Krajský trenér Vávra: Chci dostat házenou do škol a klást důraz na práci s talentovanou mládeží

Od července působíte nově jako krajský trenér mládeže. S jakými plány a ambicemi jste se této funkce ujal?

Jižní Čechy jsou dlouhodobě jako kraj hodnoceny špatně, a to zejména z důvodu, že jsme zde v novodobé minulosti nikdy neměli žádné RHC ani TCM. Pozice krajského trenéra je nově zřízená funkce, pro všechny to bude novinka. Doufám, že nyní zintenzivníme práci s talentovanou mládeží, tedy hráči a hráčkami do 15 let, pro ně bych chtěl pořádat speciální kempy. Dále bych chtěl zlepšit licenční politiku u trenérů, což znamená mít více licencovaných trenérů. Máme kluby, kde trenéři licence nemají, i když trénují, a jejich kvality jsou na jisté úrovni... Neříkám, že licence přináší automaticky to, že trenér bude kvalitnější, ale rozvíjet se trenérsky je podstatné a důležité. Na tom musíme zapracovat. Ideální by také bylo, kdyby se v každém městě, kde nějaký oddíl působí, podařilo rozjet kroužek házené na některé ze základních škol. Nejlépe samozřejmě od první třídy, v družinách by to také mělo velký smysl. Rovněž by velmi prospělo rozjet ve větší míře školní ligy, kde mezi sebou jednotlivé školy hrají turnaje v házené 4+1. Hlavním smyslem je představit tento sport dětem a seznámit je s ním. Práci na všem uvedeném vidím jako náplň na období tří let, na které mám smlouvu.

Je něco, na co byste se chtěl opravdu zaměřit s větším důrazem?

Dostat házenou jakýmkoli způsobem do povědomí dětí a rodičů, kteří se rozhodují, jakému sportu se věnovat. Pracovat je potřeba především tam, kde je házenkářský klub, kde má házená tradici a potřebné zázemí. Kde toto není, je velmi těžké tento sport nastartovat. Prioritou tedy bude dostat házenou do škol a představit ji nějakou zábavnou formou, ideálně míčovými hrami. Některé kluby už to mají, většina bohužel zatím ne. Uvidíme, jak se nám povede v tomto zapracovat. Velký důraz chci klást také na práci s talentovanou mládeží do 15 let. To mě dosud hodně bavilo – když někomu házená jde a má o ni zájem, vytvořit mu lepší podmínky nebo mu umožnit trénovat se stejně zdatnými a kvalitními spoluhráči. Tím vzniká konkurence, díky níž se sami hráči a hráčky posouvají nahoru. Pokud hrají jen ve svém klubu, kde jsou jen dva tři dobří hráči a ostatní obdobných kvalit nedosahují, konkurence pro další rozvoj chybí. S krajskými výběry mám také v plánu objíždět turnaje, na kterých bychom se potkali s výběry jiných krajů. Ať už na úrovni republikové nebo mezinárodní.

Berete jako výhodu nebo naopak nevýhodu, že funkce je nově zřízena a není tedy na co navázat, něčím se řídit? Že vše bude jen na vás?

Je dobré, že člověk může zavádět věci, o kterých ví, že fungují. Což je dáno dlouhodobými zkušenostmi. Otázka je, jestli to, co fungovalo třeba u nás ve strakonickém klubu, bude fungovat i v rámci celého kraje. Některé věci jsou nastavené a jasně dané, třeba výběr talentované mládeže, stejně tak metodika trénování mládeže do 15 let. Vše se řídí pokyny Českého svazu házené. Ale vymyslet projekt, jak oslovit děti, je věcí každého trenéra v regionu. V tomto si myslím, že je dobrá volnost, dají se vyzkoušet různé možnosti probuzení zájmu malých sportovců. Pokud někde něco funguje, proč to nepřenést jinam.

Co už máte za ten více než měsíc za sebou?

Zorganizoval jsem setkání trenérů z jihočeských klubů, kteří zastřešují svazový projekt „Sportovní střediska“ na podporu mládeže v kategoriích minižactva, mladšího žactva a staršího žactva. V některých oddílech však tato podpora ještě chybí. Jejich trenéři se ale také zúčastnili, s tím, že jsou ochotni na těchto věkových kategoriích také spolupracovat a vytvářet podmínky pro rozvoj házené. V následujícím období ještě plánujeme absolvovat v každém klubu informativní schůzku, abychom věděli, v jaké je oddíl kondici, jaké má možnosti a na čem pracuje, případně chce pracovat, kde jsou bolavá místa, kde by potřeboval pomoct. To samé se týká škol, kde házená funguje.

Proč jste se vůbec ucházel o pozici krajského trenéra?

Už dlouhou dobu se věnuji mládeži a téměř všechny mládežnické projekty jsem už jako trenér absolvoval. Zúčastnil jsem se letních olympiád dětí a mládeže, házenkářských desetibojů, byl jsem účastníkem u výběru talentované mládeže v Nymburku, pořádali jsme také turnaj v rámci „Poháru ministerstva školství“. Jediné, s čím doposud příliš zkušeností nemám, jsou školní ligy. Dostal jsem se v posledních letech do stavu, kdy kombinovat mé civilní zaměstnání u Policie ČR a věnovat se při tom současně házené na té úrovni, jaká je požadována a potřeba, není možné. Proto jsem se o tuto nově zřízenou funkci zajímal. Díky tomu, že jsem v jižních Čechách zastřešoval zmíněné projekty, věděl jsem, do čeho jdu. Přihlásil jsem se do výběrového řízení a uspěl, u policie jsem tedy skončil.

Ze Strakonic se kromě vás stala manažerkou pro celý Jihočeský kraj také Eva Krausová. Souvisí to nějak s vaší novou pozicí?

Ano, měl jsem k funkci krajského trenéra podmínku, že bych chtěl, aby se krajskou manažerkou házené stala právě Eva Krausová. S ní dlouhodobě spolupracuji ve strakonickém klubu a mohu říci, že patří k tomu nejlepšímu, co nás mohlo potkat co se týče zabezpečení administrativy a získávání dotací. Výborně má tyto věci zvládnuté, bez ní bych do toho nešel. Mám v to, co pro házenou dělá, obrovskou důvěru a současně velké uznání. Vím, že na její pečlivost a důkladnost se mohu maximálně spolehnout. Proto jsem chtěl naši dobře fungující spolupráci z klubu přenést i na krajskou úroveň, což věřím, že se povede.

Kdy budete bilancovat?

Vzhledem k tomu, že funkce je na tři roky, ohlédnutí a bilancování budu dělat až po uplynutí této doby.

Autor Miloš Vrátný