Zpět v nároďáku! Reprezentační srazy mi hrozně chyběly, hlásí po dlouhém zranění gólman Šimon Mizera

FOTO: Hana Vrbková (Česká házená)

Z kraje listopadu 2023 však přišel zvrat. Český národní tým zahájil přípravu na mistrovství Evropy, kde si Šimon Mizera přivodil zranění křížového vazu. To ho na dlouhou dobu vyřadilo ze hry. „Bylo to náročné, ale já jsem poslední z mých sourozenců, kdo by si mohl stěžovat. Pro mě to bylo první zranění křížového vazu v životě, zatímco brácha a ségra už jich prožili několik. I proto byla motivace se uzdravit o to větší,“ uvádí Šimon Mizera.

Jak přesně tedy probíhal jeho návrat na palubovku? „Bylo pro mě těžké akceptovat, že i když hlava strašně moc chce, tělo nezvládne reagovat a vše jde dopředu jen malými krůčky. Po nějakém čase jsem si na to ale zvykl a soustředil se jen na nejbližší dobu a menší cíle, které se nabalovaly a vedly k zotavení,“ popisuje navrátilec do české branky.

Na počátku roku 2022 uvažoval český gólman o svém prvním zahraničním angažmá a o odchodu do druhé německé Bundesligy. Zanedlouho ale přistála na stole zuberskému brankáři ještě jedna nabídka. Vyhlídl si ho totiž Elverum, který v té době neměl v Norsku několik let konkurenci, a po sezoně na sever skutečně přestoupil. „Byl jsem z takové příležitosti samozřejmě nadšený. Jít z českého klubu přímo do týmu, který ještě v té době pravidelně nastupoval k zápasům v Lize mistrů, se jen tak nepoštěstí, a proto si toho do dneška vážím,“ vzpomíná čtyřiadvacetiletý talentovaný gólman.

Po dlouhé a náročné rekonvalescenci přiznává, že v norském Elverumu už nadále působit nebude: „Už je jasné, že moje budoucnost s Elverumem spjatá není a že se v létě budu stěhovat.“ Mizera je se svou situací na klubové úrovni smířen a zatím netuší, kam povedou jeho další kroky. „Momentálně se soustředím na blízkou budoucnost a na to, aby moje výkony měly po zranění stále vzestupnou tendenci,“ dodává bojovně.

Mizera své schopnosti v brance ukazoval již dříve. Není ta divu, že po svém návratu na palubovku dostal pozvánku na reprezentační kemp. „Samozřejmě mě to moc potěšilo a jsem rád, že mám stále důvěru trenérů. Reprezentační srazy mi hrozně chyběly, ať už atmosféra v týmu, nebo spoluhráči. S každodenním působením v klubu se to nedá srovnat. Vždy jsem se na kempy těšil,“ neskrývá nadšení. 

Česká reprezentace v květnu odehraje dva závěrečné duely kvalifikace. I přes dvě porážky s Chorvatskem mají Češi v tabulce situaci pevně ve svých rukách. Z druhého místa mají na Lucembursko a Belgii, tedy na své dva poslední soupeře, dvoubodový náskok. Na mistrovství starého kontinentu postoupí dva nejlepší týmy z každé skupiny, a navíc i čtyři nejlepší celky ze třetích míst. „Myslím, že v obou zápasech bude základ jako vždy vycházet z dobré obrany a pomoci si jednoduchými góly z první a druhé vlny.“

Obzvlášť se čtyřiadvacetiletý brankář těší na domácí obecenstvo, které požene národní tým 11. května od 18:00 v duelu proti Belgii ve frýdecko-místecké Polárce. „Na veškeré reprezentační zápasy se nejde netěšit. Atmosféra, kterou čeští fanoušci umí vytvořit, je speciální, takže ať už ze hřiště, nebo z tribuny si zápas užiju. Co se týče rodiny, určitě někdo jako vždy přijede,“ uvádí rodák z nedalekého Valašského Meziříčí.  

Českou nejvyšší soutěž, a zejména výkony Zubří a svého dvojčete Bohdana v Lovosicích, přitom ve volných chvílích sleduje i z Norska. „Snažím se koukat na všechny živé přenosy z jejich zápasů, pokud mi to program dovolí,“ uzavírá staronová posila české reprezentace.