Základní kostrou týmu je společná práce, má jasno trenérka dorostenek Petra Vítková
FOTO: EHF /matchlens.me
Před startem šampionátu byl cíl jasný a dorostenky ho splnily několik zápasů před svým posledním vystoupením. „Považujeme za velký úspěch, protože náš cíl bylo postoupit na mistrovství světa 2026, na které se dostalo 14 mančaftů. Po základní skupině jsme se však dostaly až do utkání o deváté místo, které se nám podařilo také vyhrát. Za nás velká spokojenost,“ popisuje Petra Vítková. Její svěřenkyně totiž měly postup na světový šampionát jistý už po výhře 25:16 nad Slovinskem.
Češky se díky devátému místu staly nejlépe postaveným celkem ze zemí, které se neprobojovaly do závěrečného play-off. Co podle trenérky chybělo, aby se Česko probojovalo do nejlepší osmičky? „Určitě k tomu chybělo jedno vítězství ve skupině. Myslím si, že největší šanci jsme měly hned v prvním zápase s Francouzkami. Kdyby mi ale někdo před mistrovstvím řekl, že takto dopadneme, brala bych to všema deseti,“ má jasno Vítková. Češky totiž narazily na Francii hned na úvod šampionátu a proti velkému favoritovi padly rozdílem pouhých dvou branek 25:27.
Podobný výsledek by však nebyl možný bez skvělé práce všech hráček. „Základní kostrou týmu je společná práce. I když se to zdá, ze žákovských kategorií bereme osobnosti, ale v dorostenecké soutěži z nich tvoříme tým. Určitě bych vyzdvihla brankářku Terku Skopcovou, Markétu Königovou jako levou spojku, střední spojku Lindu Máčalovou, pravé křídlo Anežku Francovou, nebo pivotku Sáru Nedvědovou, ty odvedly na šampionátu obrovský kus práce a měly lví podíl na výsledku,“ vyjmenovává trenérka individuality.
Deváté místo přitom slavila Vítková s předchozím ročníkem i vloni v srpnu na mistrovství světa v Číně, kde dorostenky po triumfech nad Brazílií a Norskem slavily nejlepší umístění v historii. „Pro mě jsou oba výsledky cenné, protože pokaždé jsme to dělaly s jinou partou děvčat. Realizační tým je stále stejný a luxusní, bez nich by to nešlo, takže bych jim také chtěla moc poděkovat. Co se týče výsledku v Číně, byla to úžasná jízda, kde bylo daleko více soupeřů, konkrétně 32 mančaftů, ale každý má svoje kouzlo. Teď jsme si nastavily nějakou laťku, kterou bychom zase chtěly příště zlepšit,“ prozrazuje hlavní trenérka.
Úspěchy na mezinárodní scéně však rozhodně nejsou náhodné, ale jedná se o výsledek dlouhodobé a systematické přípravy, což potvrdila i sama Vítková. „Tím, že děvčata pracují v regionálních a tréninkových centrech, generace jsou teď daleko silnější než předchozí ročníky. Společná jednolitá práce s jedním systémem po celé republice formuje hráčky do silné generace.“
Část házenkářek, kterou měla v minulosti Petra Vítková pod vedením, se nedávno vrátilo s 10. místem z evropského šampionátu do 19 let, kde Česko vedl trenér juniorek Dušan Poloz, jenž stojí za propojením trenérů a zlepšením informovanosti po celé republice. „Dušan Poloz mě vedl ještě jako hráčku, když jsem hrála za Most, takže jeho trenérské praktiky znám z vlastní zkušenosti. Nyní spolu trénujeme už čtyři roky, kdy on vede tréninková centra, a zároveň je trenérem juniorek, takže se vídáme každých 14 dní na našich trénincích na Slavii. On vlastně objíždí celou republiku a je každý týden buď v Čechách, nebo na Moravě, kde předává informace všem trenérům. Za mě je tohle největší plus, které Česká házená má,“ pochvaluje si Vítková.
Další velkou akcí, jež čeká dorostenky v budoucnosti, je mistrovství světa 2026. Chtěly by se svěřenkyně Vítkové posunout ještě dále a probojovat se do play-off? „Moc bych si to přála, abychom udělaly ten krůček dříve, to znamená postup ze základní skupiny rovnou do skupiny prvních osmi, ale záleží samozřejmě na losu, štěstí a hráčkách, jestli budeme mít všechny a budou zdravé. Také, jestli svět teď nedostal od nás takovou facičku, protože zemí, které jsme nechaly za sebou, je řádka, nenechají si to jen tak líbit. Určitě budou pracovat a my k tomu musíme přidat velkou dřinu,“ dodala koučem dorostenecké reprezentace nakonec.