Matěj Klíma: Jako nejlepší hráč se necítím. Životní sezóna? Zatím asi ano, byť byla covidová

Jak moc jste byl překvapený z vítězství v anketě, kterou vyhrávali v minulých letech především legionáři? A jaký z toho máte vnitřní pocit? Vy sám si myslíte, že jste byl opravdu nejlepší?

Určitě to bylo obrovské překvapení, nečekal jsem to. Každopádně jsem za toto ocenění strašně rád, je to pro mě motivace do další práce v budoucnu. Jestli se cítím jako nejlepší hráč? Za mě ne, protože si myslím, že v zahraničí je spousta hráčů, kteří mají daleko více zkušeností. Na druhou stranu, nevím, podle čeho se to posuzuje. Za reprezentaci se toho letos tolik neodehrálo, někdo nemohl skrz Covid, někdo byl zraněný. Nejdůležitější je, že se nám podařilo postoupit na Mistrovství Evropy.

Vidíte to tak, že jste měl životní sezónu? Konec konců, vynesla vás mezi stálice reprezentace, do zahraničního angažmá…

Nevím, jestli životní, ona ta sezóna byla kvůli Covidu taková zvláštní, ale třeba je to něco, na co si budeme muset postupem času zvyknout. Jedinou kaňkou byla neúčast na Mistrovství světa, ale jinak je pravda, že pro mě to byla opravdu dobrá sezóna. Samozřejmě je stále co zlepšovat, možná by se našlo pár věcí, které se daly udělat jinak, ale jsem s uplynulou sezónou celkem spokojený. Z individuálního hlediska se asi dá říci, že to byla životní sezóna, protože v předchozích letech jsem v reprezentaci pravidelně nenastupoval, roli i čas strávený na hřišti jsem měl teď daleko výraznější. I z klubového hlediska to bylo dobré, i když mohli jsme dojít i dál. Uplynulou sezónu ale rozhodně beru jako odrazový můstek, abych byl v budoucnu ještě lepší.

Jaké jsou vaše dojmy z Lübbecku? Ať už po házenkářské stránce, tak i po té životní, je to určitě změna.

Změna je to jenom k lepšímu, v Německu se házenou žije. Je jedno, jestli hraje člověk 1. nebo 2. Bundesligu, tribuny jsou na každý zápas plné a letošní sezóna ve druhé Bundeslize má být jednou z nejvyrovnanějších za poslední roky. Takže v tomto směru jsem si polepšil. Tady v Lübbecku ale ještě nejsme plně profesionální mančaft, jsou tu kluci, kteří chodí normálně do práce. Naštěstí to mají zařízené tak, že více méně všechny tréninky stíhají. Životní změna je to obrovská, jsem v jiném prostředí. Navíc ještě úplně neovládám němčinu, takže i z tohoto pohledu je to těžké a jsem tu sám, takže je to obrovská změna. Ale moje hlavní priority jsou teď házená a těsně za tím naučit se jazyk, aby ta komunikace probíhala co nejlépe.

Házenou už docela umíte, tak jak rychle jde to učení jazyka? Jste samouk, nebo máte doučování?

S doučováním jsem začal už v Česku přibližně 3 měsíce před tím, než jsem šel do Německa. Jedno doučování mám teď ještě přímo v Lübbecku. Momentálně tedy mám jedno on-line sezení s českou učitelkou a na jedno docházím ve městě, snažím se co nejvíce mluvit se spoluhráči a co nejvíc poslouchat v šatně, abych si zvykl i na tempo jazyka.

Měl jste němčinu ve škole, nebo jste byl tímto jazykem úplně nepolíbený?

Ve škole jsem ji měl, ale tehdy jsem jí nevěnoval příliš pozornost, což teď vnímám samozřejmě jako škodu, protože by to teď pro mě bylo jednodušší.

Jste tam opravdu úplně sám, jako jediný cizinec, nebo už jste si našel někoho, s kým jste se takzvaně „sčuchnul“?

Cizinci v manšaftu jsou, trenér je z Polska, máme tu kluky ze Švédska, Holandska, teď navíc klub podepsal ještě hráče za Japonska, rovněž reprezentanta, což bude určitě velká posila. Je tu mladý tým, podobně jako jsme měli na Dukle, všichni jsou tu velmi přátelští. O to není nouze, to spíše z mé strany, že mi musí občas něco zopakovat a mluvit pomaleji a jednodušeji. I proto je pro mě teď důležité se jazyk naučit, abych se mohl bavit s kýmkoliv o čemkoliv a používal ho na sto procent.

Kdy 2. Bundesliga začíná? Stíháte se aklimatizovat?

Začínáme 14. září s Gummersbachem, takže máme ještě dva týdny na přípravu.

Mluví se v klubu o ambicích? Klubů, které by rády ve druhé lize uspěly, se zdá být letos více než kdy jindy. Jak se o tom mluví přímo v Lübbecku?

Osobně bych chtěl vyhrát každý zápas a postoupit do Bundesligy, to by byl sen. Když se na to podívám reálným okem, tak si myslím, že můžeme bojovat o vysoké příčky, ale na postup nám ještě něco schází. Každopádně já jsem v této soutěži nový, nevím, jak to tady funguje. V této lize může každý porazit každého, loni například poslední tým tabulky porazil o 7 gólů Gummersbach, jenž nakonec skončil třetí. Opravdu záleží na aktuální formě, na počtu zraněných, trochu i na štěstí a nasazení, takže uvidíme.

Cítíte, že ta cena, kterou jste na dálku dostal, na vás vytvoří trochu jiný pohled? Když budete hrát třeba za národní tým, že budete v očích druhých nejlepší házenkář sezóny?

Myslím si, že mě osobně to nijak neovlivní, já se považuji za mladého hráče, který potřebuje hrát, aby se zlepšoval. Samozřejmě výkony z mé strany teď budou muset být stabilnější, budou třeba trochu vyšší nároky, ale myslím si, že třeba bratři Patzlové nebo Dominik Solák jsou se mnou natolik vyrovnaní, že když se nebude dařit jednomu, může ho zaskočit ten druhý. Beru to tak, že je to spíš motivující, než že by mě to svazovalo.

Jak moc teď nosíte v hlavě lednový šampionát v Bratislavě?

Moc se na to těším, byť ta skupina je trochu vražedná, máme tam vicemistry světa, mistry Evropy, takže to bude hrozně obtížné. Ale říkám, každý zápas začíná nula nula, nepojedeme tam s tím, že jedeme prohrát, chceme se porvat o co nejlepší výsledek.

Myslíte, že se budete moci těšit na solidní českou kulisu a podporu?

Teď nemůžu vědět, jak se to vyvine s Covidem, ale to, že hrajeme v Bratislavě, je pro nás obrovské plus, myslím si, že čeští diváci mohou solidně zaplnit tribuny a vytvořit super atmosféru, která byla konec konců také ve Vídni. Obrovsky se na to těším, diváci a fanoušci jsou jedna z věcí, proč házenou vůbec hrajeme a hrát před podobou kulisou je něco neuvěřitelného.

Potkalo vás v Německu něco, co vás opravdu hodně překvapilo. Něco, co jste nečekal, na co jste si musel zvyknout?

Musím říci, že mě příjemně překvapilo, jak jsou tu všichni otevření, vstřícní lidé, to v Česku trochu zadrhává. Všichni si chtějí povídat. Z házenkářského hlediska mě překvapilo, že Němci nepotřebují žádnou pauzu. Jsou to mašiny, které když natáhnete, tak pořád jedou dál a dál. První týden jsem s tím trochu bojoval, byl jsem zvyklý, že si nějakou pauzu chvíli uděláte. Tady ne, spoluhráči jsou někdy na hřišti opravdu jako mašiny.

Takže takhle náročnou herní přípravu jste ještě nezažil?

To úplně říkat nechci, protože na Dukle jsme během soustředěních trénovali i trojfázově, tady maximálně dvou. Nemyslím to tak, že jsou spoluhráči silnější, rychlejší, ale že je někdy neuvěřitelné, jaké dávky snesou. Člověk si normálně na tréninku potřebuje v předklonu oddychnou, to jsem u nich ještě neviděl. Už od mládí jsou zřejmě nastavení tak, že jsou urputní, bojovní.

Víte, jak to v Německu bude vypadat? Zda se můžete těšit na zápasy s diváky, nebo budete hrát v zavřených halách?

My už jsme hráli německý pohár, kde byla povolena zhruba polovina kapacity. Nevím, jak to bude v lize, ono se o tom stále rozhoduje, takže jistý si nejsem. Ze začátku ale před plným hledištěm asi hrát nebudeme.

V Německu se začíná opět objevovat výrazná česká trenérská i hráčská stopa. Radil jste se s někým o tom, jak to v Německu chodí?

Jo, snažil jsem se, protože jak jste říkal, řada hráčů od nás je v Německu. Z reprezentačních srazů jsem měl od kluků informace vlastně z první ruky. Některé informace člověk potřebuje víc, něco jsou jen takové zajímavosti. Každý, koho jsem se zeptal, mi poradil dobře.

Co vám příprava a první zápasy prozradily o vaší roli v týmu?

S trenérem jsme si řekli, že první zápasy budou o tom, abych se zapracoval, abych se rozehrál a cítil jsem se dobře. Ze začátku moje role asi nebude tak vůdčí, jako tomu bylo na Dukle, ale spíše o tom, snad to nebude znít hloupě, si to užít, nechat tam sto procent a samozřejmě se zlepšovat. Pak se ukáže, jak výrazná ta moje role v týmu bude.