Kvášová: Každá hráčka je v týmu něčím výjimečná, zápas v Chorvatsku bude bolet

Bavíme se den po zápase, opadla už trochu euforie, nebo se vás pořád drží?
Ještě se pořád drží, dobíhají poslední zprávy od fanoušků, kteří nám gratulovali. Takže jsem stále ještě v euforii, ráno jsem se vzbudila a přemýšlela jsem, jestli se mi to jenom nezdálo. Pročítat esemesky fanoušků je super. Vážně neuvěřitelný pocit.

Měly jste čas sledovat odezvu, která po utkání zahltila internet?
Každé hráčce přišlo padesát a víc gratulací. Telefony jsme měly plné, po konci utkání to byl s fanoušky vážně neskutečný pocit a zároveň i obrovský zážitek.

Foto: Ladislav Nussbauer (Česká házená)

Nevím, jestli to můžete vůbec tak brzy po zápase říct, ale budete tuto výhru osobně řadit v kariéře hodně vysoko?
Já určitě ano, hraju ve Francii, nastoupila jsme proti Francii v reprezentaci. A musím říct, že lidi u mě v klubu spíš fandili mně než jejich národnímu týmu, takže výhru určitě vysoko zařadím. A myslím, že každá z holek také, soupeřky jsou olympijské vítězky, mají spoustu zlatých medailí… Je to něco neuvěřitelného.

Takže Francouzi v Sambre Avesnois vlastně vyhráli taky?
(směje se) Přesně tak.

Je pocit o to lepší, že jste byly celý zápas lepší? Nešlo o náhodu, vítězství jste si zasloužily, vybojovaly.
Jo, nešlo o štěstí, náhodu, zasloužily jsme si ho. Večer jsme si s holkama shrnuly, že to bylo vydřené. Nebyl to zápas o štěstí, nebo že by nám do brány spadlo každé odpinknutí míče, celý tým předvedl vážně tvrdou práci jak v útoku, tak obraně. Právě té jsme se bály nejvíc, že by nás soupeřky mohly rozdrtit rychlými útoky a posouváním balonu do pivota. Ale připravily jsme to, natrénovaly jsme si to. Pak už jsme od začátku zápasu byly v euforii, na začátku nás podržela Petra (Kudláčková). Najednou jsme věděly, že je všechno možné. Od toho se pak odvíjelo celé utkání.

Co má vlastně hráčka během podobného zápasu v hlavě? Užívá si atmosféru, nebo se soustředí s postupem času jen na to, aby to vedení dopadlo až do konce?
Hlavně, že musí odvést dobrou práci a nesmí udělat chybu. Jakmile uděláte chybu, bude takovým týmem hned potrestaná. Vážily jsme si balonu, v obraně jsme odevzdaly maximum, co jsme mohly. Věděly jsme, že každá ztráta bude znamenat rychlý útok, který by se blbě stahoval.

Trenér si takticky ve vypjatých okamžicích vybral time-outy včetně toho osudového pět vteřin před koncem. Pokaždé jste situace ustály, daly jste klíčové branky a na konci udržely náskok. Co jste na lavičce řešily, bylo to vždy o kombinacích, nebo spíš o uklidnění?
Ne, vždy to byly kombinace. Trenér si bral timy v momentu, kdy na nás Francouzky vytáhly obranu na 1-5 a začínaly jsme se trochu trápit. Nevěděly jsme, jak to jednodušeji přehrát. Řekli jsme si kombinace a pak pět vteřin před koncem se řešilo, co budeme dělat, abychom neztratily balon a neudělaly faul, který by mohl dovést Francouzky k sedmičce. To by pak všechno mohlo být jinak.

Koncovka byla nekonečná, že?
Nejhorší byl ten time-out, musely jsme se pak soustředit ještě na závěr, aby to dopadlo dobře. Posledních pět vteřin bylo opravdu nekonečných, potom to ale ze všech spadlo a následovala jen radost, radost a obrovská radost. Chtěla bych ještě jednou moc poděkovat za podporu, která byla slyšet celou dobu v hale a pak i mimo ni. Tolik zpráv a tak krásných povzbuzujících věcí jsme snad ještě za kariéru nedostaly.

Do reprezentace jste se vrátila po roce a asi v nejlepší možnou chvíli…
Načasovala jsem si to (směje se).

Jak si sraz užíváte?
Moc a už od úplného začátku. Mám dvě děti a není už taková možnost se sem dostat, i kdybych chtěla, nejde to. Teď mají děti prázdniny a jsem strašně ráda za to, že tu mohu být a že jsem mohla zažít něco takového. A samozřejmě jsem ráda, že se mi vrátila moje generace: Ivetka Korešová, Alena Stellnerová, Jana Knedlíková. Mám tu spoluhráčky, se kterými jsem strávila celý reprezentační život. Je to super, jsem vážně nadšená.

Mohlo hrát i tohle roli? Že jste spolu odehrály spoustu zápasů, chemie se nevytratí.
Možná to byla výhoda. Je to jako když jezdíte na kole, nezapomenete to. Když se na sraz dostaneme a zahrajeme si spolu, vrací se to automaticky, alespoň mně to tak přijde. Je to hezké. I když máme všechny děti, vrátily jsme se a doufám, že jsme přinesly do týmu sílu, dobrou energii i povzbuzení.

Se Sambre se pohybujete v tabulce vysoko. Co sezona na klubové úrovni?
Jsme na třetím místě. Musím říct, že nám tento rok vyšel krásně a příští sezonu chceme do nejvyšší francouzské ligy. Nebude to jednoduché, hrajeme divizi dva a musíme vyhrát celý ročník. Ve středu jsme si každopádně ukázaly, že nic není nemožné (usmívá se). Sezonu hodnotím velmi kladně, jsme třetí a porazily jsme vesměs nejsilnější celky v soutěži. Navíc se vrátím do reprezentace a vyhrajeme nad Francií… Celá sezona je fajn.

Život ve Francii je taky fajn?
Ano, jsem spokojená. Vychází mi vstříc ve všem, jsem tam šťastná.

Kvalifikaci není konec. Už v neděli vás čeká Chorvatsko, možná to bude z určitého pohledu ještě těžší bitva, že?
Přesně tak. Máme za sebou první krok, musíme udělat ještě ten druhý. Od čtvrtka jsme se začaly připravovat, budeme hrát v Chorvatsku, kde bude bouřlivá atmosféra a plná hala. Nebude to nic lehkého, ale jestliže budeme hrát jako proti Francii: kolektivně, s bojovností a něčím navíc, euforií, mohly bychom to zvládnout a postoupit.

Co od utkání očekáváte?
Tvrdou hru, plno situací jedna a jednu, bude to těžké v obraně… Taková nepříjemná házená, která bolí. Když dokážeme přenést do neděli naši rychlou hru a posilání dál do lajny, zvládneme to.

Pomůže i dobrá parta, kterou – jako tradičně – na srazu máte?
Jo, jsme super parta. Některé holky neznám tak, jako když jsem hrála v lize, ale každá je něčím výjimečná a tím přispívá do týmu. Je tu fajn atmosféra, vlastně se tu bavím. Je to pro mě v uvozovkách taková dovolená (směje se).

Foto x3: Ladislav Nussbauer (Česká házená)