Opora Jeřábková o reprezentaci: Máme mladý tým, budoucnost vidím pozitivně

Jak hodnotíte začátek pod norským realizačním týmem?
Kádr se hodně obměnil. Vždyť na posledním srazu jsme měly jedinou hráčku starší třiceti let. S mladými holkami se dá určitě pracovat lépe, takže naši budoucnost vidím pozitivně. Náš cíl je se pravidelně dostávat na šampionáty a umět konkurovat i těm nejlepším výběrům Já chci hlavně co nejvíc pomoct týmu. Na hřišti i v šatně. Všichni ale jedeme úplně od nuly. Čeká nás dlouhá cesta a spousta práce.

Na čem musíte zapracovat nejvíce?
Fyzicky na ty nejlepší ztrácíme. To si trenér Dahl uvědomuje a každým dnem se nám snaží vysvětlit, jak se pracuje v elitních týmech. V běhání totiž strádáme. Ne v tom, že bychom byly pomalejší ve sprintu, ale neumíme se rozběhnout ve správný moment na správné místo. Je to i o chytrosti.

Norského kouče máte i v klubu. Jak vám tato mentalita vyhovuje?
Dost mi sedí. Ole Gustav Gjekstad s Bentem Dahlem jsou sice povahově odlišní, ale házenkářské myšlení mají podobné. Snaží se co nejlépe připravit hráčky fyzicky. Posilovna je pro ně nejdůležitější. Bez ní nejde předvést na hřišti pořádný výkon.

Vy máte posilovnu ráda?
Chvíli mi trvalo, že jsem tuhle myšlenku přijala za svou. Právě až v Norsku jsem si uvědomila, že mi posilovna taky dává velký smysl a je nutná.

V Kristiansandu působíte druhou sezonu. Jste vděčná, že jste se rozhodla pro přestup do jednoho z nejlepších klubů světa?
Měla jsem z tohohle kroku velký respekt. Ale hned první sezona stála za to. Vítězství v Lize mistryň je splněný sen. Jsem v Norsku fakt spokojená. Po všech stránkách. Život tu je drahý, ale stojí za to. Ze všech lidí vyzařuje klid a pohoda, to mi vyhovuje. Skandinávie má svoje kouzlo.

Patříte mezi hlavní hvězdy týmu. Stává se vám, že vás na ulici zastaví fanoušci a poprosí vás o fotku nebo podpis?
Neděje se to každý den, ale občas jo. Spíš si se mnou ale jenom popovídají a popřejí mi hodně štěstí. Milá podpora. Nepřijde mi vůbec vlezlá. V Norsku je házená číslo jedna. Většinou hrajeme před plnou halou.

Je bonus, že v týmu působí i zkušená krajanka Jana Knedlíková?
Je to super. Aspoň si můžu s někým popovídat česky. A klidně hlasitě nebo nevhodně, nikdo nám stejně nerozumí (směje se).

Jak jste na tom s norštinou?
My cizinky jsme začaly chodit na kurzy. Zatím mám jen základy. Hodně slabé základy (usmívá se). Naštěstí celý tým funguje v angličtině.

V minulosti jste působila v maďarském Érdu nebo německém Thüringenu. Najednou však hrajete daleko od domova i od přítele, s nímž vychováváte jeho jedenáctiletou dceru. Jak je to náročné?
Samozřejmě to není snadné. Ale oba víme, že to takhle není napořád. Mám od přítele neuvěřitelnou podporu. S nikým jiným by takový vztah nefungoval. Navíc hodně cestuje a pokaždé, když má trochu času, tak za mnou vyrazí. My máme skvělou skupinu v Lize mistrů. Týmy z Česka, Maďarska, Německa nebo Slovinska. Už se přijeli podívat i rodiče.

V Kristiansandu máte podepsáno do konce této sezony. Nedostane pak třeba přednost mateřství?
Dlouhodobější plány nemáme. Žijeme tím, co je teď a tady. Mateřství asi někdy dostane přednost před házenou, ale nedokážu to takhle říct.

Není tajemstvím, že vaším bratrem je hokejový obránce Jakub Jeřábek. Stíháte se někdy vídat?
Píšeme si, ale během sezony se moc nevidíme. Teď během hokejové i házenkářské reprezentační přestávky se snad potkáme. Brácha to teda z Třince má do rodné Plzně přes celou republiku, ale aspoň je v Česku. Jsem za něj ráda. Cítila jsem z něj, že je hodně rozlítaný, tak teď se konečně ukotvil.

FOTO TOP: IHF/Kolektiff