„V Paříži máme koloběžkový gang,“ říká reprezentantka Veronika Malá

Pro Handball+ Michal Koštuřík, redaktor deníku Sport a iSport.cz

Baví vás Paříž bez návalu turistů?

„Za mě je dobře, že tam nejsou. (úsměv) Je to hodně cítit. U Eiffelovky jsou vždycky mraky lidí. Teď je jich tam o sto procent míň. I v parcích, v metru. Někdy je otravné, když je všude tolik turistů. Člověk chce třeba odejít do parku a být tam sám. Což v Paříži úplně možné není. (smích) Vše má své pro a proti.“

Už jste viděla všechno, co jste chtěla?

„V Paříži asi jo. Nejradši mám Montmartre, baziliku Sacré-Coeur. Tam je nádherný výhled na celou Paříž. Když je hezké počasí, máte ji celou na dlani. Ve Versailles jsem byla asi čtyřikrát. Návštěva se vyplatí na jaře anebo v létě, kdy všechno kvete, a jsou puštěné fontány. Ale ve Francii je moc krásných míst. Určitě bych se chtěla podívat do Normandie nebo na jih.“

Vzala jste tuhle nabídku i kvůli městu?

„To bych neřekla. Šla jsem za tím, abych hrála dobrou házenou. Mám smlouvu na tuhle sezonu. Určitě mě zase bude čekat rozhodování. Budu sledovat nabídky. Mohla jsem se vrátit do Německa, ale nakonec mě přesvědčili v Paříži, že o mě stojí. Podepsali jsme novou roční smlouvu.“

Jak daleko žijete od centra?

„Bydlím směrem na Versailles, takže v okrajové části města. Do centra to mám půl hodiny hromadnou dopravou anebo na kole. Všechny hráčky bydlíme v bytech kousek od haly, do deseti minut pěšky. To je skvělé. Já často jezdím na elektrické koloběžce. Jsem tam za dvě, tři minuty. Paříž je placka, to je výhoda. Na koloběžce se dostanete kamkoliv. Teď máme koloběžkový gang. Pořídila si je půlka týmu. Lúca Satrapová ji měla taky. Pořídila si nějakou vytuněnou. Kolo mi v Paříži hned první rok ukradli. Šla jsem na večeři, zamkla jsem ho k zábradlí. Po dvou hodinách kolo nikde. Krade se tam ve velkém.“

Jak to funguje v klubu?

„Paříž se dlouhodobě drží v TOP 5 francouzské ligy, s kvalitou jsem spokojená. Cítím, že mám za sebou progres. V minulé sezoně se nám vyměnil trenér. Začali jsme trošku spolupracovat s muži PSG, pomáhá nám jejich kondiční kouč. Myslím, že nás to zase posune dál. Diváci chodí, ale v Paříži je plno sportů. Představovala bych si, že bude plná hala.“

V týmu s vámi působila krajanka, brankářka Lucie Satrapová. Ta nyní přestoupila do Nice. Mrzí vás to?

„Určitě. Byla to moje spoluhráčka, dobrá kamarádka. Mohly jsme na sebe mluvit česky. Ale zůstala ve stejné lize, takže se budeme potkávat dál. V týmu mám asi nejblíže k jedné Korejce, mluvíme spolu anglicky.“

V jakém režimu se hraje francouzská liga?

„V halách je myslím povoleno pět set diváků. Samozřejmě musí mít roušky, u vstupu se měří teplota, všude je desinfekce. Za normálních okolností po zápase většinou obcházíme při děkovačce diváky, plácneme si, vyfotíme se. To se teď vůbec nesmí. Zamrzí to. Hrajeme pro diváky, konfrontace s nimi je příjemná. I pro ně je to něco navíc. Teď nemůžeme mít žádný kontakt. Je to zvláštní, neosobní.“

Už máte jistotu, že se v prosinci odehraje mistrovství Evropy?

„Vím, že Dánové do toho nechtěli jít. Když nemůžou být diváci, nevyplatí se jim to. Ale co vím, tak se nakonec s EHF dohodli. Bereme to tak, že se hrát bude. Ale bez lidí je to hrozné. Když v pětitisícové hale nikdo není, je to smutné. Kór v Norsku a Dánsku, které házenou žijí. Věřím, že by tam přišlo hodně lidí. Jako v Německu.“

Jak se hraje s minimem lidí v zádech?

„Za mě je to jiné. Mám trošku pocit jako v tréninku, v přátelském zápase. Když slyšíte fanoušky, vybouří vás to, dostaví se adrenalin. Teď je ticho, slyšíte každý nádech a výdech soupeře.“

Co říkáte na skupinu na EURO?

„Rusky, to jsou borkyně. (úsměv) Se Švédkami jsme měli hrát kvalifikaci. Myslím, že jsou hratelné, už jsme se na ně připravovali. Něco máme nakoukané. Ke Španělkám nám snad něco naservíruje náš španělský asistent. Nicméně je to těžká skupina. Na EURO si nevyberete, je tam špička házené.“

Jaký máte tým? Některé starší hráčky skončily, třeba kapitánka a největší hvězda Iveta Korešová se věnuje mateřským povinnostem…

„Neřekla bych, že jsme slabší. Spíš je to jiné. Musíme hru postavit na jiných hráčkách a jejich přednostech. Lulu (Korešová) to měla postavené na kličce a rozhodovacích činnostech. My teď musíme hru trošku otočit, být víc variabilní, možná hrát víc přes křídla. Abychom byli nebezpeční ze všech pozic.“