Pohled Jana Filipa na TCM: Musíme připravovat hráče tak, aby jejich kariéra mohla být úspěšná

Pojďme od úplného začátku. Kterých kategorií se projekt dotýká a proč vznikl?
Je určen pro kategorie U15 až U18, tedy mladší a starší dorost. K jeho spuštění došlo na základě získání dotací na podporu talentované mládeže. Když jsme přišli s Danem Kubešem na lavičku národního týmu, tehdy byl manažerem Karel Nocar, zjistili jsme, že máme obrovský problém zabudovávat hráče do systému. Všude byli vychováváni trochu jinak a osvojovali si různé návyky. Moderní házená je o detailech, skládá se z velkého množství detailů, které jsou rozhodující. Abychom mohli postavit nově příchozího reprezentanta do zápasu, jeho aklimatizace trvala třeba čtyři reprezentační akce. Dospělá složka má přitom pouze čtyři až pět akcí za rok a tři z toho obsahují dva zápasy týdně.

To byl onen spouštěč?
Přesně tak, na základě našich zkušeností jsme během roku vytvořili předlohu. Projekt, který nám měl produkovat připravené hráče podle jednotné herní koncepce. Věděli jsme, že půjde o běh na dlouhou trať. Tehdy byly pod TCM ještě RHC (pro Žákovské kategorie), které měly úlohu kontrolního mechanismu. Tento systém trval tři roky, tehdy ho zastřešoval Petr Hejtmánek (dnes trenér TCM Dukla, pozn. autora). Objížděl kluby a snažil se do nich koncepci dostávat. Tehdy to byl dobrý start, ale nebylo reálné to dlouhodobě zvládnout v jednom člověku, šlo o práci pro dva lidi. Každopádně jsme si uvědomovali, že pokud nám hráč projde kompletním programem, což by trvalo osm let, výrazně zrychlíme celý proces začleňování talentu do reprezentace.

„Házená se posouvá, za posledních šest let se výrazně proměnila. Koncepce na to musí reagovat.“

I po letech je klíčové koncepci průběžně měnit, tvarovat ji a přizpůsobovat vývoji hry, že?
Určitě, koncepce v samotném základu zůstala stejná, ale rozšiřuje se. Je živá, vyvíjí se neustále. Házená se posouvá, za posledních šest let se výrazně proměnila. Zásadní pro útok je hra hra 1 na 1, změnila se rovněž činnost pivota, na základě pravidel se celkově hra zrychlila a kde daleko větší důraz na přepínání obrana – útok a obráceně. V tomto duchu také s projektem pracujeme. Další prvky se odvíjejí podle trenérů seniorských mužstev. Když přišel Xavi Sabate, změnila se nejvíce obrana. Máme ji daleko víc aktivní u hráčů v pozicích 2,5 a 1,6. Dlouho jsme o tom diskutovali, rozhodně jsme nechtěli měnit vše, ale spíš jsme se ji snažili přizpůsobit změně hry útoku a ponechat to, co funguje. Jde o vložení prvků do hry, které nás posunou dál. Na základě hry národního týmu pak chceme to samé po mládežnických reprezentacích i trenérech v centrech.

Projekt byl schválen i pro další období (od 1. července 2023 do 30. června 2026). Je možné vyhodnotit úspěšnost předchozích šesti let?
Na začátek je potřeba říct, že rok a třičtvrtě byl vypnutý kvůli covidu, čímž jsou data silně ovlivněna a toto období mělo zásadní vliv na rozvoj hráčů. Vnímám, že nám obecně trochu klesla kvalita hráčů přicházejících do dorostu. Na druhou stranu se v současné nastupující reprezentaci sešla slibná generace. Jde navíc o ročník, který nastoupil do systému od začátku a bude pro něj jednodušší se rozvíjet. I tak za mě data hovoří jasně: mládežnické reprezentace vyhrály béčkové šampionáty, po deseti letech jsme postoupili na áčkový šampionát juniorů, na mistrovství světa dorostenců, kde jsme obsadili 10. místo a nechali za sebou řadu silných zemí, v širší nominaci seniorského národního týmu je aktuálně 14 hráčů, již prošli systémem TCM/RKC, a dalších 5 hráčů, kteří absolvovali SPEKy (specializované kempy). Jedná se celkem o 19 ze 35 reprezentantů. Jako příklad slouží Matěj Havran, Matěj Klíma, Šimon Mizera, Lukáš Mořkovský, Martin Březina, Jonáš Patzel a další. 

Má systém primárně pomoct individuálnímu rozvoji jednotlivých hráčů?
Ano, chceme z hráčů vychovávat co nejlepší individuality ve smyslu co nejlépe zvládnutých individuálních schopností. Aby byli připraveni a zapojili se do systému, musí umět pracovat s volným prostorem, ovládat míč i neodhodovou rukou a naučit se vícero způsobů uvolnění. To jsou ty detaily, které dělají z průměrných hráčů nadstandardní. Dalším důležitým faktorem je kondiční připravenost, kde nám hodně pomáhají kondiční specialisté ČSH, což ulehčuje práci trenérům. Nejlepší házenkáři na světě nejsou ti, kteří dělají extra věci, ale kteří zvládají základní činnosti daleko lépe než ostatní. V reprezentacích se snažíme vytvářet kulturu, nejen v herním systému, ale i v nastavených pravidlech.

„Nejlepší házenkáři na světě nejsou ti, kteří dělají extra věci, ale kteří zvládají základní činnosti daleko lépe než ostatní.“

Součástí vývoje hráče je i vytváření potenciálu a připravenosti na zahraniční angažmá?
Určitě, i tohle je náš cíl. Aby se kluci dostali do reprezentace a následně měli šanci na kvalitní zahraniční angažmá. Mohou se tak posunout házenkářsky i lidsky. Odchodem do zahraničí opouštíte svoje komfortní prostředí. Někteří si s tím poradí, jiné to zase trochu srazí zpátky. Důležitý cíl projektu je každopádně vytvořit konkurenční prostředí, kde se budou mít hráči možnost zlepšovat. Pokud vám stačí v tréninku výkon jen třeba na 40 procent, je to špatně a neposouváte se v požadované kvalitě. To, co stačí v domácí soutěži, nestačí na mezinárodním poli.

Jaká je vlastně v projektu úloha šéftrenéra? Co má na starost?
Moje práce spočívá v tom, abych určoval, kam se koncepce vyvíjí, na čem a jak chceme pracovat a vše následně přenášel na trenéry. Souhrnně kontroluji a sleduji, jak koncepci následně vnímají a předávají ji dál, na hráče. Zaměřuji se na posun hráčů, do klubů dojíždím každých 14 dní. Mám přehled o reprezentantech, o čemž se následně bavíme a diskutujeme se Xavim Sabatem a trenéry mládežnických reprezentací (Pauza, Hynek). Vidím srovnání a průběžně vnímám kluby, jejich kladné a záporné stránky. Vidím rozdíly, kdo s čím třeba trochu bojuje, kde ho tlačí bota. Chceme, aby trenéři TCM působili u mládežnických reprezentací, je to velmi důležitá věc. Smysl kontinuity.

Nemrzí vás někdy trochu, že jste opustil každodenní trenéřinu?
Už to tak nevnímám. Jsem v manažerské roli dlouho, dává mi to smysl a dělá mi radost, když vychováváme hráče pro kategorii výš. Kluci, jenž se dostali v posledních letech do zahraničí a prosadili se, jsou největší odměnou pro jejich trenéry, kteří měli každodenní vliv na jejich vývoj. Pamatuji si Matěje Klímu, Šimona Mizeru, Tomáše Pirocha, když ještě jezdili na SPEKy. Vím, s čím se prali a vidím, kde jsou dnes. Zásadní musí být příprava házenkářů pro dospělou kategorii. Cílem není vyhrávat dorostenecké tituly, musíme připravovat hráče tak, aby jejich kariéra mohla být úspěšná. Budou z toho profitovat oni samotní i my jako reprezentace a Chance Extraliga.

„Cílem není vyhrávat dorostenecké tituly, musíme připravovat hráče tak, aby jejich kariéra mohla být úspěšná.“

Jak probíhá spolupráce s trenérem seniorského mužstva Xavierem Sabatem? 
Tím, že mám přehled o hráčích mladších ročníků, spoustu věcí spolu konzultujeme. Bavíme se o tom, na čem potřebujeme pracovat a zároveň chce vědět, jak si v mladších kategoriích detailně aktuálně stojíme. Chceme mít hráče co nejlépe připravené a do budoucna najít hráče na určité pozice, kde může dojít ke generační, nebo kvalitativní výměně. Nejde o úplně jednoduchý úkol. Na začátku jsem měl lehké obavy z jazykové bariéry a přístupu, ale měl jsem možnost Xaviho Sabateho i Josepa Espara Moyu blízce poznat. Jde o absolutní profesionály, španělská škola je v řadě činností trochu rozdílná, ale patří k nejlepším na světě. A španělští trenéři působí v mnoha úspěšných nejprestižnějších klubech. Oba trenéři nám dávají mnoho nových smysluplných impulsů. Inspirovali nás, oba mají extrémní zájem posouvat nejen mužský národní tým, ale házenou v České republice celkově. Našli jsme společnou řeč a hodně nás to obohatilo. Stojí před námi společný cíl.

„Trenéři seniorského týmu? Absolutní profesionálové, výborná škola.“

Systém mládežnických reprezentací je tedy stejný, jejich hra se liší jen v jednotlivých fragmentech, je to tak?
Přesně tak, liší se v konkrétních taktických věcech, jinak ale stojí na stejném základu. Je důležité jít jedním směrem, právě jednotnost nám dává sílu, hráči přesouvající se o kategorii výš jednoduše zapadnou do systému, tím šetříme čas. Například příchodem Xaviho nastala změna v obraně, junioři na ní začali pracovat v relativně krátkém čase před loňským šampionátem, byli schopni to zvládnout. Dorostenci ve stejném stylu jedou už přes rok. Čím déle si věci zažíváte, tím je to samozřejmě jednodušší. Kadeti už do změny přichází, mladším dorostem pro ně začala.

Co je budoucnost projektu?
Cíl talentované mládeže se stáčí k výchově reprezentantů a jejich přechodu do seniorského národního týmu. Myslím, že v porovnání s ostatními sporty se nám to daří, světová špička v házené je ale ještě dál. V podmínkách, které máme, se snažíme produkovat co nejkvalitnější hráče. Cílem do budoucna je, aby byli ještě lépe individuálně připraveni. Individuálně připravené hráče světového formátu zatím nemáme, o čemž svědčí i počet našich hráčů v nejkvalitnějších ligách světa a jejich role v týmech, i když je tam v posledních letech posun.  Zlepšují se i národy, které jsme házenkářsky prakticky neznali. Je to o kvalitě ne o kvantitě. Příkladem můžou být mládežnické výběry Faerských Ostrovů.

Nemluvě o házenkářské špičce.
Musíme si uvědomit, jak probíhá příprava hráčů ve Skandinávii a Francii. Jaké mají možnosti například Maďaři s Poláky od tréninkových center po haly, stravování, posilovny, regeneraci a lékařské zajištění. Tomu se zatím nemůžeme rovnat, i když je to náš cíl. Třeba v Německu stojí v každé vesnici rozměrová hala na házenou, my (kolektivní sporty) řešíme, že nemáme, kde hrát zápasy reprezentace. Za mě by v tomto ohledu bylo skvělé mít jednu velkou házenkářskou halu, kde by sídlilo vše včetně Federace.