Házenkáři v první linii: Brněnská hráčka a rozhodčí Sylvie Šimková pomáhá na covidovém oddělení
Sylvie Šimková na fotografii vlevo.
Co vás motivovalo k tomu, že pracujete v nemocnic na COVID-19 oddělení?
Jelikož jsem studentkou vyšší odborné školy zdravotnické v Brně se zaměřením všeobecná sestra, rozhodla jsem se vzhledem k situaci, která na celém světě nastala, moji odbornou praxi vykonávat na oddělení, kde bylo nejvíce potřeba. Stát se zdravotní sestrou bylo mé rozhodnutí ještě před vypuknutím epidemie, tohle je zkušenost, kterou mi nikdo nevezme a v současné době pomůže.
Jak to probíhá? Co je náplní vaší práce v nemocnici?
Naplní mé práce na oddělení je celodenní péče o pacienty s Covid-19, tzn. denní očista, podávání stravy. Také se vzhledem k věku pacientů a zákazu návštěv snažím s nimi každodenně promlouvat. To, že nevidí své blízké, je pro ně velice těžké.
Co je na práci na Covid-19 oddělení nejtěžší?
Nejtěžší na této práce je, že pacienti umírají. Nejvíce mě zasáhlo, když jeden den se se mnou loučil “dědeček”, že už se neuvidíme, snažila jsem se ho přesvědčit, ať to nevzdává, ale na mé další službě už nebyl. Takových je zde spousta.
Máte strach z této nemoci?
Strach z Covid-19 nemám, jsem přesvědčena, že si tímto dříve nebo později projdeme všichni. Pokud se s tímto lidé smíří, bude to pro všechny jednodušší. Nejdůležitější je ochránit rizikové skupiny a zajistit zdravotní péči pro všechny.
Zažila jste v nemocnici v současné situaci i nějaký veselý zážitek?
Vzhledem k tomu, že jsme celý den ve “skafandru” k nepoznání, jednou si vyžadovala mou přítomnost starší pacientka a dožadovala se toho hezkého a milého chlapečka. Nebyla jsem schopna ji přesvědčit, že jsem dívka. (smích)
Vidíte v koronavirové situaci v nemocnici nějakou paralelu s házenou?
Tak jako v házené má každý hráč v poli svůj post, tak i v nemocnici má každý své místo, ví přesně, co má dělat a proto to také funguje.
Jak jste se udržovala v kondici během uzavřených sportovišť?
V kondici se snažím udržet jízdou na kole a dlouhými procházkami se psem a rodinou.
Jaké jsou vaše házenkářské sny a ambice?
Jako hráčka si přeji, aby se náš tým TJ Tatran Bohunice poklidně udržel v 1. lize žen a potupně se zlepšoval. A jako rozhodčí bych si přála, abychom se s moji parťačkou dostaly do nejvyšších soutěží.