MOL Liga: Se sestrou trávíme veškerý čas házenou. Reprezentační starty? Obrovský zážitek, říká Anna Kubálková

Máte za sebou druhý ročník v řadě, kdy jste hrála převážně v áčku Zory Olomouc v MOL Lize. Jaká to byla sezona?
Pro mě osobně lepší, na hřišti jsem dostávala více prostoru. Celkově jsme s holkami byly více sehrané, v tomto složení i s paní trenérkou je to už právě naše druhá sezona, takže v tomto ohledu to bylo lepší než loni. Myslím, že jsme překvapily i v různých zápasech. Třeba s Mostem nebo se Slavií, které jsme doma porazily. V určitých ohledech jsme si splnily své cíle, ale stoprocentní výkon, který jsme chtěly ukázat, to ještě pořád nebyl.

Paní trenérka před sezonou avizovala, že byste se rozhodně chtěly dostat to play-off, nejlépe do bojů o medaile. To se nakonec podařilo pouze částečně…
Postup do play-off byl určitě úspěch, byl to i základní předsezonní cíl. S Pískem nám to ale pak bohužel nevyšlo a neprobojovaly jsme se mezi top čtyři týmy do medailových bojů. To bychom chtěly příští rok napravit, mezi čtyřku se dostat a bojovat nejlépe o zlato.

Po loňském ročníku odešla vaše nejlepší střelkyně Iva Malinová. To byl určitě dost velký problém. Kdo ji vlastně měl nahradit?
Ano, byl to hodně velký problém, protože na Ivu se dalo spolehnout, měla výbornou střelu z dálky, ale chodila i na sedmičky. Byla to klíčová hráčka. My jsme se ji snažily nahradit tím, že jsem se na spojce ukázala třeba já, nebo jiné mladší hráčky, a snažily jsme se bojovat, využít naší rychlosti a mladé energie a snažit se získat do hry to nejlepší, co šlo. Mnohdy to bylo těžké, protože nemáme žádnou vysokou hráčku, která z dálky střílí, takže nahradit Ivu byl problém.

Tu roli ofenzivní tahounky jste nakonec přijala právě vy a nastřádala jste 128 ligových gólů. Čekala jste to vůbec před sezonou, že by se vám mohlo až takto výrazně zadařit střelecky?
Popravdě jsem nijak nepočítala s tím, že by se mi tohle mohlo povést. Ale byla jsem za to hrozně ráda, že jsem mohla takhle přispět týmu. Dařilo se mi to ale hlavně díky holkám, které mi dávaly šance do křídla nebo na spojku.

Nastřílela jste skoro pětinu veškerých branek Zory, takže ofenziva opravdu stála dost na vašich výkonech. Jak jste se s tím, jakožto takto mladá házenkářka, srovnávala?
Já nejsem nějaký typ, co by byl nervózní. Kdyby se mi před zápasem řeklo, že hra má stát na mně, tak to se mnou nic neudělá. Právě naopak, ráda přijmu roli hráčky, která by měla být tou důležitou oporou v zápase, oporou týmu.

FOTO+TOP: Michal Málek (DHK Zora Olomouc)

128 vstřelených branek z vás také udělalo osmou nejlepší střelkyni letošního ročníku MOL Ligy. To vám musí znít moc hezky…
Ano, určitě mi to lichotí!

Už jste probírala s trenérkou Fabíkovou, jak bude vypadat následující ročník? Jestli zase v ofenzivě budete mít to hlavní slovo?
Příprava byla zatím taková všelijaká, hodně s kondičním trenérem, ne tolik s paní trenérkou. V červenci nám začne příprava naplno, uvidíme se dvakrát denně, takže si určitě řekneme o nějakých rolích v týmu. Zatím ale ještě nic takového neproběhlo.

Za Zoru už pár let nastupujete se sestrou Klárou. Pár takových příkladů v házené máme, třeba bratři Patzelové v Karviné. Jak moc si to pochvalujete vy?
Je to rozhodně fajn. Se sestrou bydlíme, takže spolu chodíme na tréninky a pak hrajeme zápasy. Obě to máme hrozně rády, že spolu takto trávíme čas. Víceméně jsme spolu pořád na házené a je to fajn. Když se nám třeba nedaří, máme tam tu druhou, o kterou se můžeme opřít, protože víme, že nám chce pomoct a poradit.

Nebude to pak trochu těžké, pokud se vaše cesty někdy rozejdou?
Hrajeme spolu dva roky, předtím jsme spolu, víceméně, až na mladší žačky v Litovli, nehrály. Takže představit si to dokážu. Ale teď jsem na to zvyklá a určitě to bude náročné.

Máte nějaký společný cíl, který byste si v házené chtěly splnit?
Rozhodně bychom spolu chtěly nastoupit v reprezentaci. Na kondičním kempu jsme teď už spolu byly, ale ano, rozhodně bychom spolu chtěly často navštěvovat reprezentační akce.

Vy jste do reprezentace letos nakoukla vůbec poprvé. Byl to asi pro vás jeden z těch největších snů, a zároveň milníků, kterých jste chtěla dosáhnout?
Určitě. Když mi přišla první pozvánka, byla jsem hrozně nadšená, že jsem mohla být součástí týmu, zahrát si v kvalifikaci a jet do Litvy. Bylo to pro mě neskutečné. Obrovský zážitek. A taky jsem na každé akci získala spoustu zkušeností.

Připsala jste si start v obou kvalifikačních duelech proti Ukrajině. V litevské Jonavě jste dokonce dala i první gól. Byl to asi moc krásný pocit, na který ráda vzpomínáte…
Ano, na to nikdy nezapomenu. Spousta lidí mi pak psala a gratulovala k první vstřelené brance v reprezentaci, té áčkové. Byl to krásný zážitek, ráda na to vzpomínám.

Předtím jste naopak zažila domácí atmosféru před početným českým publikem...
Atmosféra v Chomutově byla suprová. Dojela spousta diváků. S atmosférou na Zoře se tohle nedá srovnávat, tohle jsem do té doby nezažila a doufám, že to v rámci reprezentace budu zažívat častěji a častěji.

V reprezentaci patříte k těm nejmladším hráčkám. Jaký je tam kolektiv a kdo je vám nejbližší?
Holky mě do kolektivu vzaly ihned. Ten kolektiv je skvělý a pan trenér Hlavatý na to i apeluje, aby takový byl. Všechny holky mám hrozně moc ráda, nejvíc si rozumím asi s Eliškou Desortovou, se kterou máme hodně blízko. A to i na hřišti, já na křídle a ona na spojce. Myslím, že ona je taková moje největší opora, ale jak říkám, všechny holky tam jsou skvělé. Celkově tým je taková jedna velká rodina.

V klubu hrajete pod trenérkou, v reprezentaci pak pod dvojicí trenérů. Je to v něčem odlišné?
Ani ne, mám respekt ke všem trenérům, a jestli je trenérem žena nebo muži, je mi to úplně jedno, extra rozdíl v tom nevidím. Možná je to s paní trenérkou, nechci říct na kamarádštější úrovni, ale spíš nám trochu víc vyhoví.

V příští sezoně si znovu zahrajete za Zoru. Jak to ale vidíte do budoucna? Máte nějaké vysněné angažmá, třeba v zahraničí?
Rozhodně je pro mě velký sen si jít zahrát do zahraničí. Určitou destinaci určenou nemám, ale za pár let bych odejít chtěla. Kdyby se mi naskytl kvalitní tým, který hraje evropské poháry, třeba Evropskou ligu, nebo prostě nějaký kvalitnější tým, tak bych se rozhodně této příležitosti ráda chopila a do zahraničí ráda odešla.