Loučení s reprezentací? Bylo to smutné. Za nabídku z Kynžvartu jsem opravdu ráda, říká Adéla Chvátalová

Adélo, máš za sebou svou první přípravu ve svém novém týmu. Jaká byla?

Příprava v Kynžvartu je o dost náročnější, než byla v Plzni. Je to tady v úplně jiném tempu. Celkově nastavení tréninků je úplně jiné, než bylo v Plzni.

Hrála jsi ještě na začátku července na šampionátu juniorek v Číně. Takže jsi vlastně dojela rovnou na další přípravu. Stihla sis vůbec odpočinout?

To jo, protože jsem si plánovala dovolenou ještě podle Plzně, protože můj přestup byl dost na poslední chvíli. Takže jsem ještě stihla dovolenou a pak se rovnou připojila k přípravě s Kynžvartem trochu později.

Kdy ses tedy o zájmu Kynžvartu vlastně dozvěděla?

Myslím, že to bylo někdy v dubnu nebo květnu, ale počítala jsem s tím, že budu ještě pokračovat v Plzni.

Co sis v tu chvíli pomyslela, když ses dozvěděla, že o tebe stojí několikanásobný medailista posledních let?

Byla jsem za nabídku strašně ráda, že přišla. Pro mě to byl takový splněný sen. Chtěla jsem se zase posunout, hodně jsem už nad tím přemýšlela, že bych chtěla zkusit něco nového. A tohle byl takový impulz, kdy jsem si řekla jo, je to tady! Jsem moc ráda, že ta nabídka přišla.

FOTO: Petr Maťašeje (Sokol Písek)

V Kynžvartu předtím chytala tvá „kolegyně“ z reprezentace juniorek, asi i kamarádka, Andrea Buchtová. Ptala ses jí na nějaké informace ohledně klubu?

Určitě, tohle se na repre hodně řeší. Navíc tam nebyla jen Andy, ale i další holky, Claudia Rampová, Terka Filípková, takže jsme to spolu řešily. S Andy jsem víc mohla probrat brankářskou část, třeba i paní trenérku Lenku Černou, i moji novou spoluhráčku v brankářské dvojici, Áďu Srpovou. Takže to bylo super.

Lenka Černá je velká osobnost, má neuvěřitelný počet reprezentačních startů. Jak ses těšila na spolupráci s ní? A jak probíhá?

Ano, to rozhodně je. Tady v Kynžvartu brankářské tréninky fungují intenzivně, na každém tréninku jsme spolu a spolupracujeme na všech věcech postupně. Je to skvělé, ona je, nebo spíš byla neuvěřitelná brankářka, a jde vidět, že nám chce přinést fakt maximum. Spolupráce je na výborné úrovni a jsem za tuto možnost opravdu vděčná.

Jak ses v Kynžvartu zabydlela?

Už jsem si tu zvykla, holky mě mezi sebe vzaly hezky. Máme tady super partu a moc se těším na novou sezonu.

Asi ti s aklimatizací pomohly právě i holky, které znáš z reprezentace, že?

Určitě. S těmi dvěma holkami, Claudií a Terkou, jsem byla čtyři roky v reprezentaci, známe se opravdu dobře a první dny mi tady byly velkými oporami. Pomohly mi se tady rozkoukat. Ale stejně tak i zbytek týmu. Jsou to už mé kámošky, je to super.

FOTO+TOP: IHF / Kolektiff / Sasa Pahic Szabo 

Co se vlastně všechno změnilo po sportovní stránce? Jaké největší rozdíly jsi už stihla poznat?

Náročnost tréninků je určitě vyšší, stejně tak i počet. Řekla bych, že mě to tady dost baví, co se týče nastavení, se kterým tady do tréninků chodíme. Takže ta intenzita a kvalita.

A jaká je to pro tebe celková životní změna? Bydlíš stále v Plzni, ale budeš muset do Kynžvartu na denní bázi…

Je to tak, budu ještě studovat v Plzni a v plánu mám bydlet doma. Dojíždění není tak strašné, je to asi hodinu. V rámci přípravy jsem ale ani domů nejezdila, zůstávala jsem v Kynžvartu. Myslím, že se to dá zvládnout, že tohle problém nebude.

S čím do klubu přicházíš? Co je tvým cílem, kromě toho, že se chceš zase posunout jako brankářka? Třeba konečně získat ligovou medaili, což asi v Plzni nebylo takovým tématem, jako tady?

Ano, přesně jak říkáš. Chci se posunout jako brankářka v tomto kvalitním prostředí. Kynžvart mi ale nabízí další možnosti, letos poprvé budeme hrát předkolo Evropské ligy EHF, na což se neskutečně moc těším. Je to nový svět a já to budu moct zažít. Sezona bude zajímavá a věřím, že bychom mohly zabojovat o nejvyšší příčky a tentokrát třeba o titul.

V přípravě sis vyzkoušela i duely proti kvalitním týmům ze zahraničí, i úřadujícími mistru ženské Bundesligy. Jaké to bylo, hrát a měřit se najednou s takovými týmy?

Neuvěřitelné, že máme možnost si zahrát zápasy s těmito týmy, protože jejich kvalita je opravdu vysoká. Může nás to hodně posunout. Ukáže nám to rezervy, na které se musíme zaměřit v tréninku. No a Blomberg-Lippe, to je opravdu skvělý tým. Hraje hezkou házenou, já si ten zápas užila. Sice jsme prohrály, ale i tak to pro nás byly moc fajn zkušenosti.

V bráně máš nyní kolegyni Adélu Srpovou, nejlepší brankářku loňské sezony v rámci úspěšných zákroků. Ta tě asi může hodně naučit, předat ti hodně zkušeností…

Ano, rozhodně. Áďa je zkušená brankářka, má toho odchytáno dost a může mi toho rozhodně moc předat. Pomáhá mi tady od začátku. Brankářsky jsme ale úplně jiné typy, máme jiný styl chytání. A to si myslím, že je super, navzájem se můžeme doplňovat. A takto s námi pracuje i paní trenérka Černá, která každou rozvíjí trochu jinačím způsobem. Každá máme trochu jiné zákroky navrch. Myslím, že se můžeme skvěle doplňovat.

Ale taky Adéla v brance stráví hodně času, takže na ni budeš taky muset trochu zatlačit, aby ses do branky dostávala…

Možná ano. V přípravě jsme se, myslím, docela střídaly, takže to bylo fajn. A v lize se uvidí.

FOTO: Jaroslav Kolísek (Handball Hodonín)

Od Kynžvartu ještě na skok zpět do Číny. Jak by ses zpětně ohlédla za šampionátem? Vybojovaly jste 12. místo, což asi není špatné umístění, ale z týmu znělo, že jste chtěly přece jen více…

Ano, i s odstupem času bych řekla, že 12. místo je hezký výsledek. Ale přesně jak říkáš, myslím si zároveň, že jsme chtěly a měly i na víc. Na hřišti už jsme to ale nepředvedly. Každopádně jsem i tak moc pyšná na tým. Reprezentace není jen to, co lidi vidí v televizi. Byla to strašná spousta práce, emoce, společně strávený čas, všechny ty věci, kterými si tým procházel na mistrovstvích, a nejen na nich. Jsem opravdu vděčná, že jsem mohla být součástí.

Jak moc emotivní byl ten poslední šampionát a loučení se s mládežnickými reprezentacemi? V těch jste se potkávaly se spoluhráčkami v podobné sestavě poslední čtyři roky. A teď to vše končí…

Přesně tak, byly to čtyři roky s jen malými změnami v týmu. Nejvíc emotivní byl poslední zápas, který když skončil, tak jsme si to najednou všechny uvědomily, že to může být naposledy, co jsme hrály s lvíčkem na prsou. Ano, bylo to smutné. Večer jsme si ale pak s holkami užily, hezky jsme se rozloučily. A teď na to všechny budeme vzpomínat, jak hezké zážitky to byly.

Nejvíc času v brance jsi asi v reprezentaci strávila s Andreou Buchtovou, že?

Ano, s Andy jsme kamarádky. Člověk na reprezentačních kempech tráví se spoluhráčkami hodně času. Jsme tam spolu skoro 24/7. S Andy jsme se dobře doplňovaly a zase, každá jsme trochu jiná, máme jiný styl, a to bylo fajn. Jak pro nás, tak i pro ostatní holky na tréninku, že si mohly vyzkoušet střílet na jiný styl chytání. Myslím, že jsme byly opravdu dobrá dvojka.

Jaká je tvá nejlepší vzpomínka na juniorky? Na co nikdy nezapomeneš?

Je toho hodně. Ať už všechny ty vyhrané těžké zápasy, které jsme zvládly. Ale nejlepší byl prostě ten společně strávený čas s holkami. Večery, kdy jsme mohly blbnout. Jo, bylo to fajn.

Cesta do áčkové reprezentace bude hodně složitá, protože těch míst je tam málo a brankářky jsou velice kvalitní. Jak moc si věříš na to, že by ses tam jednou mohla podívat?

Já jsem se dostala do širší nominace áčka. Když jsem se to poprvé dozvěděla, tak jsem byla úplně v šoku, nemohla jsem tomu uvěřit, když mi přišel telefonát, že tam jsem. Mísilo se ve mně strašně moc emocí. Uvědomila jsem si, že je to hrozně velká zodpovědnost, na sobě pořád pracovat a tu šanci si zasloužit. Je to skvělé a šance, že si tam jednou zachytám, je zase o něco vyšší. Jsou tam ale holky, které jsou starší, zkušenější a lepší, mají víc odehráno. Ale i za širší nominaci jsem moc vděčná. No a samozřejmě, že dostat se jednou do zápasu za áčko a zachytat si, to je můj velký sen. A tohle je malý krůček k tomu, aby se mi třeba jednou splnil. Rozhodně se chci o to více soustředit, makat a zlepšovat se, abych ten dres třeba jednou mohla obléknout.

A co nějaké další ambice? Jsi ještě hrozně mladá a kariéru máš před sebou. Co by sis v ní chtěla splnit? Nějaké zahraničí, Liga mistrů EHF?

Určitě bych chtěla do zahraničí, to by byl také můj splněný sen. Teď ale spíš jedu po těch menších cílech. Soustředím se na Kynžvart. Chci se zlepšovat, posouvat. V Plzni jsem pořádně ani neměla brankářské trenéry, takže jsem moc vděčná za to, že se teď můžu posouvat v takto kvalitním prostředí. No a titul, ten bych chtěla vyhrát, to je další cíl. Chtěla bych si teď zahrát tu Evropskou ligu EHF, kdyby se to povedlo. A v budoucnu pak třeba vyzkoušet zahraničí, což by byla velká zkušenost do života.

FOTO: IHF / Kolektiff / Anze Malovrh