Z Kynžvartu do Španělska, Malá o noční bojovce: Ještě jsem hlavou v Chebu, je to příležitost
Kdy jste se dozvěděla o nominaci?
Byla jsem na soustředění s juniorkami. Už jsme se chystaly jít spát, trenér mi ale zavolal v noci na pokoj, že mám dojít k němu patro. Už na mě čekal realizák, řekli mi, že mi to zítra letí, ať se sbalím. Vysvětlili jsme si situaci a začala jsem si připravovat kufry, i když jsem byla pěkně překvapená.
Co první pocity?
Byla jsem hodně zaskočená tím, že mám druhý den odjíždět. Spíš jsem ale v sobě řešila, co se stalo Hance Mučkové a aby všechno bylo v pohodě. Pak jsem začala přemýšlet, jak si mám zařídit školu, jsem totiž v maturitním ročníku. Hned druhý den už jsem byla na cestě. Vážně jsem pořád trochu v šoku, ještě jsem hlavou někde v Chebu. Bylo to tak rychlé, že se moje mysl nesrovnala s tím, že jsem na světovém šampionátu.
Jaká byla cesta na letiště?
Tím, že jsem se tu informaci dozvěděla pozdě, neměla jsem ani příliš čas rozmýšlet nad tím, jestli pojedu, nebo ne. Večer jsem si sbalila věci a šla spát. Ráno jsem ještě s juniorkou snídala, místo tréninku už jsem přejela autem s členem realizačního týmu do Chebu. Pak jsem jela rovnou do Prahy na PCR test, pobrali jsme věci, co měly letět s námi a vystoupila jsem na letišti. Až tam jsem se připojila k holkám.
Paradoxně jste se připravovala také v Chebu jako seniorská reprezentace, s juniorkami jste dokonce sehrály tři zápasy proti stejným soupeřům. Je rozehranost výhoda?
Je, ještě předtím jsme začínali v Kynžvartu, kde jsme se připravovali na turnaj O štít města Cheb. Odehráli jsme tři utkání a pak jsme se přesunuli do Mariánských Lázní, tam poté probíhal už spíš zdravotní pobyt. Přijde mi hrozně zvláštní, že jsem byla v Kynžvartu a teď jsem ve Španělsku (směje se). Beru to jako velkou příležitost, jen tak někomu se nepovede ze dne na den odletět na mistrovství světa.
Co říkali na bojovou akci s přesunem rodiče a jak reagovali ve škole?
Rodičům jsem volala už v noci, zaskočilo je to, už spali. Volali mi pak zpátky ráno, jestli to tak opravdu je (směje se). Ale jsou šťastní a drží mi palce, kamarádi také. Počítala jsem s tím, že ve škole budu chybět dva týdny. Učitelé byli v pohodě, říkala jsem jim, že za určitých okolností můžu chybět celý měsíc... Potom trenéři volali přímo paní ředitelce naší školy a chytli den, kdy měla dobrou náladu. Všichni se báli, abych to všechno zvládla, ale myslím, že zvládnu.
Kamarádky alespoň přepošlou úkoly, ne?
Jo, hned jsem jim psala, aby mi posílaly sešity. Říkaly, že se budou dívat na zápasy v televizi. A paní ředitelka a třídní učitelky vzkázaly, že jsou za mě rády za příležitost a drží mi palce.
Bavili se vámi už trenéři o vaší roli?
Ještě se mnou nemluvili. Počítám s rolí trojky, nemám takové zkušenosti. Nevím, jestli se dostanu do brány, ale byla bych vděčná.
V brankářské trojici jsou rovnou dvě gólmanky z Plzně. Docela rarita.
Jsem hlavně hodně ráda, že mám v týmu někoho, o kom vím, že mě podpoří. S Karin (Řezáčovou) jsme si hodně lidsky sedly, obohacujeme se vzájemně a věřím, že to stejné dobré bude i s Péťou (Kudláčkovou).