Juniorky skončily na EURU desáté. „Jsem na tým pyšný. Evropa nám ale utíká v silově-kondiční přípravě,“ upozorňuje trenér Poloz

„Tým šlapal. Kostra spolu pracuje delší dobu, ale na šampionátu se představily i hráčky, které dříve v týmu nepůsobily. A obstály výborně. Byl to týmový výkon a já jsem na hráčky hrdý,“ ohlížel se za šampionátem trenér českého týmu Dušan Poloz.

Desáté místo po návratu do evropské A skupiny je dobrý výsledek. Jste jako tým s konečným umístěním spokojeni?

Desáté místo hodnotím jednoznačně jako úspěch. I když si myslím, že to není odraz kvality naší dívčí složky ve  věku 17 – 19 let. Myslím si, že jsme na tom maličko hůř, než ukazuje tento výsledek. Za námi zůstaly týmy jako je Černá Hora či Švýcarsko, na EHF Championship (tedy na šampionátu evropských „B skupin“) nastupovaly silné týmy Polska, Španělska, Srbska, Nizozemska… Tato družstva mají velmi dobrou systematickou práci s mládeží. U nás byl tento systém v posledních dvou letech silně poznamenán koronavirovou stopkou. Ano, já jsem tím, kdo je za tento systém v Česku v posledním roce zodpovědný, bohužel nemohli jsme pracovat tak, jak jsme chtěli, a tak jsme do jisté míry stále na začátku.

Odstartovali jste skvěle. Vítězstvím nad silným Norskem, které můžeme především v seniorských kategoriích vnímat jako skutečnou házenkářskou velmoc.

Holky si na Norsko věřily a já jsem je v tom podporoval, současně jsem věděl že sebevědomí tohoto týmu je vysoké, což je pro kvalitní výkon nutné. Bylo pro nás příjemné, že jsme proti Norsku vyhráli, jejich systém velmi dobře znám a toto vítězství bylo pro nás zároveň důležitým odrazovým můstkem. Holky si začaly více věřit.

Pak přišla porážka s Maďarskem, ale ani k tomuto výkonu, přestože tým prohrál o 13 branek, jste nebyli jako realizační tým tolik kritičtí.

S Maďarskem - nejlepším týmem Evropy, a snad můžeme říci i světa, hráčky uhrály výsledek mínus třináct. Před třemi lety s nimi naše hráčky prohrály o dvaadvacet gólů, potom o sedmnáct. Tento výsledek je zatím nejlepší za posledních pět let. Takže to nemůžeme hodnotit tak negativně. Navíc musíme připomenout, že házenkářské akademie a centra v Maďarsku, Polsku či Rumunsku fungovala zcela bez omezení, jejich příprava tak byla úplně jiná.

Právě Rumunky byly vaším třetím soupeřem. Skoro se vám podařilo zápas s tímto soupeřem otočit. Co chybělo?

Rumunky skončily na EURU nakonec páté, ale náš tým proti nim hrál ve druhé půli asi vůbec nejlepší pasáž na šampionátu, když se ze ztráty mínus šest dotáhl k soupeři na mínus dva. Nebyli jsme daleko od toho, abychom si sáhli do nejlepší osmičky. Je škoda, že se nám nepodařilo to dotáhnout, ale soupeřovy hráčky jsou opravdu kvalitní a mají již zkušenosti z ligových ale i evropských zápasů. Navíc je zajimavé zmínit, že z naší skupiny vzešel mistr Evropy, vítěz o boje o 5. místo a 2 týmy, které bojovaly o 9. místo, tudíž se potvrzuje oprávněnost označení „skupina smrti“.

V hlavní fázi, ve které se rozdávaly karty pro boj o konečné 9. až 15. místo (Portugalsko z turnaje odstoupilo před začátkem kvůli nákaze Covidem-19 v týmu, pozn.) jste ale dokázali zdolat dalšího silného soupeře.

Pak už jsme věděli, že jdeme do meziskupiny se dvěma body a že zápas s Černou Horou rozhodne o vítězství v této skupině i postupu na mistrovství světa. Tak jsme to hráčkám položili na stůl a ony se toho chopily a vítězství vybojovaly. Jenomže pak na nás zase padla deka. Opět jsme hráli dva zápasy ve dvou dnech a opět se projevilo, že tohle nám nesvědčí. Zápas s Rakouskem patřil k nejhorším na šampionátu. Bylo znát, že hráčky už věděly, že postoupily na mistrovství světa a mají i vítězství ve skupině, proto jsme se do hráček snažili dostat profesionální přístup a motivovat je vyhlídkou na dvě vítězství v řadě. Ale úplně to nezabralo a ten zápas nám nevyšel, na nic se vymlouvat nebudeme. A také se zde ukázala vyspělost Katariny Pandzy z Rakouska, nejlepší střelkyně šampionátu a hráčky bundesligového Metzingenu.

Zase se to ale zhouplo na druhou stranu. Na závěr přišla výhra nad Slovenkami a odveta s Norskem. Docházely síly?

Zápas se Slovenskem byl specifický jak pro mě, tak pro hráčky, protože se vzájemně setkáváme, dobře se známe. Z počátku se nevyvíjel dobře, první poločas byl velmi špatný. Ve druhém jsme se zvedli a poctivou prací jsme si pro vítězství došli. Věděli jsme, že Slovenky mají skvělou individualitu Barboru Lancz, která již hraje maďarskou ligu. Věděli jsme, že od ní hrozí velké nebezpečí, ale kvalitní obranou a s pomocí brankářek jsme zápas zvládli. Zápas s Norskem byl znovu druhým utkáním ve dvou dnech. Navíc zápas se Slovenskem jsme hráli vabank a některé hráčky jsme nechali v zápase v delší minutáži, než bylo dobré. Proti Norsku nám pak opět chyběly síly, nedokázali jsme ze sebe dostat potřebné maximum a zápas jsme zaslouženě prohráli. Za připomenutí ale stojí i skutečnost, že Norky po třech prohrách v základní skupině už žádné další utkání neprohrály a ohromně se zvedly, jejich forma rostla a pak už hrály to svoje.

Několikrát jste zmínil, že týmu nesedělo to, když hráčky hrály dva zápasy ve dvou dnech za sebou bez přestávky. V čem vidíte hlavní „slabinu“ českého týmu, pokud to tak můžeme říct?

Naším největším nedostatkem je silově-kondiční příprava našich hráček. O tom svědčí právě to, že jsme ani jednou nedokázali vyhrát dva zápasy po sobě, i když to byl jeden z našich dílčích cílů. Nepodařilo se nám to z několika důvodů, ale jedním z nich je určitě ten, že nedokážeme dva dny po sobě kondičně zápas zvládnout. Je to dané tím, že hráčky nemají za sebou mezinárodní konfrontaci, která by jim ukázala směr, ale především tím, že v Tréninkových centrech ani v klubech nemáme takový velký tréninkový objem, jako naše konkurence. Protože hráčky až na výjimky nemohou trénovat na středních školách, trénují „jen“ čtyřikrát až pětkrát týdně a pak nastupují proti hráčkám, které trénují sedmkrát až osmkrát týdně. A to se projeví zvláště pak v situacích 1:1. Do budoucna je nezbytně nutné dostat házenou na střední školy a k nim kvalitní trenéry tak, aby v dopoledních hodinách mohly hráčky absolvovat 2-3 tréninky týdně. Myslím, že spousta holek na šampionátu sama viděla, jak se posunuly v individuálních činnostech některé týmy, proti kterým hrály v dorostenecké kategorii. Hráčky vidí, jak se protihráčky v jednotlivých zemích vyvíjejí. Nám tréninkový objem chybí. Druhým aspektem byla až na pár výjimek byla velmi malá herní zátěž většiny hráček z MOL ligových klubů a nulová herní zátěž některých dalších. 

Může být toto srovnání pro hráčky motivací do budoucna?

S hráčkami jsme měli řadu porad, videoporad i sezení, v nichž jsme rozebírali jejich reálné výkony, pokládali jsme před ně fakta, která musí vidět na vlastní oči. Většina hráček z našeho výběru nemá ve svých klubech vedoucí týmovou roli. Asi pět hráček navíc vůbec nepůsobí v MOL lize, a tak za poslední rok a půl prakticky vůbec nehrály. A my pak po nich chceme, aby táhly tým na mistrovství Evropy. To není možné. Přesto nás více hráček překvapilo a mají potenciál se zlepšovat, navíc jedna  z těchto hráček skutečně překvapila, neboť přesto, že nepůsobí v týmu MOL ligy, stala se na EURU jedničkou na své pozici a její výkony byly skutečně velmi dobré. V holkách to je, ale rok a půl výpadku je pro jejich vývoj skutečně zásadní. Proto je možné, že se do opravdové herní vyzrálosti řada z nich dostane až s jedno nebo dvouletým zpožděním. Současně si myslím že je nezbytně nutné, aby všechny tyto hráčky, ale i další ze širšího kádru, byly v nadcházející sezóně vytěžovány v kategorii dospělých, nejlépe v nejvyšší soutěži. Víme, že v klubech máme hráčky, které byly zraněné nebo nebyly zcela ve formě, ale můžeme s nimi pracovat do budoucna. Uvidíme, jak se budou dále vyvíjet a věřím, že tým bude na mistrovství světa ještě lepší.

Osa tohoto týmu si vybojovala účast už na druhém mistrovství světa. To první, dorostenecké, jim zrušil Covid-19, své šance na světovým šampionát se ale chopily znovu. V čem je tedy naopak síla tohoto výběru?

Jsem na holky pyšný! V týmu je velká vnitřní síla. Je tam jasná líderka, fungující jádro, které si dokázalo již podruhé na hřišti vybojovat účast na mistrovství světa. Doufejme, že teď už se nic vážného nestane a mistrovství světa se uskuteční. Přiznám se že jsem trenér, který vždy dělal vše proto, aby ty nejlepší měly možnost dosáhnout svého maximálního potencionálu, ale i být nápomocen ostatním ke splnění jejich osobních cílů. Děláme to pro hráčky a já věřím, že těch deset nebo třináct mezinárodních zápasů jim dá do budoucna hrozně moc a pomůže jim to v jejich kariéře.

Je to příslib pro ženskou reprezentaci?

Určitě. Řada hráček, které nastoupily na posledním juniorském mistrovství světa s českou účastí v roce 2014, je dnes oporami ženského národního týmu. Jmenujme třeba Kamilu Kordovskou, Petru Kudláčkovou, Veroniku Malou nebo Markétu Jeřábkovou. Věřím, že i v tomto výběru jsou hráčky, které si jednou vybojují své místo v reprezentačním týmu žen. Házená je pro některé z nich celý život. Mají na to.

Konečné pořadí EHF EURO 2021 házenkářek do 19 let:

1.      Maďarsko

2.      Rusko

3.      Francie

4.      Švédsko

5.      Rumunsko

6.      Dánsko

7.      Chorvatsko

8.      Německo

9.      Norsko

10.   Česká republika

11.   Švýcarsko

12.   Slovensko

13.   Černá Hora

14.   Rakousko

15.   Slovinsko

16.   Portugalsko

Nejlepší střelkyně EHF EURO 2021 hráček do 19 let:

Katarina Pandza (Rakousko) 68 branek

Charlotte Cholevová (Česká republika) 55 branek

Alicia Maria Gogirla (Rumunsko) 53 branek

Barbora Lancz (Slovensko) 46 branek

Bruna Zrnic (Chorvatsko) 45 branek

Výsledky českého týmu na EHF EURO 2021:

Norsko - Česká republika 25:28

Česká republika - Maďarsko 20:33

Rumunsko - Česká republika 27:25

Česká republika - Černá Hora 24:21

Česká republika - Rakousko 27:31

Česká republika - Slovensko 29:25

Norsko - Česká republika 33:27