Souboj sportů vyhrála házená. Juniorka Knedlová vypráví o ME i svých začátcích

Foto TOP: EHF/Vuk Raicevic

Mistrovství Evropy byla pro vás jedna z prvních velkých mezinárodní akcí. Jak jste si ho užila?
Užila jsem si ho moc. Před dvěma lety bych si o takové akci mohla nechat jen zdát, je to neskutečný pocit. Je to cenná zkušenost a já jsem za ní vděčná. 

⁠Na šampionátu jste skončily desáté, jak se za celým turnajem ohlížíte?
Určitě nás mrzí, že jsme nepostoupily do čtvrtfinále, které jsme měly blízko. Chyběl opravdu kousek. Zároveň si uvědomujeme, že desáté místo je také úspěch. Od září začneme přípravu na mistrovství světa. Věříme, že náš tým má šanci zabojovat o co nejlepší umístění. 

S jakým hlavním cílem jste na mistrovství Evropy odjížděly?  
Cílem na tomto šampionátu byl postup ze skupiny, což se nám povedlo. Jelikož bylo první utkání s Polskem, se kterým jsme vloni v Chebu remizovaly, věděly jsme, že tento zápas musíme jednoznačně vyhrát. Po výhře nad Maďarskem nám došlo, že máme na to uhrát co nejlepší výsledek na šampionátu. Další cíl byl postup na mistrovství světa, které bude příští rok.

Jak už jste zmínila, ve skupině jste porazily Maďarky. Jaké to je porazit takového kvalitního soupeře?
Tohle bylo něco, co se jen tak někomu nepovede. Vlastně je to poprvé v novodobé historii české házené, kdy se to týmu juniorek podařilo. Porazit jednoho z nejlepších týmů světa je nepopsatelný pocit, s holkami jsme si ho moc užily. Ke konci utkání jsme dokázaly dostat krásně rozehraný zápas do svých rukou. Šanci jsme nezahodily a zvítězily.

Jak vás mistrovství Evropy obohatilo? Jaký největší zážitek jste si odvezla?
Šampionát mi dal hlavně zkušenosti, a to jak herní, tak i mentální. Bylo pro mě inspirativní vidět ostatní hráčky z jiných týmů, jak hrají na mém postu a co můžu zlepšit. Určitě mám na čem pracovat. 

Jaké to je hrát za národní tým na takovém turnaji? 
Popsala bych to dvěma slovy, a to čest a zodpovědnost. Čest hrát za národní tým a zodpovědnost vydat ze sebe to nejlepší na hřišti. Tato zkušenost mi už teď dává ohromně moc, z každého zápasu si odnáším cenné poznatky. 

Co je tedy podle vás ta největší síla týmu?
Určitě je to naše soudržnost. Když se v danou chvíli nedaří, dokážeme se navzájem podpořit a vyhecovat. Tohle je na našem týmu skvělé.  

V sezoně jste nastoupila i k zápasům olomoucké Zory v Českém poháru. Jaká tohle byla zkušenost? 
Určitě pozitivní, byly to moje první zápasy za ženy, kdy jsme měla možnost zahrát si jinou i vyšší úroveň než v dorostenecké soutěži.

⁠Co si myslíte, že je vaše házenkářská přednost?
Obrana. Jak se v házené říká, obrana vyhrává zápas. A já s tím musím jedině souhlasit. Ráda projevuji svoji sílu a vždy mám za úkol ubránit každou hráčku, co jde útočit proti mně. Když se mi to nepovede, hned se ohlédnu za situací a do příštího souboje jdu jinak.

Foto: EHF/Vuk Raicevic

Kdy a jak jste s házenou začínala?
Jako malá jsem se chodila často dívat na zápasy staršího bráchy, který házenou hrál. Na zakládce ve druhé třídě přišel trenér klubu ve Valašském Meziříčí a uspořádal Školní ligu. Protože mě hraní bavilo, zapsali mě rodiče do Lesany Zubří, kde jsem byla až do starších žaček. Občasné tréninky s tehdejším trenérem mužů Zubří Peterem Davidem byly pro mě velkou motivací posunout se dál. Vždycky ve mně věřil. Ze starších žaček jsem přešla do Zory Olomouc, kde hraji doteď. 

Zmínila jste, že jste s házenou začínala na prvním stupni základní školy. Byl u vás ve hře i jiný sport?
K házené jsem vždy dělala další sporty. Nejprve to byla kombinace volejbalu s házenou, potom v atletice vrh koulí. A házená to nakonec vyhrála.

⁠Co vás na ní nejvíce okouzlilo?
Její různorodost a dynamičnost. Za pár sekund se může změnit tolik věcí, které nejdou občas ani čekat. 

Máte v házené nějaké cíle a ambice?
Určitě chci hrát českou nejvyšší soutěž a porvat se o místo v reprezentaci žen. A když bude vše vycházet, hlavně zdraví, které je nejdůležitější, tak mám nejvyšší cíl zahrát si Ligu mistryň v zahraničí. 

V jednom z dotazníků pro Český olympijský tým jste uvedla, že je vaším vzorem Štěpán Zeman. Platí to stále? 
Ano, částečně to tak stále je. Oceňuji na něm jeho skvělou obrannou činnost, ale i tu útočnou. Doufám, že se pomalými kroky přibližuji k jeho hráčské úrovni. Zároveň můj takový skrytý vzor je starší bratr. Je to takový můj hnací pohon, proč se nikdy nevzdávat.

⁠Řídíte se i nějakým mottem? A případně jakým?
Nepovazuji to úplně za motto, spíše takové vyhecování do zápasu. Je to: “jedeme bomby”, co zní v Oktagonu. Vlastně se tím řídím i v životě. (úsměv) 

Viktorie Knedlová si svými výkony řekla o zařazení do programu VICTORIA VSC, které zajišťuje profesionální přístup a poradenství v individuální přípravě talentovaných házenkářek v kondičních i nekondičních složkách sportovního tréninku s využitím moderních technologií.