Miloš Podzimek: V Turnově jsem si prošel snad všemi funkcemi kromě pokladníka

Jak a v kolika letech jste se dostal k házené, byla to rodinná tradice, nebo náhoda?

Ke sportu mě přivedl pan Václav Štrincl, učitel tělesné výchovy na ZŠ v Turnově. Tehdy moc druhů sportu nebylo, začínal jsem sice s fotbalem, ale brzy mě zlákala házená, která se hrála naproti škole v tehdejším Parku kultury. Hrát jsem začal asi v roce 1957, kdy mi bylo 11 let, přesně si to již nepamatuji. První diplom, který mám stále ještě doma, je za titul Přeborník kraje v české házené v kategorii žáků z roku 1960. V mém případě však určitě nešlo o rodinnou tradici, moji rodiče vůbec nesportovali.

Jako mladík jste zažil přechod od české házené, která se v Turnově hrála až do roku 1963, k té mezinárodní. Z jakého důvodu došlo ke zmíněné změně orientace mužských i ženských složek na mezinárodní házenou?

Ano, přechod z české na mezinárodní házenou se realizoval v Turnově od podzimu 1963. Změna nebyla jednoduchá, řadě hráčů se to nelíbilo a proto jich také hodně s aktivní činností skončilo jako například špičkový útočník Eda Šubert. Důvodem změny byla možnost jezdit s handballem do zahraničí, módou byly také tzv. “družby“, hlavně s týmy z NDR, zatímco česká házená nabízela jako vrchol sezony jen jednou ročně utkání Čech proti Moravě. Když se hrálo doma v Turnově, u hřiště bývala kulisa někdy i kolem dvou tisíc diváků, to dokazují i dochované fotky. Konečné rozhodnutí učinil však tehdejší výbor oddílu a hned první soutěžní rok v Krajském přeboru Východočeského kraje jsme skončili v mužích na druhém místě. Já jsem v té době však byl v Letohradě, kde jsem studoval Průmyslovou školu dopravních staveb.

Která házenkářská pravidla jsou vám osobně sympatičtější, ta česká nebo mezinárodní?

Ta pravidla v obou odvětvích jsou tak rozdílná, že se dá jen těžko posoudit, která jsou sympatičtější. Česká házená se dá hrát do vyššího věku, tam se hráč tolik nenaběhá. Obrana i útok mají své prostory. Házená mezinárodní je o fyzické přípravě, všichni útočí a také brání, což je v komplexu logicky náročnější. Asi mi však byla sympatičtější pravidla české házené, byla jednodušší než pravidla handballu, nebylo u ní ani tolik emocí.

V Turnově nejspíš není potřeba vás představovat, patříte k nejvýznamnějším jménům spojených s tamní házenou. Jaké pozice jste v klubu zastával?

Zní to až neuvěřitelně, ale v klubu TJ Lokomotiva Turnov a poté TJ Turnov jsem si za svoji dobu působení prošel kromě pokladníka vlastně téměř všemi funkcemi. Po ukončení aktivní hráčské činnosti jsem se stal trenérem mládeže a později jsem působil i u týmu žen, který hrál druhou ligu. Řadu let jsem byl organizačním pracovníkem oddílu a také předsedou. Pak přišla mladší generace, roli organizačního pracovníka oddílu po mně převzal můj syn Aleš. Určitou dobu jsem byl  také členem výboru, členem Komise pro tělovýchovu a mládež při MěNV Turnov a také členem krajské komise pro tělesnou výchovu v Hradci Králové. Rozhodčím házené jsem se stal tedy díky tomu až v pokročilém věku, ve 38 letech, brzy jsem se dostal pak i k řízení  ligových soutěží ČSH. Výš mě nepustil právě můj věk, od roku 1984 do roku 2002 jsem tedy odpískal 17 sezón 338 ligových utkání. S píšťalkou jsem měl řadu výborných partnerů, nejdéle jsem pískal s Jirkou Číhou z Jičína, pak s Vlastíkem Vlkem z Pardubic a se Zdeňkem Vaněčkem z Náchoda. Kariéru rozhodčího jsem ukončil na vlastní žádost, z toho cestování jsem byl už dost unavený. Měl jsem také rodinu s dětmi a zaměstnání, rád jsem se vrátil do krajských soutěží. K tomu všemu jsem také mnoho let řídil komisi rozhodčích Svazu házené bývalého východočeského kraje a byl jsem také u zrodu Krajského svazu házené nového libereckého kraje, kde jsem řídil Komisi rozhodčích. I přesto, že jsem v roce 2016 ukončil své aktivity, rád na všechny kolegy a kolegyně vzpomínám a držím jim palce.

Která z nich vás nejvíc bavila a naplňovala, ve které z vašich aktivit vidíte zpětně největší přínos pro klub?

Nejvíc mě bavila práce organizačního pracovníka oddílu a rád jsem trénoval a vychovával mládež k házené v Turnově. Co bylo největším přínosem pro oddíl? To by měl posoudit asi někdo jiný. Každou činnost jsem dělal s chutí, láskou k házené, se snahou dělat to co nejlépe. Velkou oporu a pochopení  jsem měl v manželce, k házené jsem také přivedl obě děti, Ivetu i Aleše. Syn například píská ligu stále, více než 20 let. Nejvíc mě toho naučil můj předchůdce a duše turnovské házené, pan Jaroslav Jelínek.

Když si vzpomenete na svou rozhodcovskou kariéru, vybaví se vám nějaký emotivní zápas, na který nikdy nezapomenete?

Na kariéru rozhodčího mám vzpomínek moc. Vybrat nějaký nejvíc emotivní zápas není jednoduché. Tehdy se jezdilo po celých Čechách, někdy to bylo drama, zvláště když šlo o postup nebo naopak sestup. Já však raději vzpomínám na jiné věci spojené s házenou. Hezkou a zároveň dojemnou vzpomínku mám na své poslední ligové utkání třetí ligy Zruč n. Sázavou – Louny dne 1. 6. 2002. Byla to náhradní delegace na telegram. Nevím, jak se to domácí pořadatelé dozvěděli, ale po utkání jsem žasl. Dostal jsem na rozloučenou s pískáním v lize lahev fernetu. Bylo to moc milé a nečekané. I když samotné utkání Zruč prohrála 19:23, na toto utkání určitě nezapomenu.

Házená se svou dlouhodobou tradicí patří k nejstarším sportům v Turnově, její počátky se datují k roku 1926. Bylo uchvácení místní historií důvodem pro to, abyste začal psát knihu o historii turnovské házené?

Házená v Turnově je druhý nejstarší sport, oficiální založení oddílu bylo v roce 1926, ale v archívu se nám dochoval snímek už z roku 1920. To bylo družstvo žen v sukních a parádních čepičkách na nějakém přáteláku. Opravdu nejstarší sport v Turnově je však atletika, která byla založena jen o rok dříve, v roce 1925. Důvodů k zahájení mého psaní knihy o historii turnovské házené bylo víc. Především nám šel příkladem odbor turistiky, který loni vydal krásnou knihu a letos vyšla další  – historie volejbalu v Turnově k 75. výročí založení. To byla hlavní inspirace, tak jsem si řekl, že to zkusím napsat i o házené. Navíc jsem byl na jaře kvůli pandemii covidu-19 většinou doma a měl jsem dost času začít psát.

Kdy jste s knihou o historii házené v Turnově začal, a jak vůbec taková kniha lokálního házenkářského klubu vypadá a co obsahuje?

Práce na přípravě vydání knihy jsem v březnu začal sháněním podkladů. Udělal jsem si osnovu, v knize bude v úvodu historie české a mezinárodní házené u nás, pak samozřejmě podle let i dochované výsledky turnovské házené, rozhovory a vzpomínky bývalých házenkářů, vtipné příhody, představení osobností oddílu. Vše bude provázet mnoho fotografií ze všech období. Pokouším se o raritu, vytvořit jmenný seznam všech házenkářů, co v oddíle TJ Turnov působili alespoň rok a více. Zatím mám v rejstříku přes 750 jmen. Problém je sehnat cokoliv z let 1926-1946, tady podklady chybí, proto se chystám do Muzea Českého ráje, kde si chci vytáhnout potřebné informace z bývalých novin okresu  Semily  - „Pojizerské listy“. V aktivitě mě bohužel nyní brzdí současná situace s pandemií. Věřím, že kniha bude obsahovat vše zajímavé o vývoji házené v Turnově.

Mohl byste přiblížit, jak práce na takové knize vypadá?

Když jsem začínal psát, netušil jsem, co to dá práce a musím se přiznat, že jsem to chtěl i „zabalit“. Nyní jsem ve fázi, kdy dávám dohromady všechny dostupné texty, na řadu z nich ještě čekám, až mi je předají bývalí členové. Přes místní noviny jsem také vyzval každého, kdo doma něco má, o pomoc. Postupuje to však dost pomalu, lidé to mají doma na půdách a musím je urgovat. Časový limit na vydání knihy stanoven zatím není a hledat budeme muset i sponzory.

Pracujete na ní sám, nebo vám někdo pomáhá?

Na zpracování knihy pracuji zatím sám, ale po ukončení stávající situace s covidem-19 se bude ke konzultacím scházet užší kolektiv členů oddílu včetně některých ochotných bývalých  hráčů. Věřím pevně, že se nám v budoucnu dílo podaří dát dohromady a vydat.

V roce 2016 klub oslavil 90 let své existence, shodou okolností v den tohoto výročí ženský tým odehrál zápas Českého poháru proti interligovému celku DHC Slavia Praha. Bylo to poprvé, co se na turnovské palubovce představil tým nejvyšší soutěže. Jak na tento zápas vzpomínáte? Nezkazil vám vysoký rozdíl ve skóre náladu z oslav? (pozn. zápas skončil 12:40)

Utkání 3. kola ČP žen s ligovou Slavií Praha, to jsme brali jako mimořádnost v historii oddílu a svátek pro všechny příznivce sportu v Turnově. Je pravdou, že jsme v tomto roce měli výročí 90 let existence házené v Turnově. Souhrou nečekaných náhod jsme po výhře nad prvoligovým týmem Jiskra Havlíčkův Brod postoupili a utkali se tak se Slavií Praha. Toho jsme se rozhodli využít a 17. listopadu 2016 připravit nejen utkání, ale současně i oslavy kulatého výročí. Ve Sportbaru TJ jsme instalovali výstavku o činnosti včetně panelů s fotkami a získanými poháry. Na samotné utkání  žen jsme pozvali významné osobnosti města, přítomen byl i starosta města Turnov, pan Tomáš Hocke, a hlavně diváky a naše bývalé házenkáře. Hala byla zaplněná do posledního místa. Slavnostní zahájení a výhoz provedl předseda TJ Turnov, pan Svatoš. O samotný výsledek nešlo, ten byl předem jasný, radost nám to určitě nezkazilo. V dresu Slavie se totiž představila i naše odchovankyně Verča Rezlerová. Snad jen trochu mrzí ten rozdíl skóre, ale malou omluvou pro náš tým byl fakt, že soupeřky lepily míč, na což nejsou naše hráčky zvyklé. V naší hale je jinak lepení zakázané, na výsledku se podepsala jistě také nervozita Turnovanek. Ono hrát s jedním z nejlepších týmů v republice není snadné. V utkání se také představilo 7 reprezentantek týmu žen a juniorek ČR. Diváci si utkání užili a příjemné bylo i posezení po utkání.

Momentálně sice již nepatříte mezi aktivní rozhodčí, házená ale jistě stále patří mezi vaše srdeční záležitosti. Kolik času trávíte na zápasech a chodíte sledovat všechny kategorie?

Mezi aktivní rozhodčí již nepatřím od roku 2016 nejen kvůli věku, ale také kvůli operaci kyčle. To mě však nebrání denně sledovat stránky ČSH a vůbec házenou v oddíle i ligu v televizi. Jak správně píšete, je to pro mě srdeční záležitost. Jelikož již čtrnáctý rok pracuji ve sportovní hale TJ Turnov jako dozor, tak sleduji všechna utkání našich házenkářek včetně tréninků. V případě potřeby jsem připraven oddílu pomoci i jako časoměřič při utkáních, licenci si stále udržuji.

Jaký máte názor na současný stav české házené? Sledujete kromě Turnova ještě nějaký jiný tým, třeba v extralize nebo interlize?

Hodnotit současný stav české házené si zodpovědně netroufnu neb nevidím do zákulisí, čerpám jen informace z médií a to je pro objektivní hodnocení málo. Je mi líto, že kvalitních rozhodčích ubývá a je málo i funkcionářů. To jen z pohledu na Liberecký kraj, ke kterému mám nejblíž. Pak se také domnívám, že klesá i úroveň hry, především u ženských složek ve druhé lize. Stačí si připomenout úbytek oddílů, dříve byla soutěž žen nejen ve Východočeském kraji, ale i v kraji Severočeském. Dnes není krajský přebor žen ani v jednom z těchto krajů, zrušil se oddíl Slavia Hradec Králové, SEBA Velké Hamry, Bílina, Teplice a další. U mužů je situace podobná, aby se mohl přebor hrát, musely se spojit 3 kraje a stejně jde jen o torzo. Rád bych byl optimista, ale je to zřejmě i odraz současné situace ve sportu. Šikovných dětí na sport je málo a hlavně se zvyšuje počet nových druhů sportů. To by však bylo na delší povídání. Závěrem dotazu jen potvrdím, že kromě Turnova sleduji  nejvíc v extralize mužů hlavně sousední Jičín a v MOL interlize žen Slavii Praha a Baník Most.

Můžete prozradit nějaké klubové plány do budoucna?

Tuto otázku by měl dostat spíš některý z členů výboru oddílu. Já totiž už jako funkcionář nejsem aktivní. Z mého pohledu bych přál oddílu, aby  stabilizoval svoji činnost, věnoval se mládeži a pokusil se obnovit opět mužské složky. K tomu by bylo potřeba pár nových trenérů, házená v Turnově musí přeci udržet činnost nejméně do 100. výročí v roce 2026. Pokud mi to dovolí zdraví, budu rád i nadále tomuto trendu pomáhat. Všechny házenkáře zdravím známým rčením „Sportu zdar a házené zvláště“.