Zora pro mě znamená novou sportovní výzvu, přiznává Gabrhelová. Proč se rozhodla pro Olomouc?

FOTO: Jaroslav Pavlík (Handball club Zlín)

Vaše házenkářská kariéra byla doposud spjata se Zlínem. Proč jste se nyní rozhodla pro změnu?
Ve Zlíně jsem hrála už od malička, je to moje rodné město. Prožila jsem tam několik krásných sezon, ale už nějakou dobu jsem cítila, že potřebuji změnu prostředí a novou sportovní výzvu. Jelikož jsem tento rok maturovala, hledala jsem vysokou školu, na kterou bych chtěla jít. Chtěla jsem to nejlépe spojit, hrát házenou a studovat v jednom městě. Olomouc se ozvala ve správnou chvíli a nabídla mi podmínky, které mě zaujaly. Proto jsem se pro ni nakonec rozhodla.

Rozhodujícím faktorem bylo tedy studium na nové vysoké škole? Nebo do toho promluvily i další faktory?
Bylo to několik věcí. Hlavní faktor byla ta nová sportovní výzva. Líbilo se mi, jakou házenou tady holky hrají. Hodně rychlou a agresivní házenou. Do toho mě zaujala vysoká škola, na kterou jsem se tady následně dostala. Většinu holek v Olomouci nějak znám a s některými jsem hrála dokonce i v reprezentaci, takže mi to všechno do sebe hezky zapadlo a volba byla jasná.

Do jaké míry se vlastně dá hraní házené skloubit se školou?
Není to jednoduché, ale jde to. Je to hlavně o disciplíně. Někdy musím studium dohnat večer nebo pak o volných dnech. Ale pokaždé se to dá nějak udělat. Vždy si připomenu, co všechno jsem pro to už udělala a čeho chci dosáhnout. Člověk má hned větší motivaci a chuť to vše zvládnout.

Nějakou chvíli už s týmem trénujete. Jak vás přijal? S kým jste si sedla nejvíce?
Holky mě přijaly moc hezky. S většinou z nich jsem se už znala z reprezentace, i ty ostatní mě mezi sebe hned vzaly, jsem maximálně spokojená. Se všemi jsem si opravdu sedla. Jde tady hodně vidět, jak holky drží při sobě a jak skvělý kolektiv mají.

Právě probíhá letní příprava. Mnohdy neoblíbené, ale nezbytně důležité období házenkářského kalendáře. Jaká je ta letošní, vaše první v Zoře?
Je to náročné, ale přesně tak to má v létě být. Ze začátku jsme pracovaly na kondici a síle. Teď v tom pokračujeme, ale už více pracujeme na obraně, útoku a společné souhře. První přípravné zápasy nás čekají od pátku do neděle na Poháru míru v Olomouci, tak jsem natěšená a zároveň zvědavá, jak si s holkami povedeme. Další týden nás čeká další turnaj v Šaľe, pak ještě nějaké poslední přátelské utkání na doladění detailů. Co se týče tréninků, baví mě, že jsou pestré a že se pořád učím něco nového. Tělo si na ten režim ještě zvyká, ale energie v týmu je skvělá, takže to člověku hodně pomáhá.

Už jste našla nějaké zásadní rozdíly mezi Olomoucí a Zlínem?
Největší rozdíl zatím vidím v zázemí a organizaci tréninků. Jak jsem zmiňovala, je to tady hodně o rychlosti a také dost o spontánnosti. Když to srovnám se Zlínem, tam byl hodně velký důraz zase na signály a taktiku.

Co vše vám vlastně vaše štace ve Zlíně dala? A kam vás může posunout ta nová?
Zlín mi dal spoustu zkušeností, spoustu krásných zážitků a možnost pravidelně hrát v nejvyšší soutěži. Díky tomu jsem se naučila zvládat tlak a hrát proti těm nejlepším. Myslím, že Zora mě může posunout v tom, že má hra bude rychlejší a v útoku budu více průbojnější.

Už jste s trenérkou probíraly, jakým stylem se letos budete chtít prezentovat?
Ano, už jsme to probíraly. Chceme hrát rychlou, agresivní házenou a v obraně být velmi aktivní a tvrdé. Ve Zlíně byly tyto cíle dost podobné, ale přijde mi, že v Olomouci se dává více důraz na tu rychlost.

Jaké jsou tedy přesně letošní ambice Zory? A co vaše osobní?
Určitě bych se chtěla stát oporou týmu a přinést na hřiště energii, kterou od sebe očekávám. Týmově bychom chtěly hrát o co nejlepší umístění, rozhodně se porvat o play-off a být soupeřem, se kterým se ostatním hraje těžko.

Jaké jsou vaše cíle a sny do budoucí kariéry? Čeho byste chtěla v budoucnu dosáhnout?
Celkově bych na sobě chtěla hodně zapracovat, abych byla úspěšná v sezonách a byla přínosem pro tým. Do budoucna si chci určitě zahrát za ženskou reprezentaci a vyzkoušet zahraniční angažmá.