Téma dne – cizinci v Extralize: „V obchoďáku by si vydělali možná stejně,“ říká brněnský kouč Pavel Hladík

Pro Handball+ Michal Koštuřík

Proč jste vsadili na cizince?

Souvisí to s celkovou situací. Když jsem před rokem přišel do Brna, nebylo tady dost hráčů, abychom vůbec mohli osmkrát devětkrát týdně profesionálně trénovat. Dlouhodobě chybí extraligový tým mladšího a staršího dorostu. Klub si nebyl schopen vygenerovat dostatek svých kvalitních hráčů, aby byli v extralize konkurenceschopní. Pokud jsme chtěli posílit, byla jednou z mála možností vzít hráče ze zahraničí. Ten přinese nejen herní, ale i profesionální kvalitu. To potom posouvá celý klub. Navíc to není výrazně dražší než přivést českého hráče. Bohužel.

Věříte jim?

Mám s nimi dobrou zkušenost. Je fajn, když dva až čtyři v týmu jsou. My jich máme pět, což je o jednoho, možná o dva víc, než bychom chtěli do budoucna mít. Česká povaha je dost pohodlná. Cizinci občas dostávají naše kluky do nekomfortní zóny, vytváří na ně tlak. To prospívá všem. Je to koření ve všech sportech, přirozený vývoj. Zahraniční hráči většinou ligu obohatí, jsou zajímaví i pro diváky. Do profesionálního sportu patří. Cizinci jsou i taková přidaná hodnota.

Opravdu mají co nabídnout a zvyšují úroveň soutěže?

U některých hráčů jsme se trefili. Větší polovina ukázala, že to byla dobrá volba. Ale ne všichni přinesli to, co jsme čekali. Nemohli jsme v první sezoně čekat, že přivedeme osm posil a všechny budou skvělé. Tak to nefunguje. Jsme na začátku práce, musíme tým budovat dál. Zahraniční hráč vás buď přesvědčí, anebo odchází. V tom mají trošku nevýhodu oproti domácím. Ti jsou víc hájení, protože jsou víc spjatí s klubem. Jejich přístup je pořád ještě spíš amatérský. Spíš jim jde o to, jak se cítí než o to, jak pracují.

Kdo je konkrétně oporou?

Výrazně se ukazuje Nikola Jezdimirovič. Jak v obraně, tak v útoku. Tam má i kvůli nakumulované únavě ještě rezervy. Je velmi zajímavý somaticky i lidsky. Osobností extraligy je určitě i Nikola Sekulič na postu pivota. S ním už spolupracuju čtyři roky. Dokud hrál, byl v každém zápase obrovským přínosem. Teď byl bohužel osm zápasů zraněný, což ovlivnilo i naše výsledky.

Videovizitku Nikoly Arseniče si pusťte on-line tady.

Jaká je ekonomická náročnost takových transferů?

Řeknu to jinak. Když dáte českému hráči nějaké peníze, on ještě přemýšlí, jak by si vydělal bokem. Ať je ta částka, jaká chce, většinou chtějí nějaký přivýdělek, brigádu. Hledají tuhle variantu. Nemají ten sport v krvi tak, že by se mu obětovali a věřili, že je to jejich životní cesta. Někdy je pro vás výhodnější dát cizinci o pět tisíc víc. Víte, že ho máte devětkrát týdně na tréninku, na který se vyspí, připraví a je na něj nachystaný. Ideální je, když tohle přenesou na české hráče, aby to pochopili a začali jít touto cestou taky.

Daří se to?

V tomto vidím značný posun. Kluci už začínají s házenou počítat. Teď jde samozřejmě o to, abychom takových, co se sportu chtějí věnovat na sto procent, měli co nejvíc. Aby to byl pro ně smysl života. Házená samozřejmě není fotbal nebo hokej. Často je výhodnější angažovat cizince. Je výrazně složitější přivést odněkud rozdílového českého hráče v zajímavém věku.

Proč čtyři Srbové? Náhoda?

Házená je v jejich zemi hodně zakořeněný sport. Je tam hrozně moc hráčů a jsou levní. Do Česka těžko přivedeme Poláky, Němce, Maďara, Rakušana. To je vzhledem k ekonomické síle nereálné. V jejich ligách jsou i průměrně placení hráči daleko lépe ohodnocení než u nás ti nadstandardní. Moc destinací, odkud můžeme přivádět kvalitní házenkáře, není. Zbývá Balkán nebo Ukrajina. Ale tam teď výrazně upadla kvalita tamní soutěže, hráči se rozutekli po Evropě.

Tři jsou Nikolové. To je vtipné.

Zajímavě se to sešlo. Hodně lidí na to upozorňuje a dělá si srandu. Říkají, že další posila bude určitě zase Nikola. Každý z nich má samozřejmě svou českou přezdívku, odvozenou od příjmení. Není problém je rozlišit. O hráčích máme vždycky dostatek informací. U cizince je vždycky hodně důležitá i lidská stránka. Je potřeba, aby nebyl problémový v kabině. Tlak na profesionální sportovce je obrovský, mají velkou zodpovědnost. Málokdo má v práci hodnocení od tolika lidí, kteří mu říkají, jak to má dělat. Přichází to odevšad. V Čechách rozumí sportu úplně každý a rád ho hodnotí. (úsměv)

Kolik si zahraniční akvizice rámcově vydělají a co jim k tomu nabízíte?

Samozřejmě jim musíme zajistit adekvátní ubytování a finanční částku, se kterou musí vyžít. Není to nic světoborného. Auta jim nedáváme, tak daleko nejsme. (úsměv) Kluci se normálně uživí, ale nenašetří vůbec nic. Kdyby se většina z nich zaměřila na jinou kariéru, vydělali by si výrazně víc. Pokud by si v obchoďáku v pokladně vzali nějaký přesčas, uživili by se možná stejně. Na druhou stranu, sport mají rádi. Každý z nich to dělá proto, že si plní svůj sportovní sen. A samozřejmě doufá, že se někdy dostane někam, kde jsou ty částky vyšší. V rámci české ligy to rozhodně není na zbohatnutí. Jde o to, abyste vyžil do další výplaty. Doba je složitá, velmi těžko se plánuje. Dennodenně vám utíkají příjmy. Musíme se tím nějak prokousat.