“Hrát bez diváků už je samozřejmost, i když je to hrozně smutné," říká trenér Lovců Jan Landa

Utkání s Jičínem bylo tradičně plné emocí a tentokráte k nim přispěl i nesmírně dramatický průběh celého zápasu. A emoce nebyly jenom na hřišti, ale také na lavičkách, o čemž svědčí i vaše žlutá karta.

Samozřejmě ty emoce byly z mojí strany za hranicí a nebylo to správně. Kdybych dostal dvě minuty, oslabil bych tým a mohli jsme mít problém. Rozhodně na ni nejsem pyšný, prostě to byl hodně těžký zápas plný napětí.

Vedle vaší žluté karty udělili rozhodčí i čtyři červené karty, z toho tři přímé (Martin Bareš za Jičín, v dresu Lovosic Daniel Zourek a David Kylíšek). Dalo by se říct, že to byl takový klasický vyhecovaný zápas Lovosice vs. Jičín. Vzpomněl jste si při něm i na svoje hráčská léta a souboje s tímto soupeřem?

Rozhodně. V našich zápasech s Jičínem panuje něco, co já ani nevím, proč existuje. Ve skutečnosti jičínský kluky mám rád, ale vždycky je to pro oba celky ohromné derby a vypjatý zápas. Možná je to i tím, že jsme si s jičínským klubem velice podobní v tom, že jsme menší město, které žije házenou. Možná i proto to tak je. Ale když zápas skončí, tak jsme navzájem naprosto v pohodě.

Jičín v předsezónních cílech uvedl, že se chce udržet v soutěži. Skutečnost je ale taková, že hraje velmi dobře, což prokázal i ve vašem zápase a stejně jako vy bojuje o co nejlepší postavení do play-off.

Je vidět, že Jičín má tým dobře poskládaný a zkušenost mají doplněnou dravým mládím. Když se zranil Ondra Šulc a kvůli červené kartě nehrál na konci ani Kovařík s Barešem, tak se místo nich dostali na hřiště mladí kluci a těm to prostě jelo. Správná kombinace mladých a starých hráčů je určitě cesta, jak to může v extralize fungovat. Postavit to jen na jedné skupině nejde a v tom vidím podobnost i s naším celkem. I my máme spoustu zkušených, ale i mladých hráčů.

Pojďme čistě k Lovcům. V letošním roce jste stihli odehrát čtyři zápasy s bilancí tří výher a jedné prohry. Jak jste vy jako trenéři zatím spokojení s bodovým ziskem týmu?

Pro leden jsme si dali takové skromné předsevzetí, že chceme získat plný počet deseti bodů. To už se nám ale nepovede, protože jsme prohráli v Brně. Na druhou stranu, prohráli jsme jeden blbý poločas. V Maloměřicích nás sice provázela nervozita z nepovedeného utkání s Brnem, ale dokázali jsme ten zápas uhrát. Doma proti Brnu to bylo znovu vyhecované a Jičín jsme porazili. Nejen získané body, ale rostoucí kvalita naší hry se mi líbí a doufám, že to bude i nadále stoupat.

Vaším nejlepším střelcem je Max Jónsson a hra se kolem něj hodně točí. Nemůže to být pro vás limitující v případě, kdyby třeba Max nemohl nastoupit?

Do poslední chvíle jsme nevěděli, jestli Max vůbec bude proti Jičínu hrát. V zápase s Brnem se zranil a měl dva dny na rekonvalescenci. A bylo na něm vidět, že se lehce šetřil. Ale zase za něj naskočil Pepa Jonáš, který ho velmi dobře nahradil. Dohrával do křídla i do pivota, dal gól. Nedal proskok, ale když vidím, že chce hrát a tlačí na bránu, tak jsem spokojený, protože příště ten gól dá. Za mne to není určitě jen o pár hráčích, ale možná, že když zrovna právě Max nebude, tak se ta zodpovědnost přehodí na někoho jiného. Tak, jak se to stalo například v utkání proti Frýdku-Místku, kde to na sebe vzal Módl. V prvním poločase, když dával góly Max, tak nedal Motl žádný. A ve druhém, když zase nedával Max, tak jich dal Jirka deset. Jde jenom o to změnit styl, který hrajeme a tlak dokázat přesunout na druhou stranu.

Max Jónsson. Foto: Robert Grim

V posledních dvou zápasech už se na hřišti objevil i nový lovosický hráč, reprezentant Lotyšska Uvis Strazdins. Proti Jičínu se prosadil třemi brankami, v jeho prvním zápase s Brnem skóroval dvakrát. Jak byste zatím zhodnotil jeho působení v Lovosicích?

Zatím můžu říct, že jeho přístup v zápase a v tréninku je diametrálně odlišný. A jsem přesvědčený, že když na tréninku trošku zabere, tak pak bude sbírat i to ovoce na hřišti. Zatím jsem s ním spokojený na nějakých osmdesát procent a těch dvacet je o jeho přístupu v tréninku. To je pak někdy vidět i v těch zápasech, když například při zakončení moc vymýšlí. Ale třeba v obraně byl proti Jičínu výborný.

Uvis Strazdins, lotyšský reprezentant v dresu Lovosic. Foto: Robert Grim

Skvělý výkon proti Jičínu předvedl brankář Jirka Günl, který v průběhu první půle vystřídal Honzu Hrdličku. Co můžete říct k vašim brankářům?

Jirka chytil rozhodující sedmičku, smekám před ním. Ale hlavně se mi líbí ta chemie, která teď mezi nimi panuje. Je vidět, že se navzájem skvěle podporují a přejí si. Že je jedno, jestli se daří jednomu nebo druhému, a že se ani jeden z nich neurazí, když zrovna nechytá. A to se mi na nich strašně líbí, že si našli vzájemný dialog na brankovišti. To pomohlo dneska i Jirkovi, který měl v zápase s Jičínem hodně důležitých zákroků.

Extraliga i nadále pokračuje, daří se dohrávat utkání z podzimu, která byla odložena kvůli zákazu sportu. Věříte tomu, že se celá extraliga opravdu letos dohraje alespoň v tom omezeném režimu bez diváků?

Chci věřit, že už se celá ta situace trošku lepší. Hráli jsme v největších vrcholech covidu a teď věřím, že se to opravdu dohraje. O divácích už radši ani nepřemýšlím. Ten můj výrok, že bez diváků bych radši nehrál, přišel v době, kdy jsem si to vlastně ani vůbec nedokázal představit. Teď mi to přijde jako samozřejmost, i když je to hrozně smutný. Ale chci věřit, že další sezóna bude už s fanoušky a tahle se dohraje. Protože všichni týmy to chtějí a když všichni chtějí, tak se to většinou povede.

Autorka Lucie Kantůrková

Lovosický brankář Jiří Günl. Foto: Robert Grim