Panošková pálí za juniorky a sbírá zkušenosti v Plzni. Na začátku jsem se bála střílet, přiznává

Herně i střelecky se v loňském ročníku Panoškové dařilo. Na podzim zářila ve druhé lize za HC Plzeň, a v jarní části se dokonce představila v nejvyšší místní soutěži za DHC. I přes přesvědčivé výkony si ale musela do začátku nynější sezony na úvodní minuty v reprezentaci počkat... „V předchozích letech jsem byla v dorostu jen jako náhradnice,“ přibližuje situaci.

Na konci října jste se zúčastnila dvoutýdenního kempu juniorské reprezentace. Jak ho zpětně hodnotíte?
Kemp byl poměrně náročný vzhledem k tomu, že trval dva týdny. Ale myslím si, že jsem si z něj toho hodně odnesla. Jsem ráda, že jsem měla možnost jet do Chorvatska, kde jsem načerpala nějaké nové užitečné zkušenosti. Radost mám samozřejmě i z toho, že jsem při dvojutkání dostala hodně prostoru na palubovce. V obou duelech jsem odehrála zhruba tři čtvrtiny hrací doby.

Oba souboje s Chorvatskem jste prohrály těsně. Nejprve o dva, poté dokonce o jediný gól.
Trenéři nebyli s výsledky příliš spokojení. I já si myslím, že jsme mohly Chorvatsko v obou případech porazit. Dopouštěly jsme se ale několika zbytečných chyb, které nás bohužel stály vítězství. 

Vám osobně se kemp povedl. Cítíte z individuálního pohledu spokojenost?
Myslím si, že jsem hrála docela dobře. Ve druhém utkání jsem dokonce vsítila sedm branek, když jsem proměnila všechny své střely, což se mi často nestává. Spoluhráčky cítily, že se mi daří, a tak na mě dohrávaly situace. To mi dost pomohlo. 

Na začátku listopadu jste si v Praze vyzkoušela trénink vedený norským koučem ženské reprezentace Bentem Dahlem. Jak jste si ho užila?
Bent Dahl je velký sympaťák a jeho trénink mě hodně bavil. Bylo to hodně odlišné od tréninků, které absolvujeme na klubové úrovni. Přestože byl trénink docela krátký, pořádně jsme se zapotily. Angličtinu zvládám, ale i kdybych ji nezvládala, Bent mluví tak, že všichni pochopí, co chce.

V této sezoně jste se nastálo přesunula do A-týmu Plzně. Je podle vás herní úroveň od druhé ligy hodně odlišná?  
Úroveň MOL Ligy samozřejmě přesahuje level nižších soutěží. Soupeřky jsou mnohem zkušenější a silnější. Brankářky chytají kvalitněji oproti druhé lize. A všechno se celkově odehrává v mnohem vyšší rychlosti. Chvíli jsem si na rychlejší tempo ligy zvykala, ale myslím si, že jsem se už rozkoukala.

FOTO: DHC Plzeň

Jak složitý pro vás byl přechod ze třetí nejvyšší soutěže do MOL Ligy?
Oproti druhé lize, kdy jsem střílela třeba 10 gólů za zápas, to je velký nezvyk. Méně jsem si na začátku věřila. Bála jsem se střílet, abych něco nepokazila. Podle mě mi dá nejvyšší soutěž mnohem víc, i když třeba nedávám tolik branek. Cítím, že se zápas od zápasu zlepšuji, což bylo vidět i na reprezentačním kempu. Doufám, že se mi bude v lize dařit stejně tak, jako v reprezentačním dresu. 

Za Plzeň září reprezentační brankářka Karin Řezáčová nebo spojka Veronika Galušková. Jaké to je trénovat a hrát po boku takových hráček? 
Abych řekla pravdu, úplně to nevnímám. Na druhou stranu například na Karin se mi střílí fakt špatně (usmívá se). Jsem potom hrozně šťastná, když ji na tréninku konečně propálím.

Veronika Galušková patří s 60 góly k nejnebezpečnějším hráčkám. Co na ní říkáte?
Verča je naše velká tahounka. Mám občas pocit, že necháváme celý duel stát na ní. My ostatní se tolik nezapojujeme a myslíme si, že to uhraje sama, že dá 30 gólů a vyhrajeme. 

Momentálně se Plzeň nachází na 10. místě tabulky. To asi není úplně nejlepší situace, že? 
Start se nám úplně nepodařil. Už před sezonou nás citelně oslabil odchod Andrey Vlachové a do toho se zranila Nikola Melicharová. Obě jsou skvělé hlavně do obranné fáze hry. Jejich absence je na naší defenzivě hodně znát. Skoro ve všech utkáních jsme inkasovaly přes třicet branek. To se potom těžce vyhrává. Ale máme před sebou ještě hodně kol.

Jak hodnotíte dosavadní průběh sezony z osobního pohledu ? Cítíte ve své hře progres?
Mám sice dvanáct gólů v sedmi zápasech, ale mohlo by to být ještě lepší. Jednoznačně se posouvám dál, než kdybych nastupovala proti svým vrstevnicím. V nejvyšší lize se musím snažit mnohem víc, abych se prosadila do sestavy. Postupně se zlepšuji, ale zatím to není na mé hře příliš znát.

Hraní házené na nejvyšší úrovni pro vás musí být hodně časově náročné. Jak zvládáte spojit školu s vrcholovým sportem?
Dohromady trénujeme pětkrát týdně. Jak jsem teď dva týdny chyběla, bylo to pro mě náročné. Nicméně když chodím normálně do školy, zvládám obojí skloubit poměrně bez problémů.