Pro Handball+ Zdeněk Soukup, redaktor Deníku

Důvody jejich přesunu jsou přece jen malinko odlišné. Knedlíková působila v Györu pět let, v posledních třech sezonách se radovala s jedním z nejlepších ženských týmů světa z vítězství v prestižní Lize mistryň. Přesto se rozhodla pro změnu a v Kristiansandu, pátém největším norském městě Norska a významném přístavu, si od zkušené české reprezentantky hodně slibují.

To Jeřábková odcházela do maďarského Érdu s tím, že se klub pokusí dotáhnout na absolutní maďarskou špičku, to se bohužel za dva roky nepovedlo. A před touto sezonou se tým prakticky rozpadl, předčasně tak skončila i česká spojka.

„Já jsem stále doufala, že se v Érdu udrží alespoň část týmu, pár holek a klub bude dál slušně fungovat. Bohužel nic z toho ale neklaplo. Konec byl tedy dost rychlý a myslím, že i krutý. Ale i to je život a nová zkušenost,“ říkala Jeřábková s trpkým úsměvem na rtu při dotazu, proč se rozhodla změnit působiště.

A my jsme se rozhodli vydat po stopách dvou českých reprezentantek v nových týmech. „Maďarská liga je jednou z nejlepších v Evropě,“ shodují se Jeřábková s Knedlíkovou i po přestupu do Norska a Německa, kde však jejich nové týmy patří také k absolutní špičce.

Příběh první: Knedlíková žije v Norsku v izolaci

Česká reprezentantka má za sebou v novém působišti úspěšný vstup do sezony, Kristiansand vyhrál všech pět ligových zápasů i na úvod Champions League uspěl ve slovinské Lublani (26:27). Druhý zápas nejprestižnější klubové soutěže s maďarským Ferencvarosem Budapešť byl kvůli koronaviru v týmu hostí odložen.

„Náš cíl je jasný – vyhrát norskou ligu a postoupit aspoň do čtvrtfinále Champions League,“ říkala v telefonickém rozhovoru Knedlíková s tím, že je na nejvyšší cíle zvyklá i z předchozího působiště. „V Györu to byla pomalu povinnost, všechno vyhrát,“ usmála se 31letá česká reprezentantka.

Foto: vno.no/Bjelland, Kjartan

Zatímco v maďarském Györu byla v kabině zvyklá na babylon národností, v Kristiansandu jsou v kádru téměř výhradně Norky, s výjimkou švédské brankářky Erikssonové.

Jano, jak se vám daří v novém působišti? Naplňují se vaše představy?

Zatím se mně tady líbí moc, samozřejmě na nějaké zevrubnější hodnocení je příliš brzy, ale musím říct, že jsem po všech stránkách spokojená. Liga už nám začala, vyhrály jsme všech pět zápasů. Snad to takhle půjde i dál. (úsměv)

Troufnete už si na srovnání norské a maďarské ligy?

Maďarská liga je určitě kvalitnější. Tady v Norsku to vypadá, že budeme mít s Kristiansandem tak jednoho dva vážné soupeře, zbytek malinko zaostává. S Györem jsme to sice měly podobné. Ale zdá se mi, že v Maďarsku byl silnější střed tabulky.

Co se týče kvality vašeho mančaftu, tam jste si asi moc nepohoršila. I Kristiansand patří k pravidelným účastníkům Ligy mistrů, kde se dostává až do závěrečných kol… Jaké jsou ambice?

Cílem je vyhrát norskou ligu a pokusit se postoupit aspoň do čtvrtfinále Champions League.

V tomhle směru se oproti Györu asi nic nemění nebo se pletu?

(usměje se) Moc ne. Ale v Györu jsem měla někdy pocit, že naší povinností je všechno vyhrát.

A co atmosféra v klubu, je v Kristiansandu srovnatelná s Györem?

Řekla bych, že tady je taková rodinná atmosféra, víc na pohodu.

Tým Vipers Kristiansand pro sezónu 2020/2021. Jana Knedlíková s číslem 37 v první řadě. | Foto: Facebook Vipers Kristiansand

Jak se vám vůbec zamlouvá život v Norsku?

To se teď těžko srovnává, protože my jsme tady kvůli koronaviru odsouzeny k určité izolaci. A bohužel to asi chvilku potrvá, pokud se bude dál hrát, protože my, jak často cestujeme do zahraničí, máme přísnější režim.

Co si pod tím máme představit?

Jde v podstatě o vládní nařízení, kterému se klub musí podřídit. Po každém návratu z ciziny musíme mít dvakrát po sobě během pěti dnů negativní test na Covid-19, během té doby jsme v karanténě. Je to ale tzv. lehčí karanténa, můžeme během ní do haly, trénovat… Ale to je jediné, co můžeme dělat. (úsměv) Musíme se neustále pohybovat v rámci týmu.

Takže ani domů do Česka jste se během dvou měsíců neměla šanci dostat?

To, ne. Ale nebylo to ani tak kvůli koronaviru. Měly jsme hodně nabitý program, takže ani nebyla příležitost.

Ta se naskytne až teď, kdy máte mít příští týden reprezentační sraz v Zubří. A vy pochopitelně nemůžete v nominaci chybět…

Těžko se teď něco plánuje… Uvidíme, co bude. Ale za holkama na nároďák se těším vždycky, máme skvělou partu.

Jana Knedlíková

Narozena: 22. června 1989 v Praze

Post: pravé křídlo

Kariéra: TJ Praha-Háje (do 2007), Slavia Praha (2007-2014), Mosonmagyaróvári KC SE (2014), Audi ETO Györ (2015-2020), Vipers Kristiansand (od 2020)

Vipers Kristiansand

Vítěz posledních tří ročníků norské ligy, předtím byl v roce 2017 stříbrný a v sezoně 2002/2003 získal bronz.

Loni se poprvé v historii probojoval do Final Four Ligy mistrů v Budapešti, kde skončil třetí. V semifinále prohrál právě s Knedlíkové Györem a v boji o bronz pak porazil francouzské Mety.

Rok předtím byl ve finále Poháru EHF, ale v součtu dvou zápasů prohrál o jediný gól s rumunskou Craiovou.

----------------------------------------------------------------------

Příběh druhý: Jeřábková se uvedla tuctem branek

Německý Thüringen lákal českou házenkářku Markétu Jeřábkovou už jednou, ale ona se tehdy rozhodla zůstat v Mostě, s nímž získala čtyřikrát český titul. Až před dvěma lety se vydala na zahraniční angažmá, ale jiným směrem, do maďarského Érdu. Teprve z něho přestoupila do německého týmu se sídlem Erfurtu.

Markéto, hned na úvod jste v novém působišti nasázela Bietigheimu, účastníkovi Ligy mistrů, tucet branek, takže zatím panuje spokojenost?

Nó. (na chvilku se odmlčí) První zápas jsme hrály u nováčka Kurpfalz Baren Ketsch, to bylo povinné vítězství, ale žádné nadšení. Do zápasu s Bietigheimem jsme proto šly s respektem a vyplatilo se to. To byl od první minuty parádní zápas a remíza s favoritem (29:29). Přitom, když se podíváte na soupisku soupeře, je to jedna hvězda vedle druhé. Ale přesvědčily jsme se, že individuality nejsou všechno. My jsme hrály skvěle týmově. (pak ještě přišlo vítězství v Mainzu – pozn. aut.)

Dá se říct, že nové angažmá splňuje vaše očekávání?

Nemůžu si na nic stěžovat, jsem po všech stránkách spokojená. Psychicky je to pro mě jednodušší než v Maďarsku, i když i tady žiju sama, mám to blíž domů k našim do Plzně i za přítelem do Písku. Pro mě je strašně důležitý fyzický kontakt s rodinou, nejen ten po telefonu nebo WhatsAppu.

Markéta Jeřábková v dresu Thüringeru. | Foto: SG BBM Bietigheim

A navíc máte v týmu spoluhráčku z české reprezentace Ivetu Korešovou…

Jojo, i díky ní jsem nešla úplně do neznáma. Byla už jsem delší dobu v kontaktu i s trenérem. Kromě Ivety je tady i Slovenka Lída Jakubisová. Je to jednodušší, když si můžete pokecat v rodné řeči.

Troufnete už si po pár kolech bundesligy na srovnání s maďarskou nejvyšší soutěží?

Ženská házená je všude podobná. V každé lize máte většinou dva tři týmy, které hrají na špici a pravidelně postupují do evropských pohárů. Pak bývá střed tabulky, který je v Německu mnohem širší a vyrovnanější, ale v Maďarsku byla zase výš ta absolutní špička. Györ i Ferencváros se pravidelně prosazovaly v Champions League, teď se k nim přidal i Siofok. Německé kluby jako Bietigheim nebo Dortmund tam nemají v Evropě takové úspěchy.

Ligu mistrů hrával pravidelně i Thüringen, i když teď už v ní pár let chyběl. Nebude se chtít vrátit na výsluní?

Určitě bude, dlouhá léta patří ke špičce německé ligy. Nikdy neměl nízké cíle, takže se chce vrátit do Champions League.

Příští týden byste měly mít v Zubří reprezentační sraz. Jak moc se těšíte?

Já se do nároďáku vždycky těším a myslím, že to tak mají i ostatní holky. Bereme to jako příjemné odreagování od stereotypu, který zažíváme v klubu. Teď v době koronaviru asi o to víc. Snad všechno proběhne, jak má.

Markéta Jeřábková

Narozena: 8. února 1996 v Plzni

Post: levá spojka

Kariéra: DHC Plzeň, HC Plzeň, Baník Most (2013-2018), Érd (2018-2020), Thüringen HC (od 2020)

Thüringen HC

Sedminásobný vítěz německé ligy (2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2018) a trojnásobný vítěz národního poháru (2011, 2013, 2019).

V letech 2011-2019 hrál Thüringen pravidelně i Ligu mistrů, už v roce 2009 byl ve finále Challenge Cup a v minulé sezoně vypadl ve čtvrtfinále Poháru EHF.

Vedle už zmíněných Korešové a Jakubiskové jsou v kádru i další legionářky – hned pět Rakušanek, Norka, Švédka, ale i Turkyně, Tunisanka, Portugalka, Švýcarka a Nizozemka.