Vaš prohlížeč je zastaralý a web tak nemusí být zobrazen správně. Pro zobrazení webu si prosím stáhněte moderní prohlížeč.

Kudláčková: Po zranění jsem si říkala, že jsem v „loji“. Teď jsem po házené ohromně hladová

15/04/2021

Odchytala fantastické EURO 2020. Poprala se s rolí jedničky na jedničku, vysloužila si pozornost házenkářské Evropy i skvělé angažmá v nejvyšší francouzské lize. A teď dělá Petra Kudláčková všechno pro to, aby se sotva po šesti týdnech od ošklivé nehody v zápase švédské ligy, při které si zlomila klíční kost a zápěstí, mohla postavit znovu do branky a pomoci českému týmu v cestě na mistrovství světa. „Cítím se dobře. Až jsem z toho sama překvapená. Cítím se líp a líp, s každým tréninkem jistěji,“ usmívá se sympatická brankářka.

Jak to teď s vámi vypadá? Musíte používat nějaké ochranné pomůcky?

Ano, mám ji na zápěstí, s fyzioterapeutem zraněná místa tejpujeme a mám ortézu, kterou mi předepsal lékař už tady v Česku. S klíční kostí je to z hlediska ochranných pomůcek horší, ale i to už je v řešení. Omezení už moc nepozoruju, pohybově je to všechno v pořádku. V hlavě jsem to trochu měla, ale i tam je to s každým tréninkem lepší. Bolesti ustupují a v zápasech je vždycky všechno pryč, pro bolest tam není prostor.

Počítáte, že ve dvojzápase se Švýcarskem zastanete opět roli jedničky?

Nevím. Do soboty se ještě může stát cokoliv, i když nechci přivolávat nic zlého. Pokud se situace bude dál vyvíjet, jako dosud a já si budu v bráně stále jistější, tak připravená budu. Pak už bude na trenérovi, jestli mi dá příležitost.

Věřila jste po zranění, že se stihnete na play off kvalifikace vrátit?

Bylo to trochu ve vlnách. Asi tři týdny zpátky jsem tomu už ale začala věřit. Klíční kost se zlepšovala hrozně rychle, všechno se začalo dávat dobře do pohybu. Posledních čtrnáct dní jsem tomu už opravdu věřila, i když lékaři ve Švédsku se na to moc netvářili. Ale bylo to opravdu ve vlnách, byly chvíle, kdy jsem si říkala, že jsem opravdu v „loji“ (smích). Pak se to ale stále zlepšovalo a teď jsem tady.

Zůstává v podvědomí ne strach, ale třeba respekt? A zůstala vám forma z EURA?

Doufám, že ano. Minimálně do zranění mi zůstala jak forma, tak hlavně nadšení z házené a taková ta zdravá motivace. Teď po pauze jsem po házené hrozně hladová, nažhavená na to, v té brance být. Strach… Přiznám se, že na prvním tréninku jsem trochu obavy měla, ale když jsem jej zvládla bez problémů, jakoby se to v hlavě zlomilo a teď už to nevnímám. Ano, výpadek je znát, ale psychicky je to opravdu jen lepší a lepší. Je tu o mě skvěle postaráno a realizační tým i hráčky mi určitě pomůžou.

Bylo motivací pro rychlý návrat i to, že týmu pořád chybí Lucie Satrapová?

Motivaci jsem měla sama za sebe. Už když jsem v březnu chyběla na kempu v Polsku, bylo pro mě hrozné sledovat dění v nároďáku jen z povzdálí. Takže už to pro mě byla veliká motivace. A když jsem viděla, že play off ve švédské lize už nestihnu, tak jsem se víc upínala k tomuto kvalifikačnímu dvojzápasu.

Nelitujete zpětně toho zákroku?

(smích) Nelituju. Jsem si skoro jistá, že bych to udělala znovu. Že bych zase nebrzdila. Jsem už taková. Asi jsem blázen a cvok, ale vím, že bych do toho šla znovu. Jen si příště dám pozor, aby tam nebyla ta tyčka. Snad mám zase na nějakou dobu vybráno.

Co Švýcarky?

Soupeř je to z kategorie přijatelných, my máme kvalitní tým a věřím v postup. Se Švýcarkami máme nedávnou zkušenost z turnaje v Chebu, za poslední roky udělaly velký progres, je to mladý, dravý tým. Mají kvalitní spojky, nebude to nic jednoduchého a respekt určitě máme.