„Liga musí pokračovat, chceme hrát a trénovat,“ zní z českých klubů v MOL lize

Pro Handball+ Lucie Kantůrková

Stručný souhrn nařízení platících pro sportovní činnost:

Po prvním nařízení vlády, které platilo od pondělí 12. října, se kluby začaly připravovat na to, že tréninkový proces bude muset „na čas“ probíhat ve venkovních podmínkách. V pondělí večer ale vláda vyhlásila další zpřísnění opatření, ve kterých zakázala mimo jiné shromažďování více jak 6 osob a to minimálně na dobu 3 týdnů.

Rozdělit hráče na skupiny po šesti, resp. pěti hráčích a trenéra, to by se možná ještě dalo zvládnout. K tomu se ale přidává i další specifikace: hřiště je možné rozdělit fyzickými překážkami s nejméně dvoumetrovými koridory na jednotlivé sektory se samostatnými vstupy. V každé skupině může trénovat nejvýše 6 osob, ale musí být zamezeno kontaktu mezi jednotlivými skupinami navzájem a to nejen při sportování, ale i při příchodu a odchodu.

Otázky pro trenéry:

1) Jakým způsobem směrem k tréninkovému režimu budete aktuální situaci řešit?

2) Jaký vliv může mít tato pauza nejen na fyzickou a herní připravenost týmu, ale také na morálku hráčů?

Kateřina Hromádková, Sokol Písek

1) „Vše jsme začínali plánovat s ohledem k původnímu nařízení a omezení počtu osob na dvacet. Domlouvali jsme venkovní hřiště s osvětlením, ale i to je nám nakonec k ničemu. A protože po skupinkách nejsme schopni pořádně trénovat, rozdala jsem hráčkám individuální plány, které je mají udržovat ve fyzické kondici. Individuální plány posílám již poněkolikáté a je hrozně těžké pořád dokola něco vymýšlet. Holky to ale vzaly velmi dobře a motivují se navzájem.“

2) „Je to pro nás hrozně smutná doba. My, co jsme si vybrali házenou jako sport, jsme si kolektivní sport určitě nevybrali pro to, abychom se věnovali individuálním tréninkům. A jediné, co se prakticky za poslední půl rok dalo trénovat, byla fyzička. Obrovsky to zasahuje do celého programu, celá soutěž je neustále kouskovaná, ať již kvůli omezením nebo kvůli karanténním opatřením. My samy jsme si tím prošli již dvakrát, a přestože jsme měli vždy minimální počet pozitivních hráček, museli jsme kvůli společným tréninkům všichni do karantény. To se samozřejmě projevuje na našich sportovních výkonech, neustále dokola a znovu musíme herní věci opakovat. Moc se mi líbilo vyjádření prezidenta SZH, že hráči nejsou vypínače. To je absolutně výstižné. Těžko se jako sportovci motivujeme, protože zatím není žádná vidina, kdy bude konec.

Možnost jak dohrát soutěž vidím v tom, abychom ligu rozdělili na českou a slovenskou část. A když budou prognózy dobré, tak si společně nějakým systémem zahrát. Za nás je to jediná varianta, jak soutěž vůbec dohrát.“

Radek Bičan, HK Hodonín

1) „Jsme připraveni na to, že budeme trénovat individuálně třikrát týdně venku, pokud to počasí dovolí. Hráčky mají vypracovány tréninkové plány, které trenér pravidelně kontroluje, toto nám funguje. Zaměřujeme se především na udržování fyzické kondice, na udržení síly, rychlosti a dalších fyzických parametrů. Nemůžeme si dovolit netrénovat. Bohužel nařízení, která byla vydána, jsou pro halové sporty velmi obtížně řešitelná. Uvažovali jsme o výjezdu na utkání do zahraničí, ale nevíme, jestli to je a bude vůbec možné z pohledu sousedních států.“

2) „Obrovský až vražedný. V rozjeté soutěži si moc nedovedu představit, pokud bude situace trvat delší období, než je proklamováno, jak vrátit tým na kvalitní herní úroveň. Na hráčky to bude mít obrovský vliv a nejen fyzický, ale i psychický. Herní výkon hráček půjde rapidně dolů a může je to výrazně poznamenat na delší dobu. Obrovský vliv to bude mít i na morálku hráčů. Sezóna rozhodně nebude mít takovou házenkářskou výkonnost, řekl bych, že bude až neregulérní. Těžké to bude nejen pro hráče, partnery a kluby obecně. Ekonomickou ránu od partnerů, kteří se ocitají na pokrytí žití, nelze nahradit. Sport dostává obrovskou ránu a bude velmi těžké namotivovat samotné hráče, kluby, aby v takovém prostředí pracovaly. Velmi důležitý bude také přístup měst k podpoře sportovních klubů, bohužel ne všude ale je možné s městskými politiky konstruktivně a seriózně komunikovat.“

František Urban, DHC Slavia Praha

1) „Tréninky nás limitují ve třech faktorech. Dva jsou stejné jako u všech ostatních: počasí a dělení na skupiny. Navíc se k tomu u nás přidal fakt, že některé hráčky jsou ještě středoškolačky a ty se teď musely vystěhovat z internátů a nemají v Praze kde bydlet. Každopádně máme připraveny dvě varianty: jednu úplně individuální a druhou ve formě skupinových tréninků. Používáme Polar systém a díky tomu můžeme hráčky i na dálku sledovat.“

2) „Pokud by pauza trvala opravdu jen do 2. listopadu, nebude to mít nijak zásadní vliv. Trénink venku se při přízni počasí udělat dá, fyzicky jsme schopni vše pokrýt. Ale všem nám bude chybět míč a to se dohání jen velice těžko. V první vlně měla děvčata velmi dobrou tréninkovou morálku, takže pevně věřím, že ve stejném duchu se ponese situace i teď. Nálada v týmu je dobrá i díky postavení v tabulce, všichni mají určitě chuť trénovat a hrát. Ale to mluvím opravdu o tom krátkodobém horizontu.

Pokud by se soutěž rozdělila na českou a slovenskou stranu, jako alternativa je to dobré určitě. My jsme za celou dosavadní dobu měli pouze dvě hráčky a to ještě v předběžném karanténním opatření kvůli setkání s pozitivní osobou. Nakonec měly obě negativní testy. Mým názorem je to, že v dosavadním režimu, byť bez diváků, se mělo pokračovat. Vláda zavírá kulturu, sport, ale žádná konkrétní čísla z těchto sektorů nebyla zveřejněna. Nechceme určitě nic podceňovat, ale společnost je velmi rozdělena.“

Libor Malinek, DHK Olomouc

1. „Měli jsme naplánované tři tréninky ve venkovním prostředí. Po dalších nařízení vlády se situace ještě zhoršila. Trénovat ve skupinkách po 6 se dá, ale myslím, že to nemůže nahradit tréninky v plném počtu. A ještě bohužel na Moravě již třetí den prší. Domluveno je s hráčkami, že se budou udržovat individuálním tréninkem. V tyto dny bude vše zaměřeno na fyzickou přípravu, to ale nejde do nekonečna, a k doléčení různých šrámů.

2. „Obrovskou. Tato situace je strašně složitá. Pohybujeme se v hrozné nejistotě. Máme odehraná čtyři kola. Tři byly v termínu a pak jsme čekali tři týdny na další zápas, který se odehrál a nyní zase budeme čekat minimálně další tři týdny na další. Dá se dělat jen fyzička. Motivovat hráčky je hodně těžké. Morálka se dá udržovat, ale nejde to věčně. Herní věci se nedají trénovat. Hráčky jsou zvyklé na tréninkový a zápasový rytmus a zákonitě z toho vypadnou. To se musí jasně negativně projevit.

Jen doufám, že se házená, ale i ostatní sporty brzy vrátí do zaběhnutých kolejí. Sport strašně trpí.“

Richard Řezáč, DHC Plzeň

1) „Jsme na tuto situaci připraveni a máme několik variant, jak situaci zvládnout. Je to samozřejmě nepříjemné, moc zápasů jsme neodehráli, a to už se nacházíme v přechodném - zimním období. Aktuálně trénujeme ve venkovních podmínkách a podle počasí budeme upravovat další postup.“

2) „Pokud se bude jednat o dlouhodobá omezení, bude to mít vliv na všechno. Nedovedu si představit, že budeme trénovat venku v teplotách okolo nuly. A to nebude trvat dlouho. A podle zveřejňovaných čísel to dříve nebude. Pro sport je to rozhodně nešťastné období a nám nezbývá nic jiného, než se s tím vypořádat. Hráčky to samozřejmě vnímají, ale na druhou stranu jsou odhodlané trénovat i v nestandardních podmínkách. Pokud nebudou dlouhodobé, může nás to i posílit. V opačném případě se ale stane to, že to všechny bude demoralizovat a následky si budeme nést delší čas.“

Ondřej Václavek, DHK Baník Most

1) „My používáme již dlouhodobě Polar systém, který nám umožňuje velmi dobře řídit trénink i na dálku. Takže stejného principu využíváme i teď. Pokud by pauza byla tři týdny, tak nám osobně se to hodí a můžeme s hráčkami udělat přípravu, která jim umožní podávat vysoké výkony v evropském poháru a reprezentantky připravit na šampionát. Máme zodpovědnost i za to, aby holky byly řádně připravené na národní tým. Hráčky tento a příští týden budou trénovat samy, my je denně kontrolujeme a případně plány upravujeme. Co teď aktuálně nejvíce v tréninku postrádáme, je posilování v posilovně.“

2) „Jak jsem říkal, máme teď možnost hodně zapracovat na fyzické kondici, k tomu nám pauza dává příležitost. U házenkářských věcí je to samozřejmě velký problém a až se soutěž rozběhne, budeme mít v tomto směru velké manko. A to samozřejmě všichni. Zápasů je odehráno velmi málo a skončili jsme vlastně jen u házenkářských tréninků. Hráčky samy sebe musí přesvědčit, že trénovat je nutné, než budeme znovu moci hrát. Ale je to těžké, když něco natrénujete a nemůžete se o výsledku přesvědčit v zápase. Aktuálně se není moc na co připravovat.

Pokud bude šance hrát aspoň s českými kluby a třeba zápasy se Slováky dohrát na jaře, určitě jsme pro tuto možnost. Bez zápasů to nemá smysl a my i s ohledem na evropské poháry domácí konfrontaci potřebujeme.“

Ivo Vávra, DHC Sokol Poruba

1) „Původně plánované varianty nám postupně padaly podle toho, jak se aktualizovala nařízení. V současné situaci se chystáme trénovat ve skupinkách po šesti, v různých časech a na různých místech. Díky rozdílnému složení týmu, studentkám a pracujícím, jsme schopni nastavená pravidla dodržet.“

2) „To je otázka. V první řadě nejsme atleti ani orientační běžci, nám běhání nepomůže. My potřebujeme halu a míč. Zhruba do tří týdnů pauzy jsme schopni udržet formu hráček. Ale bez diskuzí říkám, že herní příprava velmi chybí. Jsme velice blízko ohrožení MOL ligy, ale také samostatné české soutěže. Ztroskotat pak můžeme na termínech, ne každý má vlastní halu a může dohrávat zápasy, jak bude potřeba.

Jednoznačně jsem pro, aby se hrálo. I když třeba bez diváků, ale hrálo. Soustružník bez železa a soustruhu nefunguje, sportovec bez finálního produktu, kterým jsou zápasy, také ne. V uvozovkách je potřeba hrát za každou cenu, aby soutěž vůbec mohla regulérně proběhnout. Všichni chceme hrát, pracovat. Pauza bude mít i ekonomický dopad, co chcete za těchto podmínek nabídnout partnerům? Na druhé straně je potřeba být optimistický a pokusit se to zvládnout, pokud chceme soutěž znovu rozjet. Je potřeba se pojit, abychom znovu dosáhli možnosti trénovat a hrát, protože to, co aktuálně provozujeme, nemá se sportem nic společného. Je to jen udržování při životě. A bojím se také dopadů na mládež, která nemá možnost sportovat.“