Pardubická stopa v nejvyšší české házenkářské soutěži: Ptáčník a Skalický
Co vás přivedlo k házené a v kolika letech?
Ondřej Skalický: K házené mě přivedl taťka, který také hrával házenou a bylo to zhruba v 6-7 letech. Předtím jsem hrál rok fotbal.
Adam Ptáčník: Jako malý jsem dělal více kroužků, například bicí, lukostřelbu, fotbal, přičemž prvním dvěma jsem se pár let věnoval i společně s házenou. K házené mě vlastně dovedla teta, které se dostal do ruky náborový leták házené a jelikož jsem měl rád vybíjenou a volejbal a všeobecně házení čímkoliv, tak jsem to zkusil a už jsem u toho zůstal. Házenou hraji od minižáků, asi od 8 let, takže se jí věnuji už více než 15 let.
Nebyl to jediný sport, který jste vyzkoušeli?
O.S. Nebyl. Vyzkoušel jsem před házenou fotbal a ještě jsem zkusil basketbal, ale to nebylo pro mě.
A.P. Už jsem tak trochu odpověděl první otázkou. Asi rok jsem chodil na fotbal, kde mě kvůli výšce pořád stavěli do branky, takže jsem pak skončil, zato u lukostřelby jsem vydržel o něco déle, myslím tak 5-6 let, bohužel s přibývající časovou náročností házené jsem nemohl dělat obojí najednou, na slušné úrovni, tak jsem se rozhodl pokračovat v házené.
Ondřej Skalický
Kdo byl váš první trenér?
O.S. Už si to moc nepamatuji, ale myslím si, že to byl Martin Keřt.
A.P. Mým prvním trenérem byl pan Chaloupka, křestní jméno bohužel nevím, který trénoval dívčí tým, kde jsem začínal společně asi se třemi kluky, se kterými jsme po necelém roce přešli do HC SKP Pardubice, do chlapeckého týmu, kde se mě ujal Martin Keřt, který mě vedl prakticky až do mladšího dorostu.
Na kterého spoluhráče z Pardubic nejraději vzpomínáte a proč?
O.S. Tak asi nejvíc vzpomínám na Adama Ptáčníka, s kterým jsem šel z Pardubic do Nového Veselí a prožil jsem s ním toho hodně, takže na to rád vzpomínám.
A.P. Určitě nejde vybrat jeden spoluhráč. Vzpomínám na celý tým od žáků až po muže, je to velká část mého života. Mám z Pardubic spoustu velice dobrých kamarádů a také spoustu zážitků ze soustředění, turnajů a tréninků.
Proč jste v dorostu zvolili přestup do Sokola Nové Veselí a byla to správná volba?
O.S. Chtěl jsem se posunout výkonnostně na horu a to byl asi ten hlavní důvod, proč jsem šel do Nového Veselí, které má velmi dobrou mládežnickou "akademii". Myslím si, že to byla správná volba, jelikož mě to opravdu posunulo, takže jsem rád.
A.P. Dostal jsem možnost přijet na přípravu a zabojovat o šanci dostat se do kádru, který hrál extraligovou soutěž dorostu. Takže jsem toho využil a určitě bych to hodnotil jako skvělý krok. S velkou nadsázkou se dá říct, že házenou jsem začal hrát až tam. Co se týče systému a signálů jak v útoku, tak v obraně, to pro mě bylo něco úplně nového.
Co si myslíte, že je silná stránka vaší hry a co naopak potřebujete zlepšit?
O.S. Silná stránka naší hry je souhra s pivotem a střelba z dálky, v týmu máme kvalitní střelce. Zlepšovat budeme muset druhou vlnu, ta nám chybí.
A.P. Myslím si, že jsem za poslední dva roky hodně pokročil v obraně na pozici 3 a 4. V útoku bych pak řekl, že mou největší zbraní je střelba z větší vzdálenosti. Co se týče zlepšování, tak určitě nemám dokonalou ani obranu, ani útok, takže lepšit se musím na obou stranách palubovky. Ale konkrétně si myslím, že největší slabiny mám ve hře 1 na 1 a také si chci zlepšit rozhodovací proces v útoku.
Jaká je vaše pozice v současných týmech a jak jste spokojeni s probíhající sezonou?
O.S. Momentálně jsme na 3. místě a bohužel kvůli covidu-19 se zatím sezóna zastavila, takže spokojený moc nejsem, raději bych hrál.
A.P. Myslím si, že jsem se v Novém Veselí vypracoval z hráče, co přišel z dorostu a téměř nehrál, na jednoho z lídrů týmu. Takže se svou pozicí ve Veselí jsem určitě spokojený. O poznání méně jsem spokojený s průběhem sezóny, která se co měsíc přerušuje kvůli vládním opatřením v souvislosti s covid-19, čímž pádem je nám vlastně znemožněn tréninkový proces, hlavně herní činnost, kterou jako asi nejmladší tým extraligy potřebujeme nejvíce. Bohužel se to zatím odráží i na našich dosavadních výsledcích.
Jak probíhá váš tréninkový proces v současných podmínkách ovlivněných nouzovým stavem?
O.S. Buď se po skupinkách sejdeme venku a chodíme běhat nebo máme svůj plán, který si odcvičíme doma.
A.P. Dostáváme individuální tréninkový plán, jak běžecký, tak posilovací, který je možné absolvovat i v domácích podmínkách. Jedná se většinou o dvoufázové tréninky 5x týdně.
Co poradíte vašim nástupcům, pokud by chtěli uspět stejně jako vy?
O.S. Makat na sobě a nebát se zkoušet na tréninku nebo v zápase nějaké nové věci, které třeba odkoukali od svého vzoru nebo nějakého hráče.
A.P. Poctivě a naplno trénovat.
Měli jste nebo stále máte nějaký házenkářský vzor?
O.S. Vždycky se mi líbil Uwe Gensheimer a stále ho mám za svůj vzor.
A.P. Mikkel Hanen a Ekdahl du Reitz.
Kam si přejete, aby se ubírala vaše hráčská kariéra?
O.S. Snem každého hráče házené je zahrát si Bundesligu, takže kdybych se tam podíval, vůbec bych se nezlobil.
A.P. Abych něčeho v házené dosáhl, alespoň v české extralize a jako hráč se neustále zlepšoval.
Vím, že ta doba je ještě daleko, ale uvažujete o tom, zda se jednou do Pardubic vrátíte jako hráči, popřípadě jako trenéři nebo funkcionáři?
O.S. Rozhodně bych se někdy na konci své kariéry chtěl vrátit do Pardubic a ještě si tu zahrál nějakou tu sezónu.
A.P. Musím přiznat, že mě to napadlo a někdy v budoucnosti bych se chtěl házené zkusit věnovat i jako trenér nebo něco podobného, třeba v dorosteneckých kategoriích, takže nějaké takové své působení v Pardubicích určitě nevylučuju, pokud by se ta možnost naskytla.
Adam Ptáčník