Před výtečnou atmosférou v Brně se vymáčkneme, věří Zachová. Proč se vrací do Mostu?

Po dvou letech znovu vyzvete v baráži Švýcarsko. Jak se těšíte?
Moc. Při losu jsem byla ráda za Švýcarky, mohly nás potkat mnohem horší varianty. Ale bude to složité. Švýcarsko je na vzestupu, každý rok se zlepšuje a čeká nás ještě těžší výzva než před dvěma lety. Doufám, že i my jsme se posunuly. Určitě máme na to je porazit, ale nebude to zadarmo.

Pod Bentem Dahlem půjde o první ostrou výzvu.
Snad se ukáže, že jsme se za půl roku pod novým realizačním týmem vypracovaly. Já se teda snažím hrát pořád stejně, systém hry se pro křídlo tolik nemění. Kombinace diktují spojky.

Dvojzápas tentokrát začínáte venku. Je to výhoda?
Je dobře, že druhý zápas hrajeme doma. Doufám, že fanoušci vytvoří ve Vodovce stejnou atmosféru jako chlapům. Protože to byl i z televize parádní hukot. Čeká nás zápas o všechno, podporu potřebujeme. Jsme národ, který se před výtečnou atmosférou dokáže vymáčknout k daleko lepším výkonům. 

Na srazu se opět potkáte s bývalými, a vlastně i budoucími spoluhráčkami z Mostu. Sledovala jste Černé anděly v této sezoně?
Koukala, jak si holky vedou. Popravdě mi jich bylo v Lize mistryň trochu líto. A krize se bohužel prolnula i do MOL Ligy. Ale věřím, že v play off to zlomí a získají další titul, protože ten patří v poslední době jen do Mostu. Už se mi trochu stýskalo, odcházela jsem v dobrém. Tým je teď sice úplně jiný, ale těším se moc. Podle mě jsem udělala nejlepší možný krok. Most je pro mě druhý domov.

Už vás nelákalo zůstat v Thüringenu?
Dostala jsem nabídku na prodloužení smlouvy, druhá možnost byl návrat na sever Čech. Jinam do zahraničí se mi nechtělo a v Česku bych lepší podmínky než v Baníku nedostala. V úvahu připadala jen Plzeň, která mě vychovala, ale na to je zatím brzo. Důvodů pro návrat je víc. Některé osobní nechci rozebírat. Ale druhou sezonu už mi trochu chyběla motivace a chuť. Neviděla jsem smysl v tom trávit tu celé dny sama. Jen čekat na tréninky a zápasy. Poznala jsem díky tomu sebe samu. Ráda bych chtěla mít k házené ještě práci na půl úvazku. Chci začít žít svůj život jinak, nejen s házenou.

Jaké zaměstnání by vám k házené vyhovovalo?
Vystudovala jsem veřejnou správu, takže práce se bude točit kolem administrativy, managementu. Nějaká kancelářská pozice. Zjistila jsem, že mi nevyhovuje věnovat házené sto procent. Není to pro mě. Dokud jsem nezažila život profesionálního sportovce, tak jsem si to nedokázala představit. Ale nechci si na to stěžovat. Spousta hráček by dala všechno za to, aby si mohla zahrát v zahraničí.

Čekala jste od angažmá v cizině něco jiného?
Trochu jo. Zajímalo mě porovnání nejlepšího českého klubu s elitním německým. Po sportovní stránce je to nesrovnatelné, ale co se týče zázemí, tréninkových podmínek nebo zdravotní péče, všechno tohle je v Mostu na lepší úrovni. Překvapivě. Ale nechci, aby to vyznělo, že odcházím proto, že se mi tady nelíbí. Tým totiž šlape a máme super hráčky. Jsou za tím fakt hlavně ty osobní důvody.

Nelitujete, že jste před dvěma roky do Německa šla?
Ne, jsem ráda, že jsem si to zkusila. Dvě sezony jsem vydržela a ostudu jsem asi neudělala, když mi chtěli prodloužit smlouvu. A dalo mi to spoustu zkušeností do života. Najednou být sama v zahraničí byla velká změna. Ale zjistila jsem, že se to zvládnout dá. Domů se vrátím jako úplně jiný člověk. Jestli jsem se posunula házenkářsky, to zatím nevím. To ukáže až příští sezona v Mostu (usmívá se).