"V zahraničí si rozhodčích váží, berou je jako hosty," říká Libor Skružný.

Jaké jsou vaše začátky u házené? Jak jste se k ní dostal?

Přes sestru. Další členové rodiny však byli také součástí házenkářského společenství. Obě tety trénovaly v TJ Admira Kobylisy a sestra tam začala hrát. Musím v této souvislosti zmínit jednu legendární osobnost - Jána Mahora. Jak jsem se tam často na tom hřišti motal, tak mě zapojil. To mi bylo asi 15, v té době jsem skončil s fotbalem, který mě nebavil. Trenér nás totiž pořád nutil běhat a přitom jsem byl brankář… (smích)

Na jaké pozici v současné době u házené působíte?

Jako rozhodčí jsem zařazen ve 3. skupině, to znamená, že pískám dorostenecké soutěže, 2. ligu dospělých a krajské soutěže. V nejvyšších soutěžích působím jako delegát. Po necelých 16 letech jsem předal funkci předsedy Středočeského krajského svazu házené (dále SKSH) Radku Kábrtovi, takže nyní působím už pouze jako člen Exekutivy, člen řídící soutěže a člen disciplinární komise v kraji. Samozřejmě nesmím opomenout ani pozici rozhodčího. Dále jsem ještě členem Komise rozhodčích ČSH. S manželkou jsme nedávno založili klub házené v Neratovicích.

Která část z vaší bohaté házenkářské kariéry je vám nejvíce blízká?

Nejbližší mi bylo a je pískání. Zkoušky jsem udělal koncem roku 1984, protože v Praze často nechodili na utkání rozhodčí a bylo nutné, aby ta utkání dětí někdo pískal. No, a časem z toho byla 3. liga, 2. liga, až jsem se od roku 1993 dostal k řízení nejvyšší soutěže (z té jsem ovšem zpočátku 2x spadnul). S Petrem Novákem jsme se v roce 2003 dostali na listinu mezinárodních rozhodčích EHF.

Co považujete za svůj největší úspěch jako rozhodčí?

Odpověď je jasná. Díky pískání jsem totiž poznal svoji současnou manželku. 😊

Úspěchy v pískání - to se asi nedá takhle hodnotit nebo dokonce nějak seřadit. Důležité pro mě bylo, že mě to bavilo. A za těch 13 mezinárodních sezón bylo hezkých zážitků dost. Pěkná byla účast na dvou Akademických MS, to první bylo v brazilském Blumenau 2012, kde tenkrát získaly oba naše týmy mistrovský titul.
Na juniorském ME jsme byli s kolegou Petrem Novákem nejlépe hodnocenou dvojicí. Pár zápasů v Lize mistrů, utkání národních týmů v kvalifikacích. Bylo to fajn.
V nejvyšších republikových soutěžích jsem byl celkem 21 let, to znamená stovky utkání. Nejdříve s Milošem Noskem, po vzniku HIL od roku 2000 s Petrem Novákem a kariéru jsem končil s Radoslavem Kavuličem v roce 2015.

Asi jedna z mnoha vašich funkcí, která vás v házenkářském prostředí proslavila, bylo přes 15 let působení ve funkci předsedy Středočeského krajského svazu házené. Jak jste se k téhle funkci dostal?

Asi bych úplně nesouhlasil se slovem „proslavila“. Ony se spíš na mě ty různé funkce nabalovaly. Neměl je kdo dělat, ale zároveň je někdo dělat musel. Takže jsem se stal po návratu z vojny v roce 1989 členem Sportovně technické komise (dále STK) ve Středočeském kraji pod vedením Martina Omáčky, po dvou letech předsedou STK, pak mi k tomu přibyla funkce sekretáře a po odstoupení Zdeňka Vojíře jsem se stal v roce 2004 předsedou krajského svazu. Zároveň z toho vyplynulo členství v Radě ČSH.

Jak vidíte současnou situaci v házené?

Před rokem bych na takovou otázku odpověděl určitě něco optimistického. Teď tu současnou situaci vidím jako kritickou. Kvůli nutným opatřením proti nákaze COVID 19 padne nejen házená na naprosté dno a bude obrovský problém se z toho vzpamatovat. Několik let se budeme potýkat s tím, že nebudou děti, nebudou diváci, kvůli krizi nebudou dotace a sponzoři. Je však důležité říct, že tenhle problém budou mít skoro všechny sporty, musíme se s tím nějak poprat.

Zažil jste nějaké zklamání v házenkářském prostředí?

Pochopitelně, naštěstí jich nebylo moc. Ale mám pocit, že se poslední dobou výrazně zhoršily vztahy mezi funkcionáři, hráči, rozhodčími. Někdy je to až nepochopitelné.

Máte nějaké nápady, které by mohly přispět ke zlepšení této situace? Působil jste jako mezinárodní rozhodčí, jakým způsobem tyhle vztahy fungují tam?

Výhodou je, že si venku rozhodčích váží, berou vás jako hosty. Utkání je společenská událost a vy jste jako rozhodčí vítanou součástí akce. Odpískáte zápas a, i když tým třeba vypadne z poháru, na vztahu k vám se nic nemění. Respektují vás a berou, že i rozhodčí může být chybující.
Otázka však zněla, jestli mám nějaké nápady. Asi nemám. Je to všechno v lidech. Pro spoustu funkcionářů u nás je každý rozhodčí nepřítelem už dlouho před utkáním. Dobrým krokem jsou například společné semináře rozhodčích a trenérů. Dá se tam spousta věcí v klidu prodiskutovat a trenéři občas zjistí, že jejich výklad pravidel není úplně totožný s tím, jaký aktuálně platí. Dělá se to ale jen v nejvyšších soutěžích. U nás v kraji jsme zatím jednou udělali výklad pravidel pro trenéry a zájem z jejich strany byl docela velký. Třeba by to mohla být cesta...
A když jsme u těch pravidel, když porovnám pravidla házené např. z roku 1997 s těmi dnešními, tak zjistím, že se jejich text rozrostl zhruba o 50 %. Chápu tedy, že mnoho změn a různých výkladů se k trenérům a hráčům prostě nedostane.

Druhá část rozhovoru týkající se více historie Středočeského krajského svazu házené bude zveřejněna příští týden. Dozvíte se v něm například, který zápas musel být ukončen z důvodu fyzické rozepře. Rozhodně doporučujeme nenechat si toto pokračování ujít!

Autor Ladislav Pokorný