Kordovská mění dres, bude hrát ve Francii: Cítila jsem, že je potřeba udělat nějakou změnu

Nemáte za sebou zrovna nejklidnější sraz, plány se kvůli situaci na Ukrajině měnily. Jak jste si poradily s přípravou bez kvalifikace?
Rychle jsme se v hlavě přesunuly na to, že nebudeme moct hrát kvalifikační zápasy. A museli jsme zároveň s trenéry kemp pojmout trochu jinak, spíš jako přípravu na dubnovou kvalifikaci. Myslím, že sraz splnil své účely. Bohužel jsme neměly ostré zápasy, ale alespoň jsme si zahrály přípravná utkání s dorostenci. Takže herní praxi jsme měly.

Jaké vůbec zápasy proti klukům jsou?
Nebylo to poprvé, co jsme s nimi hrály. Je to úplně něco jiného, ačkoliv proti nám nastoupili mladší dorostenci, nejsou to úplně kluci, někteří spíš urostlí chlapi. Jsou větší, silnější, rychlejší a dynamičtější než my. Občas si musíme dávat pozor. Zároveň je to svým způsobem zpestření sezony, hlavně, že jsme to přežily ve zdraví (směje se). Utkání nám dají přípravu, kterou potřebujeme.

Foto: IHF/Kolektiff

Možná se na vás, jakožto ženskou reprezentaci, mladší dorostenci trochu vyhecují, ne?
To nevím, musel byste se zeptat jich (směje se). Netuším, jestli mají podobné zápasy rádi, nebo ne. Je to speciální pro obě strany, ale je jasné, že na poslední chvíli mezinárodního soupeře jen těžko seženete. Navíc všichni hrají své kvalifikace, nebylo reálné si zahrát s národními týmy. Řešení se našlo a jsme rády, že jsme mohly odehrát alespoň nějaký zápas.

„Jsme všechny rády, že jsme se mohly sejít a trochu rozptýlit. Na druhou stranu čteme články, každý den vidíme, co se ve světě děje.“

Jak sledujete nepříjemnou situaci na Ukrajině, proti níž ostře vystoupily EHF, Mezinárodní olympijský výbor i velké české sportovní svazy s NSA?
Musím říct, že je v této době těžké se soustředit na házenou jako takovou. Víme, co se kolem ve světě děje. Týden před začátkem chaosu, války, hrozilo, že poletíme na Ukrajinu, i když se řešil s EHF přesun do Čech. Byla jsem z toho trochu nesvá a doufala jsem, že i kdyby se nic nestalo, nepoletíme. Naštěstí se povedlo ve spolupráci s EHF zařídit domácí zápasy v Olomouci, které pak následně byly také zrušené, což je samozřejmě správně. Myslím, že jsme všechny rády, že jsme se mohly sejít a trochu rozptýlit... Na druhou stranu čteme také různé články a noviny, každý den vidíme, co se děje. Nejsme mimo realitu, bavíme se o tom.

Foto: IHF/Kolektiff

Čeká vás velká změna, po pěti letech opouštíte německý Blomberg a působit budete v Handball Plan de Cuques, klubu z předměstí Marseille. Jak se přesun do Francie udál?
Jsem strašně ráda, že jsem v Blombergu vydržela takovou dobu. Bylo to asi trochu ovlivněné i zdravotním problémem s ramenem. Po třetí sezoně, kdy už jsem přemýšlela, že možná odejdu, jsem podstoupila operaci. Společně s rodinou a přítelem jsem si zhodnotila, že by nebylo rozumné v tu dobu odcházet. A jsem vděčná, že jsem nakonec zůstala. Postarali se o mě výborně, strávila jsem tam další dvě úžasné sezony, za což klubu patří obrovský dík. Za těch pět let jsem tam našla spoustu kamarádů, spoluhráček z házené i lidí mimo sport. Nebude to lehké, ale myslím, že s některými holkami zůstaneme v kontaktu navždy, vznikla pevná přátelství. Cítila jsem každopádně, že už je potřeba udělat nějakou změnu. Vždy jsem chtěla jít do Francie a když jsem takovou možnost dostala, ani jsem vlastně moc nepřemýšlela. Chci si zkusit tamní soutěž, když jsme se o tom doma pobavili, všichni mě podpořili. Neváhala jsem a jsem šťastná, že to tak dopadlo.

Asi to bude změna i po životní stránce, že?
Jo, určitě, bude to změna v životě. Myslím, že je francouzská liga kvalitnější než německá. Samozřejmě se mi líbí i prostředí, do kterého jdu. Doufám, že se mi bude na jihu Francie líbit. To je také výhoda nového angažmá, kvůli níž tam sice nejdu, ale bude příjemnou změnou oproti Blombergu, kde prší celý rok kromě léta (směje se).

„Proti Francii musíme stát na zemi. Víme, co za sebou má a uvědomujeme si, že klíčové utkání bude hlavně to proti Chorvatkám. Pořádně se připravíme a věřím, že se přizpůsobíme situaci, která přijde.“

Hádám, že jste se také poradila s holkami z reprezentace, které ve Francii – stejně jako trenéři – působí.
Bavily jsme se o tom. Byla jsem předtím trochu ve spojení s holkami i trenérem Janem Bašným a asistentem Felixem Garciou. Než jsem krok udělala, něco málo jsem si o klubu i o francouzské mentalitě klubu zjistila. Vše má své plusy a minusy, ale strašně se na tu změnu těším.

Co insideři prozradili? Co od francouzské soutěže očekáváte?
Rozhodně myslím, že se bude hrát celkově dynamičtější, rychlejší házená. Možná také o něco méně kolektivnější, víc jedna na jednu. Zároveň jsem se od insiderů dozvěděla, že tam s angličtinou moc nepochodím, takže bych měla začít studovat francouzštinu (směje se). Francouzi mají na všechno víc času, mám prý zůstat trpělivá a musím si na to zvyknout. Němci bývají naopak takoví striktní, dodržují se pravidla. Tak, jak se řekne, tak to je, ve Francii to prý takto úplně nefunguje (usmívá se). Takové byly informace.

Kvalifikační zápasy s Ukrajinou byly odloženy, přesto není úplně jisté, že se odehrají. Jak bude těžké zvládnout náročný duben, během něhož se utkáte s Francií a Chorvatskem?
Do zápasů půjdeme s tím, jako kdybychom počítaly, že se utkání s Ukrajinou hrát budou. Pokud by se zrušily, trenér nám říkal, že musíme nad Chorvatkami vyhrát o tři branky. Kdybychom odehrály obě utkání s Ukrajinou a obě vyhrály, stačila by nám pak remíza. Na remízu se ale nikdy nehraje, půjdeme zkrátka vyhrát a vyhrát samozřejmě co největším rozdílem. Proti Francii musíme stát na zemi. Víme, co za sebou má a uvědomujeme si, že klíčové utkání bude hlavně to proti Chorvatkám. Pořádně se připravíme a věřím, že se přizpůsobíme situaci, která přijde. Nemůže to nikdo z nás, ani vedení a ani svaz ovlivnit. Vše se bude odvíjet podle situace ve světě. Jestli se zápasy odehrají, nebo ne, je momentálně pouze spekulace.

Foto: IHF/Kolektiff