a povedenou sezonou. Samozřejmě tam byly i chvíle, kdy to šlo nahoru a dolů, ale pro mě to byla povedená sezona, a to z osobního i týmového pohledu.

S Duklou jste dokráčeli až k zisku medaile. Pro vás to byla vůbec první, pro Duklu zase první po několika letech. Jaké to bylo? Vyvolává to ve vás stále velké emoce?
Opravdu moc si medaile cením, a to právě proto, že je moje první. A pro Duklu další po nějakých čtyřech nebo pěti letech. Cením si toho hodně i proto, že máme takto mladý tým a že jsme před sezonou ani nevěděli, zda vůbec budeme hrát play-off, jestli se dostaneme do bojů o medaile. Všechny tyhle důvody k tomu patří a medaile je pro mě opravdu důležitá, velmi si jí vážím.

Za Duklu jste v Chance Extralize naskočil už i v loňské a předloňské sezoně. Tento rok byla ale vaše role přece jen odlišná, navíc pod jiným trenérem…
V předminulé sezoně to byl snad jen jeden zápas, a to proti Karviné na její palubovce. Minulá sezona pro mě skončila předčasně, po prvním zápase v play-off. Letos jsme hráli pod jiným trenérem, pod Danem Kubešem, takže už z tohohle pohledu byla určitě jiná. Ať už v komunikaci hráč-trenér, v podobě tréninků a vše okolo toho. Pro mě byl zásadní čas na hřišti, který jsem dostal. Celkově přišla velká obměna týmu. S mladšími kluky, kteří přišli, si to hezky sedlo. Tohle jsou ty největší změny, které oproti minulým sezonám vnímám.

Letos na vašich výkonech Dukla vyloženě stála. Opírala se o vaše branky. Jak těžké bylo se s tím v tak mladém věku popasovat?
Oproti minulé sezoně na mě byl tlak rozhodně větší. Ale myslím si, že jsem se s tím v průběhu sezony postupně s každým zápasem naučil pracovat lépe a lépe. V podstatě mi nějaké těžké stresové situace ani nevadí. Samozřejmě někdy přijde zápas, kdy vám to vše padá na hlavu, to zná asi každý, ale s tím se prostě člověk musí nějak vyrovnat.

Nakonec jste v letošní sezoně nastřílel neuvěřitelných 249 branek. Čekal byste takovou osobní fazonu před startem letošního ročníku?
Určitě jsem takové číslo před startem ligy nečekal. Rozhodně bych to nezvládl bez ostatních kluků na hřišti, kteří mi k tomu pomohli. Letos to tam padalo, ale oproti minulé sezoně byl rozdíl i v času na hřišti. Strávil jsem ho tam o mnoho víc než v předchozím ročníku.

FOTO: Ladislav Adámek (HC Dukla Praha)

Také jste letos poprvé nakoukl do A-týmu reprezentace. Jak vzpomínáte na první starty? Nějaké minuty jste si odbyl už na MS v Dánsku, celkem už máte startů 11…
Když jsem měl jet na první srazy s áčkovou reprezentací, vlastně jsem to vůbec nečekal. Bylo to úplně náhodou, když mi po tréninku na Dukle zavolali, jestli jsem zdravotně v pořádku a jestli bych mohl na nějaký sraz. V prvních zápasech na mě trochu padala nervozita. Jsem hrozně rád, že jsem se dostal na mistrovství světa do Dánska a mohl jsem tam s kluky být, sedět s nimi na lavičce, v kabině, ale i si odehrát těch pár minut. Prostě celkově, že jsem mohl být s týmem. Je to pro mě fakt neskutečné, že jsem dostal tu příležitost tam jet. Teď už mám 11 startů, za což jsem velice rád, ale doufám, že jich budu moci nastřádat o mnoho více.

Co pro vás znamená reprezentace, a jaké je nosit dres národního týmu?
Je to rozhodně čest, radost, je to nejvíc, co může být. Samozřejmě se s reprezentací pojí i nějaký tlak. Vždycky chcete včeském dresu předvádět to nejlepší. Nejvíce ale převažuje radost a čest.

Po lednovém MS se změnilo složení realizačního týmu reprezentace. Nyní je jedním z trenérů Dan Kubeš, váš klubový trenér. Je to pro vás nějaká výhoda, že se znáte z klubu? Je práce s ním v reprezentaci oproti té klubové nějak zásadně odlišná?
Je to trochu výhoda, Dan totiž ví, jak se chovám, zná mě osobně a ví, jak budu reagovat v různých situacích. Ví, co ode mě může čekat, a já to vím zase o něm. Jinak je ale v práci klubu a v reprezentaci velký rozdíl. Na Dukle navíc máme hrozně mladý tým a v reprezentaci jsou přece jen zkušenější kluci. To jsou ty největší rozdíly.

Za Duklu budete hrát i v příští sezoně. S jakými cíli do ní půjdete a jak těžké bude takovou sezonu, jakou jste měl nyní, zopakovat nebo ještě posunout?
Ano, i v další sezoně budu hrát za Duklu. Mým velkým cílem je zahrát si finále. A jak těžké bude zopakovat letošní sezonu? Nad tím jsem nepřemýšlel. Osobně se mi sezona určitě povedla. Mým cílem je ale vždy jít do každého dalšího zápasu se stoprocentním úsilím, nadšením, a prostě naplno. Uvidíme, co z toho vzejde.

Jaké jsou vaše házenkářské cíle do budoucna? Kam byste to postupně chtěl dotáhnout?
Určitě bych se jednou chtěl podívat do zahraničí a zahrát si někde venku. Snem by byla německá 1. Bundesliga. Chtěl bych si vyzkoušet tu nejlepší soutěž světa, a také si zahrát Ligu mistrů EHF. To je totiž to nejvíc, co si může člověk na klubové úrovni zahrát.

FOTO+TOP: Petr Ryp