Kanonýrka Hrbková končí kariéru: „Házená mi bude chybět, ale nejde to natahovat do nekonečna"

Tu reprezentační rozehrála pod vedením trenéra Lubomíra Krejčíře na turnaji v Polsku v roce 2004. Od té doby nastoupila pod českou vlajkou ještě sto padesátkrát. Rodačka z Olomouce se z hanácké metropole vypravila k jinému angažmá poprvé v roce 2012 do Poruby, po dvou letech vyzkoušela házenou v chorvatském Zagrebu a potom poprvé zamířila do německého Göppingenu. Po roční zkušenosti v maďarském Siófoku se pak do Göppingenu znovu vrátila a teď tady svou hráčskou dráhu ve třiatřiceti letech končí.

Co vás vedlo k rozhodnutí právě letos ukončit kariéru?

S myšlenkou skončit už jsem si pohrávala dlouho. Už loni jsem přemýšlela, jak dlouho ještě budu hrát. Pak přišla korona a já jsem nechtěla takhle divně končit. V březnu a se zrušenou sezónou. Řekla jsem si, že rok ještě zvládnu. Letos mi končí smlouva, a tak už jsem od začátku sezóny byl rozhodnutá, že ji už neprodloužím a je to moje poslední sezóna. Bude mi čtyřiatřicet. Někdo by možná řekl, že to není žádný věk. Ale v ženských soutěžích jsem prožila už víc než půlku svého života, házenou hraju od deseti let a myslím, že už je načase se v životě věnovat i jiným věcem. Cítím, že už mám věk na to, abych řekla: končím. Někteří lidi mě pořád přemlouvají, ať ještě rok vydržím. Že se vrátí fanoušci a užiju si rozlučku, jak se patří. Ale já už to nechci pokoušet. Cítím, že už není jednoduché vstávat den po zápase rozlámaná. Všechno jednou končí a já jsem se rozhodla, že to ukončím teď.

Přitom vám osobně sezóna vyšla. I když Göppingen bojuje o záchranu, vám se na hřišti daří…

Úplně bych neřekla, že mi sezóna vyšla. Na začátku jsem dvakrát spadla do karantény a trvalo mi, než jsem se do toho dostala zpátky. Pak nám vyměnili trenéra a s tím jsem se také srovnávala dlouho. Až v posledních zápasech hraju to, co bych si představovala, i když nějaké ty góly jsem za sezónu nasbírala. Deset gólů za zápas ale sázím až teď, což je škoda, už je to skoro pozdě, protože teď už budeme rádi, když budeme alespoň v baráži a o tom rozhodne poslední těžký zápas o víkendu. My do toho ještě dáme všechno, ale o to víc mě teď každý přemlouvá, ať ještě zůstanu. Ale už loni jsem to takto protáhla, i když jsem už byla rozhodnutá končit, a nejde to natahovat do nekonečna.

I pro reprezentaci tedy platí, že mistrovství světa, které jste týmu pomohla v jarní kvalifikaci vybojovat, už bude bez vás?

Když nebudu hrát v klubu, tak nemůžu jet ani na repre. Šampionát pro mě tedy padá. Jsem ráda, že jsem týmu mohla pomoct k postupu, že jsem mohla nastoupit v kvalifikaci. Na stopadesátý zápas jsem čekala snad dva roky! Nejdřív mi to překazilo zranění, pak korona. Teď jsem ráda, že se to povedlo, kvalifikace byla úspěšná a na mistrovství nebudeme chybět, i když postup nebyl jednoduchý. Ale historie se neptá. Prostě jsme tam!

Vidíte v reprezentaci své nástupkyně?

Všechny holky, které hrají na pozici pravé spojky, na to mají. Jsou tam právem. Mají potenciál, jsou šikovné. Dvě jsou v zahraničí, to taky o něčem vypovídá a všechny se vždycky ukážou v dobrém světle. V minulých letech levačky chyběly, teď vidím spoustu holek, které můžou reprezentaci pomoci. Když jsem přišla do repre, také tam byly „staré“ hráčky a já jsem si tehdy říkala, co tady ještě dělají? A to byly mnohem mladší, než jsem teď já! Ve třiatřiceti tady jako nejstarší pořád ještě „smrdím“. Generační obměna je ale přirozená. Vždycky se někdo objeví, je z čeho brát a nemyslím, že po mě zůstane nějaká díra. To jsme v repre vždycky uměly nahradit bojovností. Holky a srazy mi budou chybět, ale určitě se na ně budu jezdit často dívat, když to možnosti dovolí a jako fanoušek s repre rozhodně nekončím!

Nepřemýšlela jste o tom, že byste se ještě vrátila do Česka a pár sezón odehrála doma? Je konec definitivní?

Na návrat to nevidím. Kdybych se vracela, určitě bych zakotvila v Olomouci a pokud by byla ještě možnost se někde pohnout a zahrát si házenou, tak bych ji využila. Ale teď mám zázemí, přítele i práci v Německu. Nedokážu říct, že se k házené třeba na nižší úrovni už nikdy nevrátím, ale teď potřebuju trochu odstup, odpočinout si a zregenerovat.

Tato sezóna je psychicky ohromně náročná. Od ledna cítíme velký tlak na vítězství. V Göppingenu jsem slíbila, že pokud by to klub potřeboval a já měla chuť a cítila se připravená, zkusím pomoci. Ale opravdu jen příležitostně. Léto už si chci prožít jinak, než tréninkovou přípravou. Kdyby mi házená chyběla, zkusila bych asi nižší soutěž. Třeba budu mít chuť si párkrát za týden zajít zaházet na bránu, možná se někdy objevím na tréninku.

Radost Michaely Hrbkové na MS 2017 v Německu, kde Češky i díky jejímu rozhodujícímu gólu v zápase s Rumunskem postoupily do čtvrtfinále.

Archivní foto z roku 2017

Zůstáváte tedy v Německu?

Mám tady přítele i práci. Jediné, co tu nemám, je rodina. Ale na tu teď bude více času a já jsem si slíbila, že už nezmeškám žádnou rodinnou akci ani oslavu! Občas zajedu navštívit kamarády, které jsou dlouho neviděla a Vánoce určitě nechci trávit v Německu bez rodiny! Takže se těším, že na návštěvy v Česku budu mít konečně více prostoru. A snad i korona pomine a budu moci normálně cestovat bez neustálého testování.

V Německu se budete dál věnovat své civilní neházenkářské práci? Nebo máte jiné plány?

Ano, pořád zůstávám ve své práci na úřadě. Opravdu si teď potřebuju hlavně odpočinout a popřemýšlet o tom, jaké to teď bude bez házené. Odpadnou mi každodenní tréninky i víkendové cestování na zápas. Nejdřív si chci užít léto, jak jen to s koronou půjde. Potom začnu přemýšlet, co s volným časem. Určitě zůstanu u pohybu a sportování, zajdu si zaběhat nebo do fitka. Také se chci učit turecky, protože můj přítel je Turek a já bych se ráda dorozuměla třeba i s jeho rodinou a blízkými. On je na tom s češtinou o hodně lépe, než já s turečtinou. (smích)

Trenérská budoucnost – třeba u mládeže – vás neláká?

To mě upřímně vůbec neláká. Sama vím, jaké jsem byla dítě. Pořád jsem vyrušovala a nedávala pozor. A to mi trochu zůstalo na tréninku až do teď. Navíc vím, kolik to zabírá času, nejen tréninky, ale i příprava na ně i na zápas. I když jsem studovala v Olomouci tělesnou výchovu a sport, tak si myslím, že to asi nikdy neuplatním. Jsem spíš organizační typ, sedí mi kancelářská práce a na úřadě jsem se našla.

Těšíte se třeba na nějaké neházenkářské radosti a koníčky, na které třeba při házené nebyl čas?

Chtěla bych víc cestovat, v zimě si zajet na snowboard, na lyže. Spontánně vyrazit na prodloužený víkend třeba na Bodamské jezero. Neohlížet se na to, jestli mám nebo nemám zápas. Proto se těším, až si čas naplánuju podle sebe. I přítel rád cestuje, tak společný čas určitě využijeme k tomu, abychom se rozhlédli po světě. Čekají nás také dodělávky ve společném bydlení. Teď moc nevím, co mě čeká, jaký to bude pocit, když přijdu z práce a budu mít do večera volno a nebudu spěchat na trénink. To bude pro mě něco nového a teprve se s tím budu učit žít. Házená mi určitě chybět bude. Vítězné emoce, kolektiv. Ale já z Göppingenu neodcházím, takže s partou zůstanu v kontaktu. A rozhodně nebudu sedět doma na zadku.

Michaela Hrbková

*14. 7. 1987

151 startů v reprezentaci, 406 branek

Účast na MS 2013, MS 2017, EURO 2012, EURO 2016

Nejlepší hráčka německé Bundesligy v roce 2017

Klubová kariéra

do 2012 DHK Zora Olomouc

2012 – 2014 DHC Sokol Poruba

2014 – 2015 RK Lokomotiva Zagreb (Chorvatsko)

2015 – 2015 Frisch Auf Göppingen (Německo)

2015 – 2016 Siófok KC (Maďarsko)

2016 – 2021 Frisch Auf Göppingen (Německo)

Radost Michaely Hrbkové v utkání s Argentinou na MS 2017 v Německu.

Archivní foto z roku 2017