„Házená mě zase baví. A příští rok začnu učit,“ hlásí reprezentant Miroslav Jurka, hvězda Zubří

Pro Handball + Michal Koštuřík, redaktor deníku Sport

Měl jste jasno, že budete na podzim pokračovat v kariéře?

„Na konci minulé sezony jsem si řekl, že pořád mám týmu co dát. Házená mě zase začala bavit. Ne že by mě předtím nebavila… Ale pořád mám chuť trénovat a hrát zápasy. Dohodli jsme se se Zubřím, že si to minimálně o rok prodloužím.“

Už vám byla pauza dlouhá?

„Jo, už jsme se těšili na balon. Naštěstí jsme snad jen týden nebo dva běhali bez něj. Jsme rádi, že už se hrají zápasy.“

Neunavuje vás dojíždění z Jarošova u Uherského Hradiště do Zubří? Nenapadlo vás jít jinam?

„Už jsem si zvykl. Nějaké jiné varianty jsou, ale zatím jsem se domluvil se Zubřím. Mám tam rodinu, hodně známých. Žil jsem tam, dá se říct, celý život. Doma jsme samozřejmě probírali, jak to budeme stíhat s malou. Musíme to různě kombinovat, vycházet si vstříc. Manželka (bývalá reprezentační házenkářka Helena, za svobodna Štěrbová, pozn.) dojíždí do Zlína, pracuje u jedné právničky. Pořád to nějak jde. Malé ještě nebyly tři, chodí do školky dvakrát v týdnu. Předáváme si ji.“

Kolik času věnujete házené?

„V přípravě jsem se snažil mít pět tréninků týdně. Dvakrát po dvou trénincích denně plus ještě zápas. Do Zubří je to kousek, 87 kilometrů. Žádná enormní vzdálenost.“

Pořád vás házená naplňuje, byť „jen“ v české extralize?

„Když jsem se vracel z Francie, strašně jsem se těšil, jak zas naběhnu do utkání. Ten půlrok předtím jsem se zotavoval ze zranění. Moc jsem nehrál, stihl jsem jen asi dva rozlučkové zápasy. Jsem rád, že si můžu zase zahrát tam, kde jsem vyrůstal. Úroveň a podmínky kolem jsou samozřejmě jinde. Nedá se to srovnávat s Francií. Ale věděl jsem, do čeho jdu.“

Když máte jet přes celou republiku třeba do Lovosic, nejste z toho otrávený?

„To vůbec. Jsem naopak rád, že s klukama víc pokecám. Po tréninku je složitější si někde sednout a pak jet hodinu a půl domů.“

Ještě máte civilní zaměstnání v energetické firmě u tchána?

„Zjistil jsem, že mě to nenaplňuje. Nemělo cenu se dál trápit. Takže teď mám házenou a příští rok bych měl nastoupit ve škole v Uherském Hradišti na základce. Mám učit tělocvik a v prosinci si ještě budeme volat, co k tomu. Jestli nějaké technické práce, dílny... Musím si dodělat magistra, mám bakaláře. Ale to prý nebude problém.“

Měl jste ideu, že jednou budete učitelem na plný úvazek?

„Nejdřív jsem využil možnosti pracovat u tchána. Řekl jsem si, že to zkusím. Ale po roce jsem zjistil, že to není to pravé ořechové. Nechtěl jsem se dalších dvacet roků trápit. Takže jsem se rozhodl pro zásadní krok. Práce s dětmi a mládeží mě baví. Dokážu si představit, že budu učitelem až do důchodu.“ (úsměv)

Jaký má letos Zubří mančaft?

„Skončilo šest lidí, vesměs ti zkušení. Hodně se omladilo, přišli kluci z dorostu. Je to docela změna. Naštěstí jsou na tom díky panu Mikovi (trenérovi, pozn.) dobře fyzicky. Když vidím ty dorostence, my jsme na tom nikdy tak dobře nebyli. Pro mě je nová motivace předat mladým zkušenosti. To, co jsem pochytil ve světě. Zatím to hodnotím jenom kladně.“

Máte nového kouče. Překvapilo vás angažování Michala Tonara z Plzně?

„Čekal jsem, jak to dopadne. S Mikym jsme spokojeni. Myslím, že můžu mluvit za všechny. Byl výborný hráč a všichni z něho mají respekt. Je to určitá kapacita. Jsme za něj rádi.“

V evropském poháru narazíte na švýcarský St. Gallen. Dobrý soupeř?

„Už před losem jsem říkal, že bych si ho přál. Prošlo jím několik Čechů. S Tomášem Babákem jsem si psal. Ptal jsem se ho, jestli máme nějakou šanci. Švýcarská liga je o něco výš než česká. Říkal, že šanci máme. St. Gallen je i relativně blízko, těšíme se. Jednoduché to nebude, ale hlavně jsme nechtěli tým z Kypru.“

Jak to máte s reprezentací?

„S trenérem Honzou Filipem to máme otevřené. Kdyby se někomu nedařilo a mně naopak ano, můžou mě oslovit. Přijal bych to. V repre je úplně super parta a s ní přišly i úspěchy. Ale vize je jasná. Tým se musí omlazovat. Vrátil jsem se ze zahraničí, už nejsem tolik perspektivní a trenéři musí myslet trošku do budoucna. Určitě je potřeba zapracovávat mladší kluky.“

Věříte vůbec, že se v lednu uskuteční mistrovství světa v Egyptě?

„Taky jsem zvědavý. Zatím pro to Egypťané dělají všechno, co můžou. Ale těžko může dnes někdo říct, co bude za měsíc, za dva. Doufám, že kdyby se hrálo, tak s diváky. Bez nich by to bylo zvláštní. Přál bych si, aby to bylo plnohodnotné mistrovství.“

Jaká bude letošní extraliga? Většina týmů posílila.

„Myslím, že Plzeň bude trošku vyčnívat. Karviná měla super výsledky v přípravě. Vysoké ambice bude mít i Dukla, což potvrdil Dan Čurda. Brno posílilo o devět hráčů. Do Kopřivnice taky pořád někdo přichází. Nejvíc zvědavý jsem na nás, jak se s tím popereme. Obměna kádru v Zubří byla opravdu veliká. Doufám, že některý z kluků vylítne a pomůže nám dostat se do play off. To je vysněný cíl.“

Co vy osobně? Ještě rok a konec?

„Nechci si zbytečně zavírat dveře. Teď mě házená baví. Uvidíme, co bude. Asi se rozhodnu po Vánocích. Samozřejmě je poznat, že už mi není dvacet. Hlavně druhý den po zápase anebo na soustředění. Když jsou dva náročné tréninky za den a třeba týden v kuse, tělo hůř regeneruje. Bolí všechno.“ (úsměv)