„Aby mělo smysl snažit se sezonu u všech soutěží řádně dokončit, musí být do začátku nového roku jasno,“ říká ředitel soutěží Svoboda

Pro Handball+ Janis Aliapulios

Proti všem, kdo by si přáli přerušenou sezónu dokončit, navíc začíná hrát čas. Profesionální soutěže mužů i žen se sice díky výjimce po dlouhé přestávce rozběhly, ostatní ligy dospělých i mládeže nicméně dál nabírají skluz. Pokud nebude brzy o osudu sportovních soutěží rozhodnuto, už nebude kam v termínové listině odložená kola vměstnat. U nižších lig to platí o to více, protože vzhledem k pracovním či studijním povinnostem hráčů není možné počítat s utkáními uprostřed týdne, tak jako tomu je například u extraligy. „Aby mělo vůbec smysl pokračovat a snažit se všechny soutěže řádně dokončit, musí být jasno do začátku nového roku,“ říká Svoboda a upozorňuje, že utkání nebudou moci začít hned s uvolněním opatření. Týmy totiž budou muset po dlouhé přestávce věnovat nějaký čas pouze tréninku.

Zažil jste někdy ve své kariéře komplikovanější situaci, než je ta, ve které se házená nachází nyní?

Jediné, s čím by se dalo stávající přerušení soutěží alespoň vzdáleně srovnat, jsou povodně na Moravě z roku 1997. Tehdy došlo k obrovským materiálním škodám. Pod vodou se ocitly sportovní haly i hřiště a než se podařilo dát vše do pořádku, trvalo to poměrně dlouho. Kluby a lidé se ale semkli a vzájemně si pomáhali. Také přišla pomoc ze zahraničí, zejména materiální. Snadné nebylo ani období, kdy se svaz potýkal s dluhy. Finanční zdroje ze Sazky byly tehdy výrazně omezené a opravdu se nedařilo. V různých dobách zkrátka přicházejí i těžké chvíle a klidné spaní jsem neměl často. Byly to však úplně jiné problémy, než jakým čelíme v letošním roce.

Jak jste vnímal první vlnu pandemie letos na jaře?

Pokud se na to podívám čistě profesně a pominu zdravotní hledisko i dopady na českou ekonomiku, tak bylo velmi nepříjemné, že se nedohrály prakticky žádné soutěže. My jsme se dlouho snažili dotáhnout do konce alespoň poháry, ale nakonec se v případě mužů kluby dohodly, že hrát nebudou. Finále ženského poháru sice povedlo za zvýšených bezpečnostních opatření zrealizovat v srpnu v rámci přípravy na novou sezonu, ale stálo to všechny spoustu práce a času. V té době jsme přitom ještě ani netušili, jak komplikovaný bude start nového ročníku a jak rychle budou soutěže znovu přerušeny.

Rozdíl mezi jarem a podzimem ale určitě byl, měli jste přeci zkušenost z první vlny…

Ano, s nějakými scénáři možného vývoje jsme pracovali, základní plán nicméně dostal trhliny hned v prvním extraligovém kole. Z druhého kola byly odloženy zápasy Dukly a Lovosic, ve třetím kole následovalo Nové Veselí… S tím, jak se nákaza začala znovu šířit, postupně postihovala další kluby a odkládalo se více utkání. Ve chvíli, kdy už se klubům dařilo domlouvat se na náhradních termínech za nesehraná utkání, přišel úplný zákaz. Z devíti odložených utkání se předtím podařilo dohrát pouze tři.

Extraliga i MOL liga už se díky výjimce rozběhly a budou se snažit manko dohnat. Ostatní soutěže ale dál stojí. Existuje nějaký termín, za kterým už nebude dávat smysl je znovu spouštět, protože bude jisté, že je kluby nestihnou dohrát?

Před začátkem nejvyšších soutěží jsme si s kluby dohodli, že klíčové je odehrát alespoň základní část. Pro její dokončení je stanoven termín 30. června 2021, což jsme si nedávno s kluby znovu potvrdili. Domluvili jsme se, že budeme využívat i středeční termíny. U nižších soutěží a dorosteneckých lig ale není něco takového reálné. Tam lze uvažovat například o náhradních termínech během ledna, pokud by v té době dalo znovu hrát. Využít můžeme i reprezentační přestávku původně určenou na šampionát juniorů, který byl zrušen. Pokud ale nebude možné v dohledné době soutěže znovu spustit, padne poslední možnost, jak stihnout dohrát všechny odložené zápasy z podzimní části i celou jarní část. Pro takový případ už připravujeme náhradní variantu, která by sice pracovala s jiným herním modelem soutěží, ale přesto by umožnila určit postupující a sestupující.

Jak to nyní vypadá s účastí českých týmů v evropských pohárech?

Klíčové bylo rozhodnutí ohledně dalšího postupu ze strany Evropské házenkářské federace. Ta nakonec souhlasila s tím, že poháry budou pokračovat. České týmy, které v nich zůstaly, by tedy měly ke svým utkáním řádně nastoupit.

Vaší hlavní pracovní náplní je řídit soutěže organizované svazem házené. Co je pro Vás osobně na celé situaci v tuto chvíli nejtěžší?

Nejhorší je nejistota ohledně toho, zda celá situace skončí za měsíc, dva, nebo vůbec. Můžeme sice plánovat, ale každou chvíli jsme nuceni plány předělávat a posouvat. Aby mělo vůbec smysl pokračovat a snažit se všechny soutěže řádně dokončit, musí být jasno do začátku nového roku. Svaz je v této fázi v podstatě bezmocný. Sport by měl na jednu stranu ke zdraví pomáhat, na druhou stranu ale přináší určité riziko ve vztahu ke shlukování lidí, byť statistiky ukazují, že není z hlediska možného přenosu nákazy příliš rizikový. Druhá věc jsou peníze. Zejména profesionální kluby mají v tomto ohledu problém. Mají v Česku zahraniční hráče a mají podepsané smlouvy se sponzory, které musí plnit. Svoje závazky musí plnit bez ohledu na to, zda se zrovna hraje nebo ne. Děláme všechno možné pro to, aby dostaly alespoň kompenzace z covidových programů prostřednictvím Národní sportovní agentury.

O peníze ale musí žádat kluby samy. Jakou roli v tom hraje svaz?

Jsme určitým garantem, prostředníkem mezi oběma stranami. První vlnu žádostí, která se týkala kompenzací za zrušenou jarní část, jsme museli ve spolupráci s kluby připravit velmi rychle. Bylo na to jen pár dní, ale kluby se snažily. Přesto stále ještě čekají na výsledek. Další vlna žádostí vztahující se už k novému soutěžnímu ročníku, se právě připravuje podle pokynů agentury.

Vládní kompenzace budou nejspíše krátkodobou záležitostí, veřejné finance jsou ostatně už nyní pod velkým tlakem. Hrozí tedy, že házená v Česku bude nakonec na stávající situaci finančně doplácet ještě dlouhé roky?

Stejně jako na pandemii doplácí veřejné finance, firmy i živnostníci, budou na ni doplácet také všechny sporty úměrně tomu, jak jsou nákladné. Určitě bude nějakou dobu trvat, než se házená ekonomicky zotaví. Teď jsme ve fázi, kdy se posouvají smlouvy na reklamní plnění přislíbené sponzorům, jež nebylo možné dodat. Připravují se dodatky ke kontraktům a probíhají klíčová jednání, aby obě strany dostaly plnění, které jim dle smluv náleží. Přitom okolnosti nebylo možné ovlivnit.

Mluvíte o soukromých prostředcích, sport je ale v Česku do značné míry financován také z veřejných peněz. Nebojíte se toho, že stát, kraje a obce budou muset škrtat a dojde i na sport?

To se dá těžko odhadnout. Osobně si myslím, že je možné, že propad přijde. Národní sportovní agentura ale zatím alespoň pro příští rok garantuje prostředky, jež jsme měli k dispozici dosud. Na tom je ostatně vybudovaný systém práce s mládeží a jeho vazby na specializovaná centra, krajské manažery a trenéry.

Takže se dá říci, že by výpadkem veřejných peněz utrpěla hlavně mládežnická házená?

Veřejné prostředky byly vždy určeny hlavně na mládež.

Profesionální soutěže sice pokračují, ale bez diváků. Nepřichází tím podle vás vrcholový sport o hlavní náboj?

Absence diváků samozřejmě sportu škodí. Ta atmosféra k tomu patří. A v házené navíc bylo v poslední době vidět, že se kluby konečně snaží aktivně udělat něco s nízkou návštěvností – mnohé z nich přivedly zahraniční hráče, snažily se soutěž zatraktivnit. Proto je velká škoda, že tyhle snahy teď skončily u ledu. Nicméně pokud chceme přežít, musíme přijmout vše, co je dané, to znamená hrát i bez diváků.

Stanislav Svoboda (zcela vlevo) s kolegy ze sekretariátu ČSH Anetou Soukeníkovou, Ondřejem Šimůnkem a Lenkou Víškovou

na Final4 ČP žen v Kutné Hoře. | Foto: Hana Vrbková

Jak se na vaší práci projevila pokračující digitalizace? Letos česká házená prošla v této oblasti zásadní proměnou.

Po více než roce příprav vstoupilo házenkářské hnutí do této sezony s novým elektronickým pomocníkem H-net 2.0. ČSH a všechny celostátní i krajské soutěže, aktivity pro trenéry, rozhodčí, delegáty, reprezentanty, ale i jednotlivé hráče a funkcionáře, skokově pokročily v digitalizaci úkonů potřebných pro co nejjednodušší fungování celého sportovního hnutí. Nový systém se diametrálně liší od předchozího H-net z roku 2009 a každou zásadní změnu takového rozsahu samozřejmě provázejí úvodní nedostatky a „mouchy“. Ačkoli přípravy přechodu na nový informační systém probíhaly s předstihem, naplno se vše rozběhlo až na začátku letošního roku. Časový tlak z hlediska vnitřních řádů a legislativních předpisů ještě zesílil poté, co první vlna pandemie průběh prací zkomplikovala. Nový systém naprogramovali na zakázku profesionálové, což nám otevřelo dveře k novým technologickým možnostem a funkcím, ale zase bylo potřeba více času na to, aby pochopili základ, který je daný řády a pravidly házené. A tak teprve s uvedením jednotlivých částí systému do živého provozu se projevily určité komplikace. Řadu chyb a nedostatků už se nám podařilo odstranit, další doplňování systému bude probíhat s tím, jak bude možno uvolňovat další prostředky ke zdokonalování. Ostatně i předchozí systém se připravoval 2 roky a postupně se upravoval a doplňoval po celou dobu jeho existence.

V listopadu se měla konat konference ČSH, z níž mělo mimo jiné vzejít nové vedení svazu. Nakonec ale byla odložena kvůli pandemii až na příští rok. Máte se svými zkušenostmi a znalostí prostředí ambici ucházet se o některé z míst, na nichž byste měl větší vliv na to, kudy se česká házená bude ubírat?

Žádné takové ambice už nemám. V podstatě jsem v tomto ohledu skončil už v roce 2013 a teď se spíše snažím zaučit nové lidi, protože je zřejmé, že nemohu tuto práci vykonávat věčně.

Své případné nástupce připravujete určitě také na tlak ze strany klubů, který s řízením soutěží přirozeně pojí – kluby mají někdy protichůdné zájmy třeba co do změn termínů utkání, nebo při rozhodování o sporných tématech. Jak se s tímto tlakem vyrovnáváte vy?

Takové konflikty nenastávají často, ale je pravda, že za ta léta některé nastaly a vždy je to nepříjemné. Čas od času je nutné rozhodnout nad rámec běžné praxe. Ke správnému rozhodnutí ale potřebujete perfektní legislativu a pak teoreticky nemůžete prohrát. Právě v posledních 3 - 4 letech narostl počet problémů, které řešila Soutěžní komise, v odvolacím řízení pak Odvolací a kontrolní komise a málokdy se dospělo ke stejným závěrům. Nejhorší situace nastávají, když oponující strany nemají snahu se domluvit mezi sebou. Je to extrém zcela zbytečný a většinou jsou za tím bezdůvodné spekulace některé ze stran, nebo dokonce obou. Zdá se mi, že v minulosti byly vztahy v házené o něco kamarádštější. Kluby a lidé v nich si dokázali častěji pomáhat a vycházet vstříc. I teď se většina snaží, ale určitý posun k horšímu tam vidím.

S házenou se pojí v podstatě celý váš život, určitě je ale i něco dalšího, čemu se rád věnujete…

Moc volného času mi nezbývá, bývaly časy, kdy jsem kolem házené trávil pravidelně celé soboty a neděle. Teď si ale občas rád zajedu na chatu, kde si aktivně odpočinu, posekám trávu, nařežu dříví. Také rád čtu a chodíme na koncerty…

O vás je známo, že na házenou chodíte ve volné čase často i jako divák…

Chodím, protože jsem měl vždy pocit, že když něco řídím, tak to musím sledovat. V době mého působení v čele soutěžní komise jsem jezdil i po mládežnických soutěžích a po vesnicích. Při tom jsme si s lidmi v klubech vždy něco vyříkali, což byl základ dobrých vzájemných vztahů. Pokud chcete mít důvěru těch lidí, jinak to dělat ani nejde.

--------------------------

Stanislav Svoboda

Jako hráč začínal s házenou v roce 1956 v žákovském družstvu Slavoje Praha, kde působil i v soutěžích dorostu a 2.ligy mužů na postu pivota. V roce 1982 přestoupil do Viktorie Žižkov, kde ukončil hráčskou činnost v roce 1995. Funkcionářem je již od roku 1978, kdy začal sbírat zkušenosti jako nováček soutěžní komise ČSH. Podílel se mimo jiné i na organizaci MS mužů v roce 1990. Od roku 1989 působil rovněž jako rozhodčí ve federálních a po rozdělení republiky i v nejvyšších českých soutěžích. Po skončení rozhodcovské činnosti působil do roku 2009 jako delegát. Profesionálním zaměstnancem ČSH je od roku 1993. Výrazně se podílel na vzniku společných česko-slovenských soutěží mužů (H.I.L.) a žen (W.H.I.L.) a jejich řízení. V období 2002 -2010 zastával funkci generálního sekretáře ČSH. Do roku 2013 byl členem Výkonného výboru ČSH (dnes Exekutiva ČSH). Nyní jako manažer soutěžního úseku odpovídá za řízení soutěží a s tím související činnost rozhodčích a delegátů.