Nejmenší házenkáři se přes covid vrací k míči a soutěžím. Startuje on-line liga

„Nemůžeme se teď potkávat na házenkářských palubovkách a on-line tréninky už po měsících děti těžko motivují k další práci bez osobního kontaktu,“ uvádí nový projekt jeden z jeho autorů Ladislav Pokorný, manažer Středočeského krajského svazu házené. Samotný nápad přišel z Kostelce nad Labem. „Nejmladší členi našeho oddílu se stále smutně ptají, kdy už bude konečně házená, rodiče si na děti často stěžují, že jen lenoší, nemohou je odtrhnout od počítačových her. Chtěli jsme tak pro děti vymyslet sportovní program, při kterém by se mohly, ale nemusely, připojovat pro plnění sportovních aktivit na počítač, mohly si rozvrhnout svůj čas, ale zároveň se hýbaly a rozhýbaly znovu i náš tým,“ vysvětlila původní myšlenku Tereza Karellová z TJ Sokol Kostelec nad Labem.

„Podle trenérů z Kostelce je situace v jejich mládežnických týmech už neudržitelná, už se jim nedařilo děti dál motivovat k tréninku a pohybu a měli strach, že děti s házenou úplně skončí. Na společné schůzce se nám pak podařilo vymyslet konkrétní soutěžní projekt,“ doplnil další okolnosti Pokorný.

V nové soutěži se týmy budou utkávat na dálku. Nesetkají se na jednom hřišti, ale každý z členů přihlášeného družstva sám doma, na zahradě nebo ve svém nejbližším okolí splní úkoly daných disciplín. „Ty jsou zaměřené na míčovou techniku, posilování či kondiční přípravu. Metodická komise vytvořila rozsáhlý zásobník cvičení odpovídající různým věkovým kategoriím a tomu, co by hráči a hráčky dané věkové kategorii měli zvládat,“ vysvětlil Pokorný. Zpravidla se jedná o úkoly, které by měly děti splnit v minutových intervalech – například přeskoky přes švihadlo, konkrétní typy přihrávek či koordinační cviky.

Svůj výsledek a videozáznam pak děti předají svému trenérovi, který výsledky celého týmu zaeviduje. V každém zápase děti čeká pět disciplín, minižáky pouze dvě, které se však po dvou „odehraných“ kolech obmění tak, aby malé děti opakování cvičení nenudilo. „Výsledek nahlásí nejvýše šestnáct hráčů ze soupisky a do týmového hodnocení disciplíny se započítá výkon nejlepších sedmi hráčů družstva v dané disciplíně. Ne všechna družstva jsou totiž schopna do soutěže postavit družstvo o šestnácti hráčích. Ve výsledku tak například družstvo A získá od svých nejlepších sedmi hráčů třeba 5000 přeskoků přes švihadlo, družstvo B 5800, tedy v dané disciplíně vítězí družstvo B a zapisuje si jeden gól, který se připíše nejlepšímu hráči ze skórujícího týmu,“ vysvětlil princip samotných „utkání“ Pokorný. Jednotlivé zápasy tak mohou skončit s výsledky 5:0, 4:1 nebo 3:2 a každý týden takto každý tým odehraje jedno soutěžní utkání.

Na dálku spolu

Děti se tak po měsících individuálních tréninků mohou znovu podílet na týmovém výsledku. „Zase budou muset fungovat jako tým, protože jejich individuální výkon bude součastí toho týmového. Nerozhoduje jeden hráč, ale tým,“ zdůrazňuje jeden z hlavních přínosů nového projektu manažer mládeže Petr Rams.

„Možná je i varianta, že celý tým může na dálku plnit danou disciplínu společně s trenérem ve stejný čas tak, že disciplínu splní v rámci videokonferenčního hovoru, jednotliví členové si mohou navzájem fandit a povzbuzovat se,“ doplňuje Pokorný.

Hráči mají také na splnění zadaných disciplín vždy celý týden, výsledky musí nahlásit do nedělního večera, „zápas“ se hraje v 18 hodin. „Jako trenéři chceme mít z tréninku i videovýstup, chceme vidět, zda se děti zlepšují. Hráč třeba může danou disciplínu zkusit splnit každý den a trenérovi pak pošle svůj nejlepší výkon z celého týdne. Sám tak na sobě může pracovat a v průběhu týdne se zlepšovat,“ myslí si Pokorný.

O výsledky totiž nejde ani v první, ani v druhé řadě. „Celý systém je založen na důvěře mezi vedením soutěží a trenéry a taky mezi dětmi či rodiči a trenéry. Věříme, že všichni si uvědomují, že jde především o cestu a nikoliv výsledky. Hlavně chceme motivovat děti k pohybu, rozhýbat mládežnickou členskou základnu a kluby, které s dětmi pracují,“ vysvětluje Rams.

Ukazuje se totiž, že vynucená pauza už je opravdu dlouhá a děti potřebují novou motivaci. „V jednom týmu zájem projevily třeba jen tři ze sedmnácti dětí, což je velmi smutný obrázek. S trenérem přestaly komunikovat a házené na dálku se nevěnují. Dalším důvodem je třeba i to, že děti musí absolvovat on-line výuku a rodiče nebo děti samy už nechtějí další on-line aktivitu, byť v našem případě je ten podíl času strávený u počítače minimální, v podstatě může být omezen jen na samotné nahlášení výsledku a odeslání videa,“ mrzí Pokorného, který dodává, že zapojení do ligy není pro jednotlivé hráče časově nijak náročné: „Pokud k tomu hráč nepřistoupí tak, že se chce v průběhu týdne intenzivně zlepšovat, může všech pět disciplín splnit třeba během patnácti minut, protože každá disciplína má jen minutový limit.“

Společná radost z házené se vrací

Naštěstí ale převažuje opačný přístup – tedy chuť společně se spoluhráči bojovat zase o vítězství. „U nás měla on-line soutěž velmi kladný ohlas jak u rodičů, tak především u dětí. Ty začaly poctivě trénovat a snaží se zlepšovat, což je skvělé. Navíc se do on-line soutěže přihlásilo asi 80 procent dětí, což nás mile překvapilo,“ hlásí dobré zprávy Vladimír Hrubý ze Sokola Bělá a jeho slova potvrzují i z Kostelce nad Labem.

„Do soutěže se zapojili všichni naši členové od minižactva po starší žáky, což nás u starších dětí i trochu zaskočilo a hlavně velmi mile potěšilo. Rodiče to vítají s nadšením a někteří dokonce i vtipkovali, že by se rádi zapojili také, jelikož i jim už chybí pohyb,“ směje se Karellová, kterou těší, že se podařilo tým opět stmelit: „Děti si mezi sebou píší, komunikují spolu, posílají si videa, jak trénují třeba skoky přes švihadlo, házení, snaží se být lepší než ten, který poslal video před ním. Děti mezi sebou soutěží, ale zároveň si uvědomují, že jsou jeden tým a píší si zprávy typu: Nevadí, že ti tohle moc nejde, určitě nasbíráš body v jiné disciplíně, zkoušej to dál…“

Ze Středočeského kraje do dalších regionů

Samotný projekt odstartoval pilotním v polovině března ve Středočeském kraji, v nadcházejících týdnech bude prezentován klubům v dalších regionech. Jednotlivé kraje si soutěže mohou přizpůsobit podle svých krajových specifik či počtu účastníků.

„Chceme, aby se děti a kluby začaly opět více koncentrovat na sport. Krajské svazy tak také mohou zrevidovat členskou základnu mládeže po téměř ročním výpadku. Řada lidí si také odvykla sledovat dění v házené, i tímto je můžeme znovu přimět osvěžit si fungování v systému H-net 2.0, na krajských stránkách pak fanoušci i samy děti najdou vyhodnocení jednotlivých kol a kompletní výsledky,“ řekl Rams a závěrem dodal: „Pro děti by to měla být zábava a radost, nevyhlašujeme mistrovství světa v trénování. Jde nám hlavně o to, aby se děti zase podílely jako tým na společném výsledku, společném úspěchu.“