Je to vrchol mé kariéry, rozplývá se asistent trenéra dorostenecké reprezentace Róbert Barta. Na kluky jsem hrdý

Dorostencům se podařilo vyhrát evropský Championship. Jaké jsou vaše pocity s odstupem času? 
Pocity nemůžou být jiné než pozitivní. Po finále jsme zažili obrovskou euforii. Myslím si, že se celý šampionát zapíše trvale do mojí paměti.

U týmu jste poměrně nedávno, co zapříčinilo, že jste se k realizačnímu týmu přidal?
U dorostenecké reprezentace pracoval můj trenérský kolega z Veselí Honza Běloch. Na jaře dostal možnost působit u mužské reprezentace vedle Xaviho Sabateho a nabídku samozřejmě využil. Už dříve jsem absolvoval pár dorosteneckých srazů v roli trenéra brankářů, a i proto jsem nejspíš dostal nabídku od Jiřího Hynka ke spolupráci. I touto cestou děkuji Veselí, že mě uvolnilo.

Přípravné zápasy přitom nedopadly výsledkově úplně ideálně...
Výsledky na reprezentační úrovni jsou samozřejmě důležité, ale podstatné pro nás bylo, abychom v zápasech viděli, kde máme rezervy a doladili náš herní projev na šampionát. I proto jsme rádi, že jsme měli možnost si zahrát s Rumunskem a s Rakouskem. Tyto země měly také postupové ambice, a hlavně nám ukázaly, na čem musíme před turnajem ještě zapracovat. Možná právě proto, že se nám výsledkově až tak nedařilo, měli jsme ještě o to větší hlad po úspěchu.

Co říkáte na celkový herní dojem týmu a výkony, které jste předvedli?
Jak se říká, výsledky mluví samy za sebe. Až do finále jsme měli určitou „výhodu“. V zápasech jsme poměrně brzy dokázali dostat soupeře pod tlak vypracovaným náskokem. I proto jsme během tří zápasů hráli proti různým obranným systémům, od 0:6, po 1:5, 3:3 osobní obrana. Soupeři zkoušeli všechno, aby nás zaskočili. Bylo náročné ustát všechny ty změny a udržet náš náskok.“

České házené se tak v letošním roce povedl obrovský úspěch v podobě dvou vyhraných mládežnických šampionátů. Byla to pro vás určitá extra motivace navíc – napodobit úspěch juniorů? 
Rozhodně to motivace byla, laťku nastavili vysoko a cíl jsme měli jednoznačný, vyhrát. Když už vzpomínáte úspěch juniorů, jedno vítězství může být „náhoda“, ale vyhrát v obou kategoriích je podle mě výsledkem systematické práce s talentovanou mládeží. Svůj podíl na našem úspěchu mají proto taky kluboví trenéři, trenéři TCM, kteří pracují s hráči na SPECÍCH. Svůj rukopis na družstvu zanechal i Honza Filip, který s námi absolvoval každý sraz a tvoří můstek mezi seniorským týmem a mládežnickými výběry.

Ve finále vás čekala pekelná atmosféra v hale proti domácí Izraeli. Připravovali jste hráče po mentální stránce? Přece jen kluci nejsou na takovou atmosféru ještě zvyklí… 
Nejen hráči, ale i my trenéři jsme měli co dělat, abychom ustáli atmosféru, na kterou se teoreticky nedá připravit. Člověk ji musí zažít. Samozřejmě jsme se o tom bavili s hráči, že atmosféra a vše okolo bude náročné a že musíme zůstat klidní a nepodléhat emocím.

Finálový zápas byl velmi vyrovnaný a napínavý, jak jste ho vnímal z trenérské pozice? 
Za mě bomba. (úsměv) Ani jako hráč, nebo trenér jsem lepší atmosféru nezažil. Občas jsme museli hráče uklidňovat, ale přiznám se, že i mě v určitých momentech strhla atmosféra. Chtěli jsme vyrovnaný průběh zápasu. Věděli jsme, že čím déle bude nerozhodný výsledek, o to větší tlak bude vytvářet publikum na domácí hráče. Pět minut před závěrečným hvizdem jsme vedli o tři branky a začali jsme mít strach o udržení výsledku a ztratili jsme jistotu. Naštěstí jsme to ustáli a na konci jsme slavili vítězství.

V poslední minutě navíc přišlo zaváhání, které neuvěřitelně vychytal brankář Vojtěch Košťálek. Jako bývalý gólman určitě musíte ocenit důležitost těchto zákroků.
Dobrý brankář je základem kvalitního týmu. Máme štěstí, že v této věkové kategorii je několik šikovných gólmanů, což vzhledem k defenzivě je velice důležité. Myslím si, že Vojta si bude zaslouženě pamatovat tento den.

Poté už zasloužená euforie a oslavy. Co pro vás osobně tento úspěch znamená? 
Je to zatím vrchol mé trenérské kariéry a motivace do další práce. Myslel jsem si, že budeme oslavovat jako nikdy v životě, ale emoce po finále byly tak obrovské, že po večeři jsem se cítil dojetím úplně prázdný. Byl to ale krásný pocit prázdnoty. (úsměv)

Nesmíme také zapomenout na početné zastoupení veselských dorostenců v týmu. Jako trenér veselského TCM máte jistě radost i v tomto ohledu, že?
Jsem hrdý. Ale teď chci využít možnost a vzkázat nejen našim hráčům, ale i dalším, že tento úspěch bude mít opravdový význam jenom tehdy, když budou na sebe ještě přísnější a přinutí je to pracovat tvrději a kvalitněji.

Autorka: Karolína Straková