Z boje o místo v Polsku k pevné pozici ve Francii. Mám být jednou z hlavních postav týmu, těší Hurychovou

Pro Handball+ Petr Musil, redaktor České televize

Jak se žije nyní ve Francii s omezeními proti koronaviru?

Opatření jsou podle mě dost podobná jako v České republice. V obchodech se nosí roušky, zkrátka obecně ve společnosti. Když přijdeme na trénink, musíme chodit s rouškou a dodržovat hygienické povinnosti. Už jsem si na to všechno nějak zvykla, až tak mě to neomezuje.

Jsou pravidla ve Francii hodně rozdílná v jednotlivých regionech?

Vláda vydá nějaké doporučení a v každém regionu si to pak ještě řídí individuálně. Spadáme do regionu, v němž je kousek od nás město Lille. Když pojedu do Lille, tam se musí nosit roušky všude. Nejen v obchodech, ale také třeba na ulicích. V Saint-Amand to takové nemáme.

A teď ze sportovního hlediska, kolik diváků je povoleno na zápasy?

V přátelácích moc diváků nechodilo. Upřímně ani nevím, jak je to s kapacitním omezením. Když jsme hrály v Paříži proti Verči Malé, tipnu, že tam bylo kolem tisícovky diváků. Nebylo nějak nabité, ale ani málo. Všichni diváci musí mít roušky a dodržovat opatření, což platí i pro nás hráčky. Jsme testované každý týden před zápasem.

Taková četnost testů u nás ve většině sportů nefunguje. Neobtěžuje už vás to?

Dokonce i v přípravě jsme byly testované snad dvakrát týdně. Mám za sebou třeba takových patnáct testů. Ano, je to už trochu otravné. (směje se)

V programu ligy svítí u vašeho utkání proti Toulonu „odloženo“. Má v tom prsty opět koronavirus?

V neděli jsme měly hrát, ale v Toulonu mají čtyři pozitivní. Utkání se přesunulo na listopad. Ve Francii je to nastavené tak, že všichni chodíme na testy a pokud jsou v týmu tři a více pozitivních, zápas se odloží. Pokud byste měli v týmu jen dvě pozitivní hráčky, půjdou do karantény, ale my bez nich můžeme nastoupit.

Ve třetím kole Division 1 jde o první přeložení zápasu. Zdá se, že liga zatím probíhá dobře…

Zatím nějak běží. V přípravě tři týmy netrénovaly týden nebo dva kvůli nákaze koronavirem. Teď to postihlo jako čtvrtý tým Toulon. Třeba Hance Kvášové, která je od nás asi 40 kilometrů (od léta nastupuje za druholigový Sambre Avesnois – pozn. red.) se ale zrušil zápas v poháru. My jsme proti nim hrály přátelák a taky jsme se docela bály, protože se potom u nich objevil koronavirus. Naštěstí, musím zaťukat, u nás se nic nestalo.

Vídáte se spolu, když jste kousek od sebe?

V době přípravy jsme se byli s mým přítelem, Hankou a jejími dětmi podívat na severu u moře. Když máme čas, vídáme se, ale je to někdy docela náročné. Člověk si řekne, že když má jen jeden trénink denně, tak se to dá. Jenže viděly jsme se třeba dvakrát, třikrát.

Adaptace na nové prostředí proběhla v pořádku?

Předtím jsem hrála v Polsku a když to porovnám, tak tady je to úplně něco jiného. Cítím se mnohem líp, když je tady se mnou přítel a bydlíme spolu. Co se týká jazyka, v Polsku jsem něco rozuměla, ale tady už mám větší problém. Mám výhodu, že na tréninku se bavím s jednou Polkou. Jinak holky v týmu většinou umí anglicky a snažím se učit francouzsky, což není úplně lehký. (usmívá se)

Se životem v Saint-Amand jste spokojená?

Je to takové menší město, scházíme se s holkama často, což je dobré. Jediné, co bylo nepříjemné, že jsem si zlomila prst a nevstoupila úplně dobře do sezony. Odehrála jsem jedno utkání, ve druhém kole v Paříži, ale ne úplně celé. Už je to lepší a měla bych být fit na reprezentaci.

Zlomený prst pro házenkářku není zrovna příjemné zranění. Jak jste to zvládala?

Snažím se mít prst přes den v bandáži, ale hlavně už to budou čtyři týdny od zranění. Zlomeninu jsem měla na pravé ruce, což je pro mě dobré, jelikož střílím levou.

Cítíte, že budete mít dostatek prostoru na hřišti?

Jsem o dost spokojenější než v Polsku. Trenérka (Florence Sauvalová) se mnou komunikuje a řekla mi, že ode mě chce, abych byla jednou z těch hlavních postav týmu. Myslím si, že budu dostávat prostor. V přípravě jsem hrála hodně, pak se mi stalo zranění toho prstu. V Paříži jsem odehrála taky docela dost minut na to, s jakým zraněním jsem hrála.

Týmově se ovšem vstup nepovedl a máte dvě porážky. Bylo to i tím, že jste hrály s papírově silnějšími týmy?

Myslím si, že to budeme mít těžké, protože jsme nový tým v lize. Budeme se snažit překvapit. Teď jsme hrály s papírové silnějšími soupeři a měly jsme dost zraněných. Ale to vidím v hodně týmech, protože po koronavirové pauze se na začátku sezony projevila zranění. S Paříží a Fleury Loiret jsme chtěly spíš překvapit. Teď nás čekají strašně důležité zápasy. Mimo odložený Toulon třeba s Plan de Cuques, které taky postoupilo z druhé ligy, akorát z jižní části. Pak tam máme i Dijon, nebo naopak první Brest. Buď hrajeme zápasy, kdy můžeme vyhrát, nebo utkání, v nichž se máme šanci něco přiučit.

V Zaglebie Lubin jste zažívala spíš bitvy o vyšší příčky. Bude to méně příjemná zkušenost?

Jak se to vezme. V Polsku to bylo pro mě hrozně těžké. Zaprvé šlo o moje první zahraniční angažmá a hned jsem nastoupila do týmu, který hrál o medaile. Zadruhé jsem hrála vlastně o to, abych se vůbec dostala do sestavy. Bylo nás třeba 25 na tréninku, což je něco neuvěřitelného a těžké na psychiku. Tady je to pro mě víc uvolňující. Vím, jakou mám v týmu pozici. Vím, že určitý zápas budu hrát a taky když něco pokazím, nepůjdu si hned sednout na střídačku. Samozřejmě v Saint-Amand jsme v trochu jiné pozici, budeme spíš hrát o udržení a bude to trochu těžší po psychické stránce. Musíme se připravit na zápasy, v kterých máme šanci.

Už v neděli se máte hlásit na srazu reprezentace. Podstoupíte před srazem opět testy?

Před příjezdem na reprezentační sraz musíme mít negativní test na koronavirus, který není starší než 72 hodin. Byla jsem na dalším testování a doufám, že výsledky dopadnou dobře. Všechny holky by to měly podstoupit. Nevím, v jaké sestavě se tam sejdeme. Německo teď zařadilo Českou republiku do rizikových zemí, tak se řeší, jestli holky z německé ligy vůbec mohou přijet. Je to fakt složité, ale doufám, že se nás tam sejde co nejvíc. Taky doufám, že bude Euro v prosinci.

Těšíte se zase na reprezentační partu do Zubří?

V Saint-Amand jsou holky taky super, máme dobrý kolektiv. Ale je to něco jiného, když člověk přijede na nároďák. Vidí holky po dlouhé době a má smysluplnou konverzaci, normálně si česky pokecáme.