Mistrovství byl pro mě sen, přiznává Veronika Holečková. S reprezentací by chtěla na olympiádu

FOTO TOP: Michal Struž

Je to dva a půl roku zpět, co jste se nechala slyšet, že byste ráda nakoukla do reprezentace, ale že jste nohama na zemi, a že je před vámi ještě obrovský kus cesty. Ten kus jste už ale urazila, a v letošní sezoně už do reprezentace nakoukla. Je to asi obrovský splněný sen, že?

Určitě ano. Je to můj velký splněný sen. Reprezentovat Českou republiku jsem chtěla vždycky. Jsem neskutečně moc ráda, že to vyšlo už teď. A že vím, že se sny plní. Vůbec nic to ale nemění na tom, že musím stále makat, dál a dál.

Jak vzpomínáte na své první reprezentační krůčky? Bylo to v zářijovém zápasu s Chorvatskem. Jaké to byly pocity? Poprvé nastoupit, dát první gól?

Pamatuji si to moc dobře. Vím, že jsem byla hodně nervózní. Když mi ale trenér dal šanci, a dostala jsem se na hřiště, tak to ze mě opadlo. Dát první gól, to byla taková vnitřní radost. Je to něco, co chce zažít každý.

Od vaší premiéry v reprezentaci uplynulo jen půl roku, vy jste za tu dobu už ale přidala 15 startů. Nepřekvapilo vás to samotnou, kolik jste toho už s reprezentací strávila, a v kolika zápasech jste se (byť třeba i jen na lavičce), v tak rychlém sledu objevila?

Překvapilo mě to hodně. Ale jsem moc ráda, že tu možnost mám. Že jsem odjela na mistrovství světa, kde jsem získávala s holkami zkušenosti jak na hřišti, tak na lavičce. Vůbec jsem to nečekala. Jsem moc vděčná, protože mi to dalo obrovské zkušenosti. Jen doufám, že v tom budu takto pokračovat.

Zároveň jste si vyzkoušela duely se světovou extratřídou, se silnými ženskými výběry, jako třeba s Norskem, Dánskem, Maďarskem… To jsou zkušenosti, které v lize asi jen tak nenaberete, že?

Hrát proti takovým týmům se nepoštěstí každý den, a ty získané zkušenosti jsou obrovské. Je to úplně něco jiného než naše MOL Liga. Jsem ráda, že jsem mohla být součásti tohoto, být na hřišti proti těm nejlepším hráčkám. Přála bych to zažít všem.

FOTO: Nikol Vaněčková

Co se za ten půlrok v reprezentaci změnilo? Zvykla už jste si na ten rytmus? Opadla z vás nervozita?

Vlastně se nic moc nezměnilo. Před každým zápasem mám takovou tu zdravou nervozitu. Ta, co byla u prvního zápasu, odešla. A teď už mám jen tu, kterou mám vždycky. Změnil se akorát počet tréninků, kterých je víc.

Těžíte ze spolupráce s trenérem Danielem Čurdou, který je zároveň i vašim klubovým trenérem?

Jsem moc ráda, že s Danem můžu spolupracovat na reprezentační i klubové úrovni. Je to kvalitní trenér, který nám předává spoustu zkušeností i rad v týmu. Je to pro mě super, mít takto kvalitního trenéra, a je velkým plusem, že je jak v klubu, tak v reprezentaci. Osobně jsem zvyklá na to, co po mně chce.

Jak moc rozdílné je reprezentační tempo oproti klasickým ligovým zápasům ve Slavii?

Hra je mnohem rychlejší a více silová. My aspoň víme, na čem máme pracovat. A jak to posouvat, aby i tady v Česku byla liga ještě na lepší úrovni, než je teď. Ten rozdíl nám dává feedback, že musíme stále makat.

Celou tu dobu působíte na spojce se stejnými hráčkami, Kamilou Kordovskou a Julií Frankovou. Jak si na postu vyhovíte? Berete si třeba od velmi zkušené Kamily nějakou inspiraci či rady? A s Julií se zase dobře znáte ze Slavie…

Máme s Kamčou i Julčou od začátku dobrý vztah. Není tam vůbec žádný problém. Myslím, že si dobře vyhovíme. Kamča mi samozřejmě dala pár rad, taky mi vyprávěla o svých zkušenostech, což pro mě dost znamenalo. Jsem moc ráda, že mi tyto rady dává. S Julčou jsme na sebe zvyklé ze Slavie, náš vztah byl vždycky dobrý. Holky mi samozřejmě hodně pomohly na začátku, a ukázaly mi, co a jak.

FOTO: Nikol Vaněčková

Jaký zážitek z reprezentace se vám vybaví nejčastěji? Co vám nejvíc utkvělo v paměti?

Jeden nedokážu vybrat. Obrovský zážitek byl to, že jsem mohla odjet s holkami na mistrovství. To byl vždycky jeden z mých snů, a jsem za to opravdu vděčná. Ale také zahrát si v Dánsku před plnou halou. Z toho jsem měla husí kůži a pamatovat si to budu napořád. Vážně skvělý pocit, když tam celá plná hala zpívala hymnu, bylo to moc hezké. A taky domácí zápasy. Atmosféra v Česku je vždy super, a je skvělé hrát před domácím publikem, když na sobě mám reprezentační dres.

Jak moc si tedy užíváte domácí zápasy před českými fanoušky?

Užívám si je moc. Jak v Praze, tak ve Zlíně byla opravdu skvělá atmosféra. Čeští fanoušci nás táhnou dopředu. A já jsem ráda za to, jací jsou. Každá z nás reprezentantek se těší na domácí zápasy před českým publikem. Máme opravdu skvělé fanoušky.

Co očekáváte od dalšího náročného zápasu, kdy se 9. dubna postavíte v pražské UNYP Areně opět silnému Dánsku?

Moc se na zápas těším. Je to sice proti velmi náročnému soupeři, ale přesně tyhle zápasy nám dávají nejvíc. Jsme rády za to, že takové duely můžeme hrát doma, ať už v Praze, nebo jinde. Ale tím, že jsem z Prahy, tak to pro mě samozřejmě znamená ještě víc. I když na UNYP mám trochu špatnou vzpomínku, skrze finále Českého poháru. Ale těším se, tohle bude zase něco jiného.

Pár let zpět jste říkala, že na zahraniční angažmá skrze školu v Praze nemyslíte. Jak to vypadá teď? Co kdyby přišla nabídka?

Teď už bych o tom určitě přemýšlela více než v minulosti. Ale ještě mám rok smlouvu na Slavii. Takže bych ráda počkala, ale pak bych do zahraničí určitě chtěla. Mám k tomu velkou náklonnost, abych si šla zahrát do nějaké top ligy. Je to jeden z mých cílů, který chci vyzkoušet a splnit si ho.

Jaké další cíle byste si v rámci házené ještě ráda splnila? Ať už s reprezentací, nebo mimo ni?

V reprezentaci je můj cíl hlavně to, abych se v ní udržela, abych byla stabilní hráčkou. A jeden z těch největších je olympiáda, kdybychom se tam kvalifikovaly. To je ten největší sen. A co se týče mimoreprezentačních? Ráda bych si zahrála Ligu mistryň. Ale vím, že na to musím ještě hodně zapracovat, a dostávat se tam krůček po krůčku.

Ještě na skok ke Slavii. Ta letos možná operuje v tabulce MOL Ligy trochu níže, než se čekalo. Postupně se ale prokousává nahoru. Jaké jsou vaše ambice do zbytku sezony a do play-off?

Ještě není vůbec o ničem rozhodnuto, jak se umístíme, jak bude tabulka vypadat. To nám ukáže až poslední zápas. My chceme jít krůček po krůčku vzhůru. Já bych byla moc ráda, kdybychom si zase zahrály finále. Všichni si to tady přejeme, a budeme pro to dělat maximum.

FOTO: Václav Nováček