Vaš prohlížeč je zastaralý a web tak nemusí být zobrazen správně. Pro zobrazení webu si prosím stáhněte moderní prohlížeč.

Jiří Mika reprezentační brankářky a brankáře trénuje bezmála dvacet let: „Nikdy po nich nekřičím.“

25/09/2020 | Handball+
Do haly, kde od neděle budou české házenkářky pilovat souhru na prosincové Euro, by došel za pár minut po svých. A přestože u českých národních výběrů působí v roli trenéra brankářů už bezmála dvacet let, nejsou pro Jiřího Miku srazy a ani doma v Zubří rutinou. Ba naopak. Na každý se těší.
Jiří Mika reprezentační brankářky a brankáře trénuje bezmála dvacet let: „Nikdy po nich nekřičím.“

Pro Handball+ Petr Fojtík, redaktor MF Dnes a iDnes.cz

„Díky reprezentaci zůstávám v kontaktu s vrcholovou házenou. Při mé každodenní práci u zuberských dorostenců nebo v tréninkovém centru mládeže je to zpestření. Navíc máme dlouhodobě výborný ženský kolektiv včetně trenérského týmu,“ říká Mika, jehož rukama prošlo několik generací českých gólmanů a brankářek.

 

Jak je to tedy s vámi, chodíte na tréninky z domu?

Není to tak, že bych si po tréninku vzal píšťalku a zamířil domů. Jsem ubytovaný s týmem v Rožnově pod Radhoštěm. Ale jsem rád, že srazy jsou na Valašsku. Nemusím přejíždět přes celou republiku.

 

Chystáte se na sraz dlouho dopředu?

Záleží, o jaký sraz jde. Kontrolní je něco jiného než před vrcholnou akcí. Před mistrovstvím mám za úkol sledovat také střelkyně soupeřek, pomáhat brankářkám s analýzou, aby byly nachystané na zápasy, kterých je na takových akcích moc. Takže se připravujeme nejen na hřišti, ale také mimo něj.

 

Jste úspěšný i jako hlavní trenér, s muži Zubří jste získal titul. Nemáte občas nutkání Janu Bašnému poradit?

Někdy mám, ale role jsou jasně dané. Vzal si mě do týmu jako specialistu na brankářky, i když jsem mu první dva roky dělal asistenta. Je mi jasné, že mám právo něco říct, ale hlavní slovo má hlavní trenér, který nese největší zodpovědnost. My ostatní, kteří mu pomáháme, musíme respektovat jeho názor a ne je zpochybňovat. V dobrém realizačním týmu tohle nesmí existovat. To je začátek konce.

 

Jiří Mika na lavičce české reprezentace na EURU 2018 ve Francii. | Foto: Robert Grim

 

Vy se znáte dlouho, že?

Prožili jsme toho strašně moc. Koncem 70. let jsme se potkali v dorosteneckých výběrech reprezentace, pak jsme spolu byli na vojně v béčku Dukly Prahy. Jako absolventi vysoké školy jsme si odkroutili rok v Písku. Do Dukly šli lampasáci, kteří podepsali dlouhodobé smlouvy.

 

Začal jste u mužské reprezentace. Je rozdíl v trénování brankářů a brankářek?

Jednu dobu převládaly názory, že ženské mají chytat trošku jinak než muži. Teď se ale ženská házená hodně přiblížila mužské, tudíž náplň je víceméně podobná. Objemově jsou chlapi asi trochu dále, ale samotné chytání je podobné. Jezdím na brankářské kempy, kde jsou holky i kluci. A byť jsou holky menší, základní brankářskou techniku jsem je učil stejnou jako kluky.

 

Musíte být u brankářek větší psycholog než u gólmanů?

Brankář je sám o sobě specifický sportovec, odlišuje se od kolektivu. Zatímco hráč má radost, když dá branku, tak gólman má radost, když ho trefí míč do hlavy. Nikdy po brankářích nekřičím, neřvu, protože vím, že psychika je u gólmanů velice složitá. Že dostanou gól, je někdy i věcí obrany. A brankáři ví, když udělali chybu. Není potřeba jim ještě nadávat. Tím ničemu nepomůžu. Jsou to dospělí lidé, vynikající sportovci. Galia se Štochlem chytali bundesligu, Raníková byla ve světě uznávaná gólmanka, Satrapová je ve francouzské lize.

 

Jaké jsou trendy trénování brankářů?

Leccos se změnilo, ale mnohdy jsou účinná i cvičení, která jsem používal před 25 lety. Určitou část tréninků věnujeme rozvoji obratnosti, kondici. I pro holky jsou reprezentační srazy zpestřením, protože v klubech trénuji jinak. A čím více se blíží zápas, tak je to především o navození dobré atmosféry, připravit je i psychicky.

 

Ještě si stoupnete do branky, abyste jim předvedl, jak na to?

Těžko jim můžu něco ukazovat. U chlapů určitě ne, u holek možná základní postavení. Že bych se vrhal po míči, to už bych asi nedokázal a byl bych spíše pro smích. Mám nějaké roky. Ale je pravda, že asi před třemi roky jsem si na nějaké exhibiční akci zachytal.

 

Ve světě se mluví o české brankářské škole fotbalové, hokejové. Existuje i v házené?

Nemyslím, že je speciální česká. Ale určitá podobnost třeba v základní technice mezi Galiou a Štochlem byla vidět, byť každý je jiný. U holek mám názor na techniku chytání, takže se snažím držet v reprezentaci linii. Ale kdybych dostal dvoumetrového brankáře, připravoval bych ho jinak než menšího a obratného. Většinou jsem však pracoval s gólmany, kteří byli subtilnější a šikovní. Takové jsem vyhledával do svých týmů.

 

Při nominaci brankářek máte hlavní slovo vy?

Je to o domluvě. Navíc českých brankářů a brankářek na top úrovni tolik není. V reprezentaci pořád chytá čtyřicetiletý Galia. Mrkvovi je jedenatřicet, může chytat ještě dlouho, ale už by se měl objevit někdo mladší. Jsem rád, že v hledáčku je i můj svěřenec Šimon Mizera, kterého jsem vedl od přípravky. Vypadá velice perspektivně. Jsou tady další mladí a šikovní brankáři, ale aby se dostali na úroveň Galii, Štochla, brankářských velikánů, kteří chytali bundesligu, čeká je strašně dlouhá cesta. Po odchodu Báry Raníkové, která byla vynikající, je to v ženské reprezentaci podobné. Zůstala Lucka Satrapová, která je velice solidně hodnocená ve Francii, Kudláčková chytá ve Švédsku, ale je potřeba hledat dále. Máme vytipované dvě tři mladé holky z mládežnických reprezentací, které sledujeme a kterým bychom se chtěli věnovat.

 

Takže máte obavy o budoucnost brankářů a brankářek v reprezentaci?

Trošku ano. Vycházím z toho, že v Česku je velice složité přejít z ligové úrovně na reprezentační. Je to také o štěstí. První si musíte vybojovat místo v základu v ligovém týmu. Galia to zvládl ve 20 letech, to samé bratři Štochlové, nebo Miloš Slabý v Dukle. Teď se brankáři dostávají obtížně na pozice v klubu. Všichni šikovní mají nějakého staršího brankáře, který je nechce v uvozovkách pustit do branky. Chytají gólmani, kteří mají přes čtyřicet. Pepa Kučerka v Hranicích, v Karviné Marjanovič, v Brně řecký gólman. Pro mladé to není dobré, trenéři jim nedávají tolik šancí, a proto došlo hlavně v mužské házené ke generační mezeře. Byla tady fantastická dvojice Galia-Štochl, za nimi Miloš Slabý a pak už nikdo. Jejich možní nástupci se dostali do brány pozdě, motivace šla dolů a někde se ztratili. Je správné, že Honza Filip (trenér českých házenkářů) dává šanci mladým brankářům a my se snažíme jít stejnou cestou. Na každý sraz zveme minimálně jednu mladou brankářku, aby postupně získala mezinárodní zkušenosti, bez nichž se na reprezentační úrovni nedá chytat.

 

Chystáte se na Euro. V čem tkví kouzlo ženské reprezentace pod Janem Bašným, které pravidelně postupuje na šampionáty?

Byl to Honza, kdo družstvo začal dávat dohromady po ne příliš dobrých výsledcích. Až na výjimky jako Raníková, Luzumová nebo v poslední době Jeřábková, jsme neměli vyložené hvězdy. Největší síla týmu je v tom, že drží při sobě. Vždycky jsme těžili z kolektivního ducha. Tým žije spolu, nikdo se nepovyšuje. A díky úžasné atmosféře jsme často zvládli důležité zápasy. Reprezentace pak holkám pomohla k dobrým angažmá v zahraničí. Spolu drží i realizační štáb. Byť jsem vedl jiná mužstva a byl členem jiných trenérských týmů, tak současná ženská reprezentace patří k morálně nejpevnějším. Nepamatuji se na žádné větší rozbroje. Hráčky, které do reprezentace možná výkonem patřily, se v ní neudržely, protože klima narušovaly a vypadly.

 

V reprezentaci je vaše snacha Kristýna, za svobodna Salčáková. Máte čas probrat rodinné záležitosti?

Přiznám se, že je to pro mě zvláštní. Dostal jsem se k reprezentaci, když ještě nebyla mojí snachou. Bral jsem ji jako normální členku kolektivu, přestože chodila s mým synem. Abychom se na srazech nějak obšírněji bavili, na to není moc času. Občas něco probereme, ale je ráda, že vidí svoje spoluhráčky, velké kamarádky. Čas tráví s nimi, protože se pak rozjedou do svých klubů a zase se nevidí pár měsíců.

 

Jiří Mika

Narodil se 19. května 1961. Chytal za Karvinou, po návratu z Finska v roce 1994 se usadil v Zubří, kde trénoval všechny věkové kategorie.

Na lavičce byl u všech tří extraligových titulů házenkářů Zubří, dvakrát jako asistent, jednou v pozici hlavního kouče.

U mužské reprezentace působil v letech 2003 až 2012 jako asistent Rastislava Trtíka, Pavla Pauzy a Martina Liptáka, v týmu připravoval brankáře. S akademickým výběrem mužů získal na mistrovství světa zlato a stříbro.

Od roku 2012 přešel k ženské reprezentaci jako asistent Jana Bašného se specializací na brankářky.

V Zubří je momentálně hlavním trenérem Tréninkového centra mládeže HC Zubří, na starosti má starší dorost. Na místní základní škole vede házenkářské tréninky sportovních tříd.