Představuje strukturu KSH Vysočina: Krajský trenér Matěj Domkář
Sám jste hrál házenou od dětství. Když se vrátíme k vašim začátkům – kdy a kde jste začal hrát házenou a co se vám na tomto sportu líbí?
„S házenou jsem začal v devíti letech v Havlíčkově Brodě. Tehdy byl Havlíčkův Brod dějištěm velkého mezinárodního turnaje Handball Help. V té době patřila havlíčkobrodská házená k úspěšným mládežnickým klubům a nejen na tomto turnaji dosahovaly její týmy dobrých umístění. Jako asi každé dítě jsem i já chtěl vyhrávat a získávat medaile. Tak jsem se rozhodl, že házenou zkusím. Ta mně začala okamžitě bavit. Od té doby si nedokážu svůj život bez tohoto sportu představit.
Na házené se mi líbí její rychlost a tvrdost. Je to kolektivní sport, což znamená, že všichni v týmu máme stejný cíl. V neposlední řadě emoce, které k házené neodmyslitelně patří. Často se o výsledku utkání rozhoduje v posledních vteřinách.“
Jaké byly vaše další házenkářské kroky?
Ve starších žácích jsem začal jezdit do Nového Veselí. Tento klub v tu dobu získal statut Krajského centra talentované mládeže. Pamatuji si první turnaj, na který jsme jeli do Třeboně. Nastoupili jsme na špatný vlak, na turnaj přijeli o 3 hodiny později a skončili poslední. Po základní škole, jsem šel studovat ne Střední školu Žďáru nad Sázavou, z tohoto důvod jsem přestoupil do mladšího dorostu do Nového Veselí. Ve Veselí se v tu dobu již pracovalo v mládeži na velice slušné úrovni. Chtěl jsem jít hrát Bundesligu, takže rozhodnutí přestoupit bylo jednoduché. Bundesligu jsem ale nakonec nehrál.
Postupně jste se začal věnovat také trénování. Co vás k tomu vedlo?
„V sedmnácti letech, ještě jako hráč novoveselského dorostu, jsem začal pomáhat s trénováním mladších a starších žáků v Havlíčkově Brodě. Kluci v tomto oddíle na tom v tu dobu nebyli moc dobře. Bylo mi to líto, protože z tohoto oddílu pocházím. Chtěl jsem jim proto pomoci a předat jim to, co jsem se naučil ve Veselí. Během půl roku skončili oba trenéři, kteří s těmito hráči pracovali. Díky tomu jsem se začal trénování věnovat naplno.“
Co vás na trénování baví? Jak se pracuje s dětmi?
„V práci s dětmi jsem se našel. Nejvíc mně baví kategorie mladšího a staršího žactva. V tomto období je na dětech nejvíce znát výkonnostní i osobnostní růst. Když jako trenér vidíte pokrok u svých hráčů, že najednou zvládají to, co bylo před třemi měsíci ještě nemyslitelné, je to samozřejmě obrovská motivace. Tím, jak se hráči zlepšují, je to čím dál víc baví. A ta dětská radost z házené, to si myslím, že je to, proč to převážná většina z nás dělá.“
Jak motivovat děti ke sportu, potažmo konkrétně k házené?
„Primární je samozřejmě práce ve školách. Ať už se jedná o ukázkové hodiny nebo o školní ligy, což je skvělý projekt Českého svazu házené. Házená je pro děti velice atraktivní sport. V házené 4+1, kterou hrají děti na 1. stupni ZŠ, padá hodně gólů a je tak pro děti snazší se prosadit. Snažíme se ve spolupráci s kluby pořádat i různé soutěžní dny pro děti, dny dětí apod.
Druhou věcí je pak děti u házené udržet. Cestou k tomu jsou zážitky. Čím více bude mít dítě díky házené zážitků, tím raději tento sport bude mít. Proto se snažíme do každého tréninku zapojit něco, co děti neznají a u čeho se zasmějí. Nejlepší cestou k vytváření zážitků jsou ale vícedenní turnaje a soustředění. Mimo to se na těchto akcích vytváří semknutější kolektiv, což nám také pomáhá v tom, aby děti nekončily.“
Nově jste se stal krajským trenérem. Co tato práce obnáší, co máte na starosti?
„Měli bychom se snažit o zvýšení členské základny. To znamená přitáhnout co nejvíc dětí k házené. Dalším bodem je práce s talentovanou mládeží do patnácti let. Na Vysočině máme Tréninkové centrum mládeže v Novém Veselí a Sportovní střediska mládeže ve Velkém Meziříčí a Havlíčkově Brodě, odkud chodí hráči do mládežnických reprezentací. Budu se tedy snažit společně s trenéry TCM a SpS, ale i s trenéry z dalších klubů, vybírat vhodné typy hráčů do krajského výběru. V neposlední řadě je to pak komunikace a vzdělávání trenérů. V pořádání těchto akcí mi hodně pomáhá krajský manažer Miloš Janda. Jsem velmi rád za skvělé vztahy, které na Vysočině mezi trenéry všech oddílů panují. To mi práci v tomto ohledu velmi usnadňuje. Naším společným cílem pak je zvýšení kvality tréninkového procesu v klubech, a tím i zvýšení kvality regionálních soutěží. Čím vyšší bude kvalita soutěží, tím lepší hráči a hráčky nám budou přecházet do dorosteneckých kategorií.“