Vaš prohlížeč je zastaralý a web tak nemusí být zobrazen správně. Pro zobrazení webu si prosím stáhněte moderní prohlížeč.

Představujeme talenty jihočeské házené: Nela Nosková

10/11/2021 | mládež
„Volného času moc nemám. Každý den jdu rovnou ze školy do haly, kde čekám na trénink a domů se vracím pozdě večer,“ říká Nela Nosková – další z Jihočešek, která dostane šanci prosadit se v národním výběru dorostenek. Kemp, na který dostaly pozvánku také Veronika Vávrová ze Strakonic, Simona Schreibmeierová z Třeboně a Adéla Mazánková z Jindřichova Hradce, probíhal v termínu od 7. do 9. listopadu v Olomouci. Nela je odchovankyní píseckého Sokola, kde je aktuálně tahounem týmu prvoligových starších dorostenek, a současně si již buduje svou pozici v kádru interligových žen Sokola Písek.
Představujeme talenty jihočeské házené: Nela Nosková

 

Nelo, začneme vskutku „nestandardní“ otázkou. Odkud pocházíte, kde jste se narodila?

Narodila jsem se v Písku, ale pocházím z obce Kestřany nedaleko Písku, kde také celý život bydlím.


V kolika letech jste začínala s házenou a kdo vás k ní nasměroval? Zkoušela jste ještě nějaký jiný sport?

S házenou jsem začala ve druhé třídě v listopadu, tedy v 8 letech, díky kamarádce ze třídy, která začala již v 6 letech. O házené jsme se často bavily, až jsem se zmínila i doma a rodiče mě přihlásili. Od 4 let jsem dělala také aerobik, který jsem ve třetí třídě ukončila, jelikož se mi závody křížily se zápasy a házená pro mě byla přednější. Také jsem jako malá nakoukla k plavání, na které chodím dosud, ale pouze rekreačně. Od mala jsem i dobrovolným hasičem u nás v Kestřanech, a když jsem měla čas, ráda jsem jezdila na hasičské soutěže. Ještě letos před sezónou jsem místním hasičkám pomohla.


Prošlápnul vám někdo z rodiny cestu k házené nebo jste to prostě chtěla zkusit?

Z naší rodiny jsem první, kdo házenou zkusil, ale oba rodiče jsou sportovní typy, takže mě v tom podpořili.


Sokol Písek je v dámské házené líhní šikovných házenkářek (Iveta Luzumová Korešová, Veronika Malá, Kateřina Keclíková Hromádková atd.). Vzpomněla byste si, kdo byl váš první trenér/ka?

Ano, v Písku vyrostlo hodně dobrých hraček a snad ještě vyroste. Kateřina Hromádková je teď i mou současnou trenérkou v ženách. Mými prvními a zároveň i současnými trenéry jsou Michal Horák a Václav Lid. Jiné trenéry jsem v mládeži nezažila. Úplně ze začátku, když jsem začínala s tréninky, se mi dost věnoval trenér Lid. Možná bych jim touto cestou chtěla poděkovat, že to s námi vydrželi, a téměř celou naši partu dovedli až do staršího dorostu.

 

Na jakém postu hrajete? Cítíte se silnější v útoku nebo je vám bližší defenzivní práce?

Nejvíce hraju na postu levé spojky, někdy se ale dostanu i na pravou. Jestli mám raději útok nebo obranu? To je těžká otázka, mám však ráda oboje, spíše podle nálady (úsměv). Každý chce v útoku přispět gólem a pomoct týmu k výhře, ale obrana je také důležitá, jelikož z obrany útok vychází. 

 

Nedávno jste dostala pozvánku na reprezentační sraz dorostenek, který se konal 7.-9.11. v Olomouci. Je to vaše první nominace nebo jste již okusila atmosféru takovýchto setkání? 

Není to moje první nominace. Úplně poprvé jsem na SPEKu byla v roce 2019 ještě jako starší žačka, s holkami, které jsou teď v juniorkách. Poté jsem měla delší pauzu kvůli zranění a následné operaci. Pak přišel Covid a já skoro dva roky nehrála, jen trénovala. První nominaci po tak dlouhé době jsem dostala teď v září a tento kemp pro mě bude třetím.

 

 

Život sportovce je velice bohatý na příjemné okamžiky, ale přirozeně i na ty méně příjemné. Máte nějaký moment (sportovní výsledek, vtipnou historku, kuriózní situaci) spojený s házenou, na který ráda vzpomínáte?

Ano, zážitků z házené mám opravdu hodně. Třeba když jsme jako žačky musely dojídat vše, co jsme dostaly. Na talíři nesmělo být nic i za cenu slz a my se snažily trenéra obelstít, abychom to jíst nemusely (smích). Pro náš tým byl snad jedním z nejlepších zážitků poslední turnaj PHC před covidem, kdy jsme se v sestavě osmi hráček probojovaly až do finále starších žaček, které jsme bohužel na shot-outy prohrály.


V 1. lize starších dorostenek patříte do první desítky nejlepších střelkyň soutěže, v nejvyšší dámské WHIL máte střeleckou premiéru za sebou. V 17 letech skvělá vizitka a zdárně nastartovaná kariéra. Máte nějaké indicie o zájmu některého ze slavných klubů o vaše služby nebo vám již přestupové lano bylo oficiálně hozeno?

Zatím žádný zájem z jiného klubu nepřišel, ale teď jsem v Písku velmi spokojená, jak jste již zmínil, hraji za dorost a často kouknu na hřiště i v ženách.

 

Každý mladý sportovec v jakémkoliv sportu má svůj sportovní idol. Máte vy také někoho, kdo se vám zamlouvá, ať již svým projevem, nebo jednoduše je vám jen sympatický? Nemusí to nutně být žena a házená také není podmínkou.

Je hodně dobrých sportovců, kteří dosáhli vysokých cílů. Nedá se říct, že bych měla určitý idol. Je spousta dobrých hráčů a každý má něco jiného do sebe.

Co vy a zranění? Vyhýbají se vám nebo máte nějakou partii těla náchylnou ke zranění?

V roce 2019, v posledním zápase mladšího dorostu, jsem si přetrhla přední křížový vaz v koleni. Doufám, že takové velké zranění mám již odbyto, ale drobná zranění, jako modřiny, naražené či zlomené prsty budou neustále. Házená je tvrdý sport.

Trošku na jiné téma, můžete nám prozradit, co studujete? Máte už nějakou představu, co byste chtěla v budoucnu dělat? Máte v úmyslu věnovat se oboru blízkému sportu nebo jsou vaše představy o budoucnosti diametrálně odlišné? 

Studuji třetím rokem písecké čtyřleté gymnázium. Co bych do budoucna chtěla dělat ještě úplně nevím, ale spíše něco více ke sportu. U házené bych chtěla vydržet, co nejdéle to půjde.

Co vás kromě házené baví? Co děláte ve volném čase, pokud vůbec nějaký máte?

Volného času moc nemám. Každý den jdu rovnou ze školy do haly, kde čekám na trénink a domů se vracím pozdě večer. Víkendy mám plné zápasů, ale pokud nějaký volný čas mám, trávím ho doma s rodinou.

 

Autor Jindřich Kosák