Sociální sítě nedokážou nahradit osobní kontakt. Ten dětem v současné době chybí hodně, říká učitel a házenkář Vít Pyško

Pandemie koronaviru prozatím pozastavila rozehraný extraligový ročník. Jak moc je nepříjemné, že se opět nehraje?

Když se přerušila liga na jaře, musím přiznat, že mi to až tak nevadilo. Bylo to takové „stylové“ zakončení nepovedené sezony. Příprava na letošní ročník byla strašně dlouhá a komplikovaná. Všichni jsme se těšili až budeme hrát před diváky zápasy o body. Bohužel už od začátku září vše směřovalo k tomu, co se teď stalo. Byli jsme zklamaní, že musíme hrát před prázdnými tribunami. Teď bychom byli rádi i za to. Situace je o to horší, že nemůžeme ani trénovat v hale, a tak běháme venku. Doufám, že se situace brzy vrátí do normálu a budeme moci opět hrát zápasy i s fanoušky.

Házená však není to hlavní, co vás živí. Pracujete jako učitel na základní škole. Ty jsou momentálně uzavřené a žáci se tak učí distančně. Můžete přiblížit, jak taková výuka vypadá?

Při jarním uzavření škol byla distanční výuka pro všechny nová a školy postupně vylepšovaly formu této výuky. Každá škola si zvolila svůj způsob, jakým bude distanční výuku realizovat. Budu mluvit za Masarykovu základní školu v Hnojníku, kde učím. Zvolili jsme online výuku s Google Classroom a Google Meet. Všichni učitelé i žáci máme vytvořené Google účty. Učitel podle předmětu, který učí, má pro danou třídu založenou virtuální učebnu (Classroom) a tam žákům vkládá materiály k výuce, úkoly, testy atd. Přes „Meet“ probíhají online hodiny. Učitel se tak s žáky spojí a díky kamerám a mikrofonům s nimi může být v kontaktu.

Trvalo vám dlouho adaptovat se na takový způsob výuky? Co všechno tato forma vyučování obnáší pro učitele?

Troufám si říct, že mi tento způsob nedělá žádný větší problém. Ač se to možná některým nezdá, tak tento způsob je pro učitele mnohem náročnější než obvyklý systém ve škole. Každý učitel se snaží co nejvíce žákům tuto situaci ulehčit. Vytváří nové prezentace, hledá naučná videa na internetu, skenuje materiály a hlavně se snaží nové učivo vysvětlit přes kameru tak, aby ho všichni pochopili.

V čem se liší váš vyučovací den, když byste ho měl porovnat s tím, na který jste byl zvyklý, než jste musel přejít na distanční výuku?

Jediné, co je stejné, je to, že se musím ráno probudit. Odpadá mi cesta do práce, a tak si můžu trochu přispat (usmívá se). Pak už je skoro všechno jinak. Běžně jsem po příchodu do práce zapnul počítač, vypil s kolegy ranní kávu a připravoval se na první hodinu. Učím tělesnou výchovu a výchovu k občanství. Teď po probuzení zapínám počítač, otevírám pracovní e-mail a čekám na on-line hodinu. Tím, že se na naší škole v distanční výuce zatím neučí tělesná výchova, mi odpadly nějaké hodiny. Pokud by měla výuka pokračovat touto formu např. celé pololetí, musel bych vymyslet i něco do tělesné výchovy (směje se). Dopoledne trávím bohužel celé u počítače a na telefonu v případě technických problémů rodičů či žáků.

Je něco, s čím zvlášť bojujete ať už vy nebo vaši žáci? Co je na této formě výuky nejnáročnější?

Nejnáročnější je tato forma výuky po technické stránce. Každý žák musí mít doma internetové připojení a zařízení, na kterém se může připojit k on-line hodinám. V dnešní době již naštěstí naprostá většina domácností má internetové připojení nebo mají žáci mobilní data ve svých chytrých telefonech. Problém může nastat v případě, že musí být v jednu dobu připojeno více sourozenců. Ne všechny rodiny si mohou dovolit mít pro každé dítě notebook, tablet nebo počítač. Naše škola se snaží tyto problémy vyřešit zapůjčením zařízení, na kterém může žák být „on-line“. Pak jsou drobné problémy v podobě výpadku internetového připojení žáků či učitele.

Dokážete žáky tímto způsobem naučit všechno tak, jak by tomu bylo, kdybyste je učil klasicky ve třídě?

Množství učiva dokáže učitel tímto způsobem žákům předat stejné jako při běžné výuce. Otázka je, jestli je to v této situaci žádoucí. Zpětná vazba o pochopení probíraného učiva přes počítač je po mě nedostačující. Při této formě výuky mají můj obrovský respekt kolegyně a kolegové z prvního stupně. Jejich práce je teď mnohem náročnější a děti jsou odkázány na pomoc rodičů. Těm patří jedno velké DÍKY za spolupráci.

Spatřujete v tomto způsobu výuky i nějaké výhody nebo byste se raději co nejdříve vrátil ke klasické formě, na kterou jsou všichni zvyklí?

Mě osobně tento způsob moc nesedí. Je pro mě lepší osobní kontakt s žáky ve třídě nebo tělocvičně. Já bych se nejraději vrátil co nejdříve do školy. Mezi žáky jsou ale tací, kterým tento způsob vyhovuje mnohem více než klasický.

Chybí vám žáci hodně nebo jste rád, že si od nich můžete svým způsobem trochu odpočinout, když je učíte na dálku?

Odpočíval jsem od března do září. To byl myslím už dost dlouhý odpočinek. Teď už bych rád zase učil, tak jak dříve.

A co žáci? Nestýská se už některým po učitelích a hlavně spolužácích?

Nemůžu mluvit za všechny žáky, ale v mé třídě převažují ti, kteří by raději chodili do školy. Možná jim tolik nechybíme my učitelé, ale spolužáci určitě (usmívá se). Sociální sítě nedokážou nahradit osobní kontakt. Ten dětem v současné době chybí hodně.

Autor Jan Smekal