Filip Jícha: Když vstoupím do arény, je to ohromně smutné, přiznává kouč Kielu

Pro Handball+ Michal Koštuřík, redaktor Deníku Sport

Kdy vyjdete z karantény?

O tom rozhoduje krajská hygienická stanice. Záleží to na bydlišti hráčů. Jelikož žijeme víceméně ve třech krajích, může se to lišit. Kluci z jednoho kraje budou propuštěni o čtyři dny dříve než ti, co mají čtrnáctidenní karanténu. Zbytek budeme mít podle oficiálních zpráv k dispozici až v neděli. Uvidíme, jestli budeme hrát s tou částí týmu v sobotu proti Stuttgartu. Pokud ne, čeká nás utkání až třiadvacátého s Rhein-Neckar Löwen.

Tušíte, kde jste se nakazili?

V Lize mistrů ve Veszprému. Buď my od nich, nebo oni od nás. Po tom zápase měli hráči obou mužstev pozitivní testy. U nás se to týkalo tří. Všichni mají velmi lehký průběh, jeden je téměř bez symptomů. Prosinec je v házenkářském kalendáři nejdůležitější měsíc a tohle je samozřejmě obrovská nepříjemnost. Já jsem zatím nemocen nebyl. Nebo o tom nevím.

Je to smutná sezona?

Celý rok je hrozně zvláštní. Pro sportovce i běžné občany. Náš obor je enormně zasažený všemi restrikcemi, ztrátou financí. K tomu se přidává i ztráta emocí, s nimiž házená žije. Hrajete před prázdnými halami, nemáte propojení s diváky. Pokaždé, když vstoupím do naší arény, se kterou se pojí krásné vzpomínky, je to enormně smutné. Je to takový světový házenkářský chrám. O to víc sil všechno stojí. Není divu, že je plno zvláštně zraněných a zvláštních výsledků. Tým, který hraje o záchranu, najednou porazí špičkové mužstvo.

Co myslíte „zvláštními“ zraněními?

Hráči půl roku nehráli. Teď je v bundeslize a vůbec ve světě skoro každé kolo nějaké těžké zranění, jako jsou zkřížené vazy. To dřív rozhodně nebylo. Nepřičítám to jenom enormně nahuštěnému programu a tomu, že jsou hráči unavení. Vliv má i to, že chybí napětí. Tlak fanoušků, na který jste zvyklí. Tahle zvláštní situace k tomu přispívá. Všichni se těší na to, až se začne zase podle férových pravidel. Až budou diváci a budeme si to moct rozdat na poli, které známe a na němž se chceme pohybovat. Tento rok jde o to, abychom šli na hranu a nějak to přežili. Upřímně, srovnat se s tím nejde.

Najdete vůbec nějaká pozitiva?

Budu se toho moct plno naučit. Na druhou stranu věřím, že plno z toho už nebudu nikdy potřebovat. (úsměv)

Je tlak na výsledky vzhledem k okolnostem menší než dřív?

Když trénujeme a hrajeme, snažím se celým svým tělem vyzařovat, že pro nás se nic nemění. Neberu to tak, že tuto sezonu nějak odkroutíme a je jedno, jak skončíme. To by pro mě byl vyhozený čas. Chceme být připraveni měřit se s těmi nejlepšími a pokračovat v cestě, kterou jsme nastolili. Byť nezastírám, že je enormně náročné to občas udržet. Je plno témat, která hráče odvádí od házené. Začíná to tím, že přijdou naši doktoři a říkají nám, jaká nová pravidla musíme dodržovat. Tento focus na pandemii a veškeré hygienické nároky berou energii. Všechno souvisí se vším.

Co ty čtyři porážky ve skupině Ligy mistrů?

Na začátku sezony jsme prohráli doma s Nantes. Tohle je přesně zápas, kdy si myslím, že s diváky by nám to šlo líp. Ale je to čirá spekulace. Co se týká Barcelony, ta má letos skvělou fazonu. Pro nás je důležité dostat se do play off. Pro mě bude velký zázrak, pokud se sezona dohraje v naplánovaných modusech. Už teď je plno zápasů odloženo.

Na konci prosince je na programu v Kölnu dohrávka minulého ročníku Final Four Ligy mistrů s vaší účastí. Uskuteční se vůbec?

Chystá se, mělo by se hrát. Ale podrobnosti se zatím vůbec neví. Budeme mít k dispozici asi dvanáct hráčů, z toho dva brankáře. To je takřka neúnosné. I tak se strašně těším. Je to první Final Four pro německý tým po hrozně dlouhé době. Kluci si to loni vybojovali, hráli fantasticky. Jestli tam pojedeme v deseti nebo v sedmi je jedno. Necháme na hřišti všechno. Jako lehkého favorita vidím Barcelonu.

V semifinále opět narazíte na maďarský Veszprém…

To už je čtvrtý letošní vzájemný zápas. Je to takový veszprémový rok… Poslední utkání u nich jsme prohráli. Předtím jsme jednou remizovali a dvakrát vyhráli. Je to zajímavý soupeř, jeden z nejlepších týmů na světě.

Má absence diváků vliv i na úroveň hry?

Myslím, že ano. Třeba v domácích zápasech, když se láme chleba, diváci tě dokážou vybičovat a dát ti potřebnou energii. To momentálně chybí. Vezměte si Magdeburg, který má ohromnou sílu díky publiku. Když to přeženu, ten ještě letos nevyhrál doma zápas.

Přežije to klub ekonomicky?

Je to samozřejmě velmi náročné. My nejsme fotbalisté, kteří mají šedesát procent příjmů z televizních práv. U nás činí čtyřicet padesát procent od diváků. Tyhle peníze obrovsky chybí. Minulou sezonu jsme měli rozpočet čtrnáct milionů eur. Umíte si představit, jaký zásah je, když vám půlka z toho vypadne. Hráči i pracovníci organizace přistoupili na snížení platu.

Pomůže to?

Kdyby měla tahle situace bez fanoušků trvat do léta, řada klubů by se dostala finančně absolutně na dno. To už by bylo pro házenou kritické. Jako občan věřím, že vlády mají nějaký plán, jak vyjít z této krize. V Německu se od patnáctého prosince začalo očkovat. Snad vidíme trošku světýlka na konci tunelu.

Jak si v bundeslize vedou čeští kolegové Daniel Kubeš (Nordhorn-Lingen) a Alois Mráz (Coburg)? Mráz je s Coburgem v tabulce na dně…

Ze dvaceti týmů jdou čtyři dolů. To je obrovské množství. Je třeba si férově uvědomit kádr, jaký kdo má k dispozici. Lojzík teď vyhrál v Melsungenu. To je přesně to, co jeho mužstvo potřebovalo. Už předtím měli pár bodů nadosah, hráli dobře. Chtěl před Vánocemi získat nějaké body, což vypadalo skoro jako nemožný cíl. Ale podařilo se mu to. Danův tým boduje docela slušně. Když si vezmete, že v minulé sezoně sebral první body někdy na jaře, musí být Dan spokojený. Ale je před námi spousta zápasů, stát se může cokoliv.

Za dveřmi je MS v Egyptě, které byste nejen vy nejradši odložil. Proč?

Pro náš sport je každý šampionát extrémně důležitý. Turnaj v Egyptě může být obrovská událost se spoustou diváků. Bohužel doba je taková, že se musí hrát bez nich. Můj názor je, že se to mělo posunout na později jako olympiáda. Naše branže je situací enormně potrefená.

Přesto se hrát bude…

Je jasné, že německý svaz musí být diplomatický. Mistrovství potřebuje, stejně jako ostatní federace. Náš Wiencek se rozhodl, že nepojede. Ostatní hráči se nevyjádřili, ale myslím, že podobné reakce budou krátce před šampionátem následovat. Vyhodnotí si to na základě pandemické situace ve světě.

Kolik hráčů vám má teoreticky zmizet?

Spíš se bavme o tom, kolik mi jich zůstane. Jsou to tak tři. Zažil jsem to už minulý rok, kdy první tréninky se zbylými hráči vedli moji asistenti. Já mám aspoň možnost dělat hlubší analýzu prvního půl roku a připravit se na zbytek sezony. Tomu se budu věnovat i letos. Postupně se nám budou hráči vracet. Budeme mít pohromadě maximálně tři tréninky a pojede to dál.

Váš svěřenec Pavel Horák Česko posílí?

Musí se podívat na to, jak je na tom zdravotně a podle toho se rozhodne. To je jeho věc. Nechci mluvit za něj. Horyho jsem chtěl přivést a pořád si drží ve středu obrany svůj vysoký standard. Má nasazení, dobrou náladu. Myslím, že si ho tady všichni oblíbili a jsou rádi, že ho v Kielu máme.

Filip Jícha diskutuje s trenéry české reprezentace Janem Filipem a Danielem Kubešem na EHF EURO 2020 ve Vídni. | Foto: Hana Vrbková