Sezona starších žaček Sokolu Písek: Inkasovaly nejméně branek. Všechny holky byly důležité, říká Blanický

„Jak nazvat letošní sezonu? Nejde použít jiné přirovnání než sezona snů!“ rozplývá se po triumfu trenér týmu Sokol Písek Jiří Blanický.

Písek Sokol A měl na počátku sezony problémy se šířkou kádru. „Do sezony jsme vstupovali pouze s jedinou brankářkou, z čehož jsem před každým turnajem nemohl spát, aby se něco nestalo. V běžných turnajích nám vypomáhala brankářka z béčka, Karolína Říhová, za což jí moc děkuji. Vzhledem k účasti našeho béčka v hlavní soutěži Žákovské ligy nám ale v této soutěži pomoci už nemohla, stejně jako případně jiné hráčky tohoto družstva. Jiné týmy aspirující na medaili, jako Slavia VŠ Plzeň, DHC Plzeň, Velká nad Veličkou, Slavia Praha, Baník Most měly díky širšímu kádru a možnosti použít hráčky ročníku 2009 nebo 2010 oproti nám určitě výhodu,“ zmiňuje kouč Písku.

Vloni skončil Písek těsně pod vrcholem na nepopulárním čtvrtém místě, letos proto trenér věřil, že může přijít úspěch. „Po loňském ročníku, kdy jsme nabrali dostatek zkušeností, jak pozitivních, tak negativních, jsme si jasně řekli, že tu medaili chceme a uděláme pro ni vše. Žákovská liga byla pro nás velkou prioritou a chtěli jsme se vyvarovat zejména zbytečných ztrát ze zápasů, ve kterých jsme favority, což nás loni stálo bronz,“ poukazuje na uplynulý ročník Blanický.

V herní stránce se tak společně se svými svěřenkami zaměřil nejvíce na obranu a rychlou dynamickou házenou. „Už loni jsem se snažil holkám vysvětlit, že obrana je základ a vyhrává zápasy. K obraně jde ruku v ruce i výkon brankářky, který je také klíčový. Letos to platilo dvojnásob. Já jsem na obranu hodně náročný, a tak si strašně cením, že jsme na většině turnajích měli i nejméně obdržených branek, a ještě více potěšil úspěch v dlouhodobých soutěžích,“ líčí a poukazuje na statistiku, podle které jeho výběr inkasoval pouze 284 branek, tedy nejméně z celé soutěže.

„Ještě více mě těší, že i hráčky, co se ne vždy dostaly do hry, žily i na lavičce s týmem. Každý člen v týmu měl svou roli. Některá se více prosazovala v útoku, jiná zase byla více platná v obraně. Všechny holky byl pro tým důležité,“ zdůrazňuje Blanický.

Nejvíce emotivní v sezoně žákovské ligy byl pro něj závěrečný hvizd píšťalky v posledním utkání proti Kynžvartu v Pardubicích. „Rozhodlo se, že jsme mistři. Přímo v hale to byly obrovské emoce a společně jsme si to užili i s rodiči, kteří nám celý den fandili. Všichni řvali radostí, slzičky štěstí nejen u hráček ale i trenérů. Před halou jsme si bouchli i šampaňské a po cestě z Pardubic se zastavili na malou oslavu v McDonaldu,“ prozrazuje.

Hlavní část oslav se ale uskutečnila při příležitosti druhého zápasu o bronz ženské nejvyšší soutěže, kdy Písek hostil ženy z Olomouce. „Dostali jsme zlaté medaile za vítězství. Po zápase jsme pak měli na hale společnou oslavu s rodiči, která se vydařila, všichni se bavili a bylo opravdu veselo,“ usmívá se Blanický.

Pivotka Polášková: Nečekala jsem, že se umístíme tak vysoko

Nechyběla u úspěchu píseckých žaček. Mladá pivotka Anna Polášková, která si kromě Žákovské ligy zahrála i v Jihočeské lize starších žákyň. Jak se 15letá házenkářka ohlíží za povedeným ročníkem?

Jaká letošní sezona byla a jak jste si cestu za prvním místem užily?
Sezona byla letos hodně náročná, ale veškerou únavu přebilo naše vítězství v Žákovské lize. Byl to náš velký sen a je pořád těžké uvěřit, jak velkého úspěchu jsme s holkami dosáhly. Také si vážíme už druhý rok po sobě vítězství v Jihočeské lize, kde jsme opět získaly plný počet dvaceti bodů. Moc jsme si užily také vítězství na výborně obsazeném mezinárodním turnaji v Písku, kdy jsme se mohly předvést před rodiči a kamarády. Navíc jsme na turnaji neztratili ani bod. Stejně tak jako na lednovém turnaji v Ivančicích. Mrzí nás vypadnutí ve čtvrtfinále Prague Handball Cupu s Plzní, kdy jsme ten zápas totálně pokazily, ale pak bylo super, že jsme jim to vrátily hned za týden v domácím pátém kole Žákovské ligy.

Co oslavy? Dostaly jste od trenérů slíbenou nějakou odměnu?
První oslavy byly hned v Pardubicích po posledním zápase, kdy jsme se mohli radovat společně i s rodiči. Další kolo oslav proběhlo po předání medailí, kdy jsme celý tým měli oslavu u nás na hale v bufetu a všichni jsme si to užili. Za vítězství jsme dostali krásná mistrovská trička, a ještě nás čeká překvapení od trenéra, které nám slíbil za vítězství s DHC Plzeň a také hlavně za vítězství v Žákovské lize. Ale z našeho úspěchu se budeme stále radovat a užijeme si společně konec sezony.

3) Jaká sezona byla z tvého pohledu? V čem jsi se nejvíc zlepšila a na čem jsi pracovala?
Za mě perfektní. Věřila jsem, že se umístíme, ale že tak vysoko jsem nečekala. Dokázali jsme něco úžasného, ale s úžasným týmem je to jednodušší. Nerada hodnotím sama sebe, ale podle slov trenéra jsem se zlepšila v obranné činnosti, kde se snažím jako pivotka pomáhat i spoluhráčkám ve středu obrany. Při naší vysunuté obraně je to dost náročné, ale bez vzájemné pomoci to nezvládneme. Dost jsme se snažili všechny zapracovat i na vzájemné komunikaci nejen na hřišti. V útoku se snažím spolupracovat zejména se spojkami, ať už aktivním pohybem pro vytváření svých šancí nebo naopak odblokem u obránců pro jejich zakončení. Jsem také ráda, že jsem měla vysokou úspěšnost střelby (84 %).  Musím tedy ve spolupráci se spojkami zapracovat na tom, abych se dostávala do více šancí.

Máš nějaký silný moment ze sezóny? Případně jaký?
V posledním kole bylo těch momentů více, protože jsme se dostávali blíže k titulu. Nejprve jsme otočili zápas se Zlínem, pak jasně vyhrály zápas s Porubou, po kterém jsme měli už jistou medaili. Ale nejsilnějším zážitkem byly určitě chvíle po samotném konci posledního zápasu s Kynžvartem, kdy jsem si uvědomila, že jsme to dokázaly, že jsme Mistryně ČR.

Foto + foto TOP: Sokol Písek