EURO v Turecku byla idylka. Posunuly jsme se o kus dále, říká Klára Zajícová

Turnaj v turecké Alayni je za vámi, skončily jste na sedmí pozici. Jaké emoce a vzpomínky to ve vás vyvolává?
Jsem za to hrozně ráda, jak jme dopadly. Když na to takhle koukám zpětně, pořád jsem nadšená. Jsem moc ráda, že jsem tam mohla být. Bylo to opravdu hrozně fajn.

Turnajem jste proklouzly možná až nečekaně hladce, tedy jeho základní skupinou…
Vlastně jsme to ani úplně neočekávaly, že bychom takhle dobře mohly skončit. Samozřejmě jsme do toho šly s tím, že bychom takto skončit chtěly. Jediné, co nám nesedlo, byl zápas se Španělkami. Ale i s nimi jsme odehrály celkem vyrovnané utkání, takže to taky bylo super.

Pokyny od trenérů před turnajem byly tedy takové, že úspěchem bude postup do vyřazovací fáze?
Přesně tak, s trenéry jsme se bavili o tom, že by postup ze skupiny byl úspěchem. Ještě lépe, kdybychom se pak umístili do pátého místa, a tím pádem se kvalifikovali na MS. To už se bohužel nepodařilo.

FOTO+TOP: Sasa Pahic Szabo / kolektiff

Po takových výkonech vás ve čtvrtfinále čeká tak kvalitní tým, jako je Norsko, pozdější vicemistr. Jak jste to vnímaly?
Rozhodně jsme do toho nešly předem poražené. Chtěly jsme vyhrát. Vlastně jsme moc nevěděly, jak Norky hrají, ale čekaly jsme velice těžký zápas. To se potvrdilo. Jsem moc ráda za zkušenosti, které jsme mohly posbírat.

Následoval další severský soupeř, a to ten ze Švédska. Přece jen to byl asi mnohem menší favorit než Norsko. V čem bylo to utkání jiné? Dají se týmy nějak srovnat?
Vlastně bych ani neřekla. Se Švédkami jsme minulý rok jeden zápas vyhrály a jeden prohrály. Řekla bych, že nám ten zápas spíše nesedl. Troufám si říct, že v jiném rozpoložení bychom je porazily. Norky byly rozhodně mnohem dál než Švédky.

O sedmé místo jste se popraly s Chorvatskem. Duel dopadl remízou 1:1, vyhrály jste pak na nájezdy. Byla to nějaká satisfakce, že jste vyhrály ten poslední zápas na turnaji a odjížděly s vítězstvím?
Nějak tak to určitě bylo. Byl to i pokyn od našich trenérek, že poslední zápas musíme vyhrát a neodjíždět s prohrou, kterou jsme vlastně od čtvrtfinále zažily dvakrát po sobě. Byly jsme rády, že jsme se ve druhém poločase vzchopily a dokázaly ten zápas otočit.

Ačkoliv se nakonec nepovedlo páté místo a kvalifikace na mistrovství světa, stále se jednalo o nejlepší umístění českých dorostenek na plážovém EURU v historii…
Samozřejmě mi to zní hrozně hezky. I když to páté místo by znělo líp, jsme rády, že jsme se takhle umístily. A hlavně že jsme se zase dokázaly pousnout o kousek dále.

FOTO+TOP: Sasa Pahic Szabo / kolektiff

Vy jste navíc skončila v individuálním bodování na druhém místě, to je taky fantastický úspěch, že?
Určitě mě těší, že jsem byla druhá, ale pořádně mě to vlastně začalo zajímat až v průběhu turnaje, když jsem se dozvěděla, že tu tabulku v jednu chvíli vedu. Nakonec jsem byla spíš zklamaná, že jsem to nedokázala dotáhnout k úplné výhře v nastřílených gólech.

Trenérka prozradila, že v posledních dnech vás hodně trápila zranění. Jak náročný ten turnaj z vašeho pohledu po fyzické stránce byl?
Bylo to hodně náročné. Vyskytovalo se hodně zranění typu puchýře, bolesti zad. Vlastně to bylo dost náročné jak fyzicky, tak ale i mentálně. Přece jen jsme měly zápasy brzo ráno, a pak zase večer. Ve volném čase jsme se snažily znovu nastartovat. Ale na některé soupeře už nám prostě nestačily síly.

V centru dění vám fandili rodiče, ale i například dorostenci a podobně. Jaká byla atmosféra v průběhu vašich zápasů?
Z pohledu diváka úplně nepopsatelná. I já sama jsem si naopak hrozně užila, když jsme šly fandit klukům. Jsem hrozně ráda, že přijelo podporovat tolik rodičů a fanoušků. A myslím si, že bez nich by některé naše zápasy mohly často dopadnout jinak, než nakonec dopadly.

Když se za tím turnajem ještě ohlédnete komplexně, jaké to vlastně všechno bylo? Ne z pohledu českého týmu a jeho výkonů, ale celkově…
Bylo ta vlastně hezká idylka. Hrát vedle moře, foukal tam vánek, do toho vše na písku, bylo to super. Atmosféra turnaje byla taky fajn, ale na ostatní zápasy jsme moc nechodily, kromě našich dorostenců. Spíš jsme se dívaly na pokojích a podobně, kvůli tomu horku, odpočinku. Kolikrát jsme zůstávaly na hotelu, abychom se zbytečně nevysilovaly.